Prezidentští kandidáti: Jak by měla Česká republika prosazovat své zájmy v Bruselu?

zdroj: WikimediaCommons.org; autor: Ondřej Žváček.

Již za necelý měsíc si Češi budou poprvé moci v přímé volbě zvolit hlavu státu. EurActiv proto od pondělí přináší rozhovory s jednotlivými kandidáty věnované evropským tématům. Redakce se uchazečů o Hrad dotazovala mimo jiné na to, jak by ČR měla vystupovat, aby co nejlépe prosazovala své zájmy na půdě Evropské unie. V dnešním článku jsme se proto ptali českých analytiků, jak by názory prezidentských kandidátů ohodnotili.

Celkem 9 kandidátů se bude v druhé polovině ledna ucházet o post příští hlavy státu. Ode dneška je jasné, že kromě Přemysla Sobotky, Jiřího Dienstbiera a Karla Schwarzenberga, kteří byli nominováni relevantním počtem poslanců či senátorů, a Miloše Zemana, Zuzany Roithové, Jana Fischera, Vladimíra Franze a Táni Fischerové, jež získali dostatečný počet podpisů voličů, se prezidentského boje zúčastní i Jana Bobošíková. 

Ta společně s Tomiem Okamurou a Vladimírem Dlouhým sice také odevzdala požadované množství podpisů, ministerstvo vnitra však po odečtení neplatných hlasů vyřadilo tuto trojici kandidátů z volby. Nejvyšší správní soud sice dnes (13. prosince) zpochybnil výpočet podílu neplatných podpisů, nicméně pouze Bobošíková měla po změně výpočtu dostatečný počet platných podpisů, Okamura a Dlouhý byli vyřazeni.

Od pondělí si můžete na našem portálu přečíst rozhovory s jednotlivými kandidáty týkající se současného a budoucího směřování Evropské unie a pozice České republiky v ní.  

Podle Davida Krále, ředitele think tanku Europeum, odpovídali kandidáti v souladu s jejich stranickou afilací, či s jejich dlouhodobě deklarovanými postoji. Za poněkud překvapivý označuje pouze silně kritický postoj Miloše Zemana vůči opatřením EU na podporu Řecka a dalších zemí.   

„Vzhledem k tomu, že se (Miloš Zeman; pozn.red.) sám označuje za eurofederalistu, neočekával bych u něj vyhraněnou pozici,“ řekl Král redakci.  

„Je pozitivní, že většina kandidátů zmiňuje důležitost toho, abychom byli jako Česká republika v Bruselu aktivní, takže si zřejmě uvědomují past pasivního a reaktivního přístupu, kterým se ale dnes evropská politika České republiky vyznačuje,“ dodává ředitel think-tanku Evropské hodnoty Radko Hokovský

Lucemburský vzor

Česká republika patří v rámci Evropské unie spíše k menším či středně velkým státům. Proto se redakce jednotlivých kandidátů mimo jiné ptala, jak by podle nich měla Praha jednat, aby co nejlépe prosadila své zájmy.  

Podle Karla Schwarzenberga by měla Česká republika mnohem intenzivněji pracovat v evropských strukturách a vysílat do Bruselu nejlepší lidi. „Příkladem budiž některé menší evropské státy jako Belgie nebo Lucembursko, jejichž vliv vysoce převyšuje jejich velikost nebo hospodářskou sílu. To ovšem nebude možné, nebudeme-li se stavět jednoznačně kladně k Evropské unii a svorně usilovat o naše cíle v Bruselu,“ uvedl. 

„Zdá se, že u většiny kandidátů nerezonuje otázka prosazování zájmů jako otázka velikosti Česka: Schwarzenberg a Dientsbier například uvádí pozitivní příklad malého, avšak velmi vlivného Lucemburska. Jako příležitost se jeví rovněž možnost koordinovaného přístupu s ‚podobně smýšlejícími zeměmi‘: Miloš Zeman se například odvolává na dnes již zapomenutou iniciativu společných setkání zástupců zemí Visegrádu a Beneluxu,“ řekl EurActivu Král.

Bruselský úředník

Tématem, které kandidáty výrazně rozděluje, je otázka, zda České republice „vládne bruselská byrokracie“, či zda může dění v Evropské unii sama ovlivnit.  

„Předpis, proti němuž by se Česká republika od začátku důsledně stavěla a měla by pro to rozumné důvody, by vůbec nevznikl. Český ministr či předseda vlády na Evropské radě spolurozhoduje o evropské legislativě. To, co si sami neschválíme, nám samo z Bruselu nepřijde, protože Brusel jsme my,“ zdůraznil Jiří Dienstbier

Podle Přemysla Sobotky je důležité, abychom byli v Bruselu co nejaktivnější a byli u zdrojů informací. „Někdy se totiž stává, že ony směrnice, které sem putují, jsou, řečeno s mírnou nadsázkou, tzv. kukaččí vejce – o jakou špatnost se jedná, se pozná až teprve poté, co se vylíhne. Nedával bych proto vinu jen České republice nebo jednotlivým zemím, primární chybou je, že vůbec někdo s takovým návrhem přijde,“ řekl EurActivu. 

Podle Jany Bobošíkové nás však některá bruselská rozhodnutí vážně ohrožují. „Rozhodovací moc se ve skutečnosti soustřeďuje v naprosto neuvěřitelné míře v rukou bruselské byrokracie. To už není demokratický deficit, to je devastace základních principů demokracie.“ 

„Je zajímavé, že všechny kandidáty lze v podstatě rozdělit do dvou skupin z hlediska přístupu k Evropské unii. Jedna skupina vnímá EU a rozhodování v Bruselu jako něco, co se děje někde vně, mimo nás, a je to buď podezřelé nebo přímo nebezpečné. Druhá skupina si uvědomuje, že se jako Česká republika můžeme podílet na všech důležitých rozhodnutích a jsme tak spoluzodpovědní za vše, co z Bruselu přichází,“ komentuje odpovědi Radko Hokovský z Evropských hodnot. 

Dodává, že první přístup podle něj vede k pasivnímu, reaktivnímu a ustrašenému postoji. Ten druhý by mohl být naopak příslibem pro-aktivního a konstruktivního přístupu budoucího prezidenta.