Podporovat nižší rozpočet EU, je nevýhodné, říká člen NERVu

Zdroj: Evropská komise.

Účast ve skupině států usilujících o snížení rozpočtu EU není pro Českou republiku, která z evropské pokladny více dostává, než do ní odvádí, výhodná. V dokumentu, který shrnuje důvody, proč by měli čeští vyjednavači klást při jednáních o příštím evropském rozpočtu důraz na kohezní politiku, to uvádí člen NERVu, ekonom České spořitelny Petr Zahradník.

Česká republika je a ještě zhruba deset let zůstane čistým příjemcem peněz ze společného evropského rozpočtu. Země má navíc nárok na zhruba 8 % veškerých prostředků vyhrazených v rámci rozpočtu na kohezní politiku. a to v situaci, kdy se na HDP Evropské unie podílí necelými dvěma procenty. Z těchto a dalších důvodů by česká vláda podle ekonoma České spořitelny a člena NERVu Petra Zahradníka neměla usilovat o to, aby se objem příštího sedmiletého rozpočtu EU snižoval.

Účast ve skupině zemí preferujících „poměrně radikální“ redukci víceletého finančního rámce je podle něj pro Česko nevýhodná, neboť země má „s ohledem na svoji míru ekonomické rozvinutosti předpoklad významněji participovat na využití unijních politik“.

Za „pochybnou“ ekonom označuje také strategii, kdy vláda na jedné straně požaduje snížení celkového objemu evropského rozpočtu, ale v rámci takto sníženého objemu chce ze společné pokladny „urvat“ co nejvíc.

Vládní otočka

Česká vláda začátkem letošního roku nečekaně pozměnila svou vyjednávací strategii. Země, která dosud patřila do neformální vyjednávací skupiny „kohezních států“, jejímiž členy jsou další čistí příjemci peněz z evropského rozpočtu (Polsko, Slovensko, apod.), se letos v lednu připojila ke skupině států („like-minded group“), které prosazují snížení celkového objemu evropského rozpočtu pod úroveň 1 % HDP (EurActiv 20.1.2012).

Vláda říká, že účastí v této neformální skupině chce dát Česko najevo, že rozpočtovou odpovědnost neprosazuje pouze doma, ale také na úrovni EU. Podle tehdejšího vyjádření ministra financí Miroslava Kalouska vláda věří, že pokud se připojí k čistým plátcům, bude se jí lépe prosazovat větší rozpočet na kohezní politiku. Očekává totiž, že skupina plátců bude mít na konečnou podobu rozpočtu zásadní vliv.

Česká republika již od svého vstupu do EU z evropského rozpočtu více dostává, než do něj odvede. Čistá pozice státu (peníze, které do ČR přitečou, mínus ty, které Česko do unijní pokladny posílá) navíc postupně roste. Zatímco v roce přistoupení k EU jsme z evropského rozpočtu dostávali o 7,3 miliardy korun víc, než jsme do něj odváděli, v roce 2007 šlo už o dvojnásobek (15,2 miliardy Kč) a do roku 2010 vzrostl čistý příjem státu na 47,3 miliardy korun.

Lepší čerpání by pomohlo rozpočtu

Čistá pozice by přitom podle Zahradníka mohla být daleko vyšší (až o 40 miliard korun ročně), pokud by Česká republika zlepšila čerpání evropských fondů a rovnoměrněji jej rozložila do celého současného období (2007-2013). V současné době má Česko z Bruselu proplaceno pouze necelých 18 % z celkové částky 26,7 miliard euro, na kterou má v období 2007-2013 nárok.

Příjemcům dotací taková situace příliš vadit nemusí, protože projekty jim operační programy proplatí ze státního rozpočtu. Státní pokladně by ale několik desítek miliard ročně v době, kdy se Nečasův kabinet prezentuje jako „vláda rozpočtové odpovědnosti“, mohlo pomoci.

Ekonom upozorňuje, že díky evropským penězům může vláda na jedné straně šetřit a na straně druhé provádět fiskální expanzi. Evropské fondy jí tak dávají dodatečný polštář, který jí umožňuje podporovat ekonomiku i ve chvíli, kdy musí konsolidovat své veřejné finance. Pokud by Česko čerpalo dotace skutečně rovnoměrně, mohly by se prý výdaje na aktivní, rozvojovou a prorůstovou politiku zvýšit až na téměř 20 % celkového objemu veřejných výdajů.

Bez kohezní politiky by prý ČR rostla pomaleji

Zahradník odhaduje, že ve zkráceném rozpočtovém období 2004-2006, kdy Česko vůbec poprvé čerpalo dotace na rozvoj regionů, přidávaly evropské fondy k českému HDP přímo v letech, kdy docházelo k realizaci konkrétních projektů, zhruba 0,8-1,1 procentního bodu ročně. Dlouhodobý dopad na ekonomiku pak odhaduje na 0,4 až 0,5 procentního bodu ročně.

Vzhledem k tomu, že v letech 2007-2013 má Česká republika k dispozici daleko vyšší objem prostředků, mohou být dopady na ekonomiku ještě výrazně vyšší, říká Zahradník. Krátkodobě mohou prý evropské fondy přispívat k hospodářskému růstu až dvěma procentními body. Jinými slovy, bez evropských fondů by česká ekonomika rostla v průměru o dva procentní body pomaleji.

Pozitiva evropských fondů se pro Českou republiku mohou navíc v příštím programovacím období 2014-2020 ještě zvýšit, a to za předpokladu, že dojde v souvislosti s navrhovanou tematickou koncentrací k jejich lepšímu zacílení (podle návrhů Evropské komise se má výrazně omezit počet priorit, které stát může z evropských fondů financovat) nebo že se z nich budou ve větší míře podporovat projekty, které přinesou vyšší růst v budoucnu.

Největší výzva je čerpání

Jak ale ekonom varuje, pokud chce Česká republika být při obhajování pozitiv kohezní politiky při jednáních na evropské úrovni úspěšná, měla by především zlepšit čerpání v současném programovacím období. Česká republika má podle poslední monitorovací zprávy z května 2012 proplaceno (tj. certifikováno) pouze 17,6 % z celkového objemu peněz na roky 2007-2013 a čerpání je navíc nyní kvůli pochybnostem Evropské komise o správném nastavení kontrolních mechanismů pozastaveno (EurActiv 26.6.2012).

„Odstranění tohoto ‘váznutí’ z mého pohledu představuje nejpodstatnější výzvu pro argumentář obhajoby pozice kohezní politiky v příštím období,“ píše ekonom.