Pád vlády zásadně poškodil Česko v Evropě, myslí si většina lídrů kandidátek pro evropské volby

Občanské sdružení Evropské hodnoty ve spolupráci s agenturou Donath-Burson-Marsteller v pátek uspořádalo veřejný seminář k červnovým volbám do Evropského parlamentu (EP). V první části semináře byly prezentovány odhady výsledků letošních voleb do EP, kterou vypracoval přední britský politolog profesor Simon Hix z London School of Economics. V druhé části diskutovali kandidáti pro evropské volby o současné problematice EU a o svých programových prioritách.

Radko Hokovský (Evropské hodnoty o.s., Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy) zpočátku připomněl, že Evropský parlament je jedinou volenou institucí Unie, kterou prochází 75% schvalované legislativy (po přijetí Lisabonské smlouvy by to mělo být 90 až 100%). Proto velice záleží na tom, jestli „EP půjde spíše doprava nebo doleva“, zdůraznil Hokovský.

Dále Hokovský pohovořil o modelu Simona Hixe z London School of Economics a Michaela Marshe z dublinské Trinity College, kteří se snaží odhadnout výsledky červnových voleb. Průzkumy týkající se evropských voleb jsou často dost zavádějící, a to především kvůli nízké volební účasti a tomu, že voliči se orientují především na domácí témata. Hix a Marsh se ve svém modelu snažili zohlednit řadu faktorů (například to jestli je daná strana euroskeptická nebo jestli je ve vládě apod.) a vytvořit realistickou předpověď volebního výsledku. (Více k výsledkům tohoto průzkumu viz EurActiv 8.4.2009). Dnes bezpečně převažují v EP středo-pravicové síly, po červnových volbách by se síly levice a pravice měly zhruba srovnat (na 41:41%), shrnul Hokovský hlavní závěr zmíněného modelu.

Vlastimil Havlík (Institut pro srovnávací politologický výzkum, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity) nejdříve zdůraznil, že pro volby do EP neexistuje napříč sedmadvacítkou jednotný volební systém. U nás je významně inspirován systémem používaným pro volby do poslanecké sněmovny (oba jsou poměrné, u voleb do EP je však používán pouze 1 volební obvod, zatímco u sněmovny je jich 14). Havlík připomněl, že v posledních volbách do EP získala v Česku opozice přes 50% hlasů a přes 60% mandátů, přičemž se prosadily i mimoparlamentní strany (Nezávislí, SNK-ED). Úspěch menších stran může být dán tím, že se jednalo o tzv. volby druhého řádu (nižší volební účast, menší důležitost, pravidelný propad vládních stran – voliči chápou druhořadé volby jako referendum o vládě), myslí si Havlík. To že mimoparlamentní strany zabodovaly je také dáno velmi populárními osobnostmi, kterými tyto partaje disponovaly (Zielenec, Železný, Bobošíková), jimž nahrával také jediný volební obvod. Havlík se domnívá, že letošní evropské volby dopadnou podobně jako ty podzimní do poslanecké sněmovny.

V druhé části semináře se sešli lídři kandidátek stran pro volby do EP.

Jan Dusík ze Strany zelených, náměstek ministra pro životní prostředí se zkušenostmi z Evropské komise by si přál, aby volby do EP byly především o evropských tématech a ne o domácí politice. Dusík chce především přiblížit činnost EP českým občanů, (např. pomocí Internetu apod.). Závěrem připomněl, že zelení mají zipovou kandidátku (pravidelně se střídají muži a ženy) plnou odborníků na nejrůznější témata (nejen životní prostředí).

Sociální demokrat Jiří Havel zpočátku popsal svoje motivace pro kandidaturu do EP a dále připomněl, že i v evropských volbách – stejně jako v těch domácích – půjde především o střet pravice a levice. Havel uzavřel několika obecným poznámkami týkajícími se pojmu „sociálně-tržní hospodářství“.

Lukáš Macek z SNK-ED vysvětlil, že EP je klíčovou evropskou institucí, jejíž význam ještě stoupne po přijetí Lisabonu. Macek vypíchl především 2 body programu SNK-ED: zajištění patřičného vlivu Česka v EP (ne „vícerychlostní“ Evropě) a za druhé efektivní řešení důsledků krize bez paniky a „trhání volantu doleva“. Správnou cestu představuje „maximalizace efektů volného trhu“, zdůraznil Macek. Dále zmínil důležitost společné energetické politiky, reformy evropského rozpočtu, rozšiřování Unie, a transatlantického partnerství.

Zuzana Roithová z KDU-ČSL věnovala velkou část vyhrazeného času představováním své profesní kariéry. Dále kladla důraz na vyvážení volného trhu a ochranu spotřebitele a „sociální dimenzi“ evropské ekonomiky. Závěrem představila priority Evropské lidové strany (EPP) – například pluralismus, sociálně-tržní hospodářství, tradiční hodnoty nebo prohlubování transatlantických vztahů (energetická bezpečnost, klima, mezinárodní trestní soud). KDU-ČSL preferuje „opatrný přístup“ k dalšímu rozšiřování Unie.

Jan Zahradil z ODS „vypíchl“ 3 body programu pro volby do EP. Za prvé promluvil o určité rigiditě EP – vládě dvou velkých stran, které „se nakonec na všem dohodnou.“ ODS chce nabídnout „anti-federalistickou, leč proevropskou alternativu“ v rámci nové konzervativní partaje. Druhým tématem je reforma komunitárního práva – ODS jde o „proklestění balíku unijního práva“. Za třetí Zahradil zdůraznil nutnost reformy evropského rozpočtu po roce 2013.

Po úvodních slovech všech lídrů stran kandidujících do EP došlo na moderovanou diskusi.

Podle Lukáše Macka čeští úředníci prokázali připravenost na předsednictví, nicméně fatálně selhala politická reprezentace. Jiří Havel reagoval na výtky kvůli položení vlády poznámkou o neúspěšnosti českého předsednictví – jeho pád byl podle něj dobrou věcí. Jan Zahradil si myslí, že evropští socialisté ČSSD po krachu české vlády příliš netleskli, jak tvrdí Havel. S tím souhlasí i Zuzana Rothová – české předsednictví bylo podle ní velmi úspěšné především v „dosahování konsenzu“. Dále připomněla, že Lisabon dává řadu nových pravomocí národním parlamentům a zároveň posiluje Unii například v energetické politice. Jiří Havel se snažil přesvědčit všechny řečníky o „nerozhazovačnosti“ minulé politiky ČSSD i jejích plánů do budoucna. Ostatní panelisté (kromě Havla) se v zásadě shodli na tom, že reputaci Česka zásadně uškodil pád vlády a významně snížil jeho váhu při vyjednávání o klíčových politických otázkách Unie.

Více k programovým prioritám jednotlivých stran kandidujících do EP viz Link Dossier Volby do Evropského parlamentu 2009.

Mediálním partnerem veřejného semináře byl EurActiv.