Omezí ministři životního prostředí průmyslové znečištění?

Hlavním bodem jednání Rady ministrů životního prostředí, která zítra probíhá v Lucemburku, bude jednání o směrnici o průmyslových emisích. Ta má chránit evropské vody, půdy a ovzduší před znečištěním způsobeným průmyslovou produkcí. Mezi další témata Rady patří biodiverzita, změna klimatu, nakládání s biologickým odpadem nebo ochrana půd.

Souvislosti:

Směrnice o integrované prevenci a omezení znečišťování (IPPC) z roku 1996 zavedla povolovací systém na prevenci a omezení znečišťování z různých průmyslových zařízení. K těmto sektorům patří celá řada oborů – od výroby kovů, chemikálií, papíru po zpracování potravin, ropné rafinérie a velké vepříny a drůbežárny.

Povolenky jsou vydávány kompetentními úřady v členských státech a k jejich získání je třeba, aby průmyslové provozy zaváděly do své praxe „nejlepší dostupné postupy“ (BAT) – jedná se o nejvýhodnější cenově dostupný prostředek pro dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí.

Na základě BAT, které jsou stanoveny na evropské úrovni, povolenky obsahují i limitované hodnoty pro znečišťující látky v ovzduší, které způsobují kyselé deště a smog. Jedná se o oxid siřičitý (SO2), oxidy dusíku (NOx), těkavé organické sloučeniny a prach.

Současná směrnice ale úřadům dovoluje vzít při stanovování emisních limitů na vědomí technické charakteristiky a lokaci příslušného provozu i životního prostředí v okolí. Komise je však přesvědčena, že se této flexibility v řadě případů zneužívá.

I když členské státy měly spoustu času, tedy osm let (do října 2007), na to, aby zajistily, že jejich existující průmyslové zařízení jsou plně v souladu s požadavky směrnice, podle Komise získalo doposud povolenky jen 50% z nich.

Témata:

Ministr životního prostředí Ladislav Miko dnes odlétá do Lucemburku, aby tam řešil řadu sporných témat. Bude se jednat o ochraně biodiverzity, změně klimatu, nakládání s biologickým odpadem nebo ochraně půd; nejtěžší úkol ale českou delegaci čeká při hledání společné pozice k revizi Směrnice o integrované prevenci a omezení znečišťování (IPPC).

„Po více než roce intenzivních jednání je na čase, aby se všechny státy sedmadvacítky dohodly na textu směrnice o průmyslových emisích, a přispěly tak ke zlepšení životního prostředí pro obyvatele EU, a zároveň zjednodušily a zpřehlednily legislativu pro průmyslové podniky,“ zdůrazňuje Ladislav Miko.

Evropský parlament hlasoval o IPPC už 12. března a ve schválené verzi směrnice se objevil i velmi kontroverzní bod, a totiž takzvané „záchranné sítě“. Jak už bylo řečeno v souvislostech, europoslancům se nelíbí, že národní orgány dozoru při vydávání povolení často, zvlášť u velkých průmyslových provozů, přimhouří oči (zpravidla se přitom vymlouvají na „specifické podmínky“). To by podle poslanců mělo skončit, a proto navrhují stanovení závazných maximálních emisních limitů (tzv. „záchranné sítě“ pro evropskou přírodu), které budou muset splnit i provozy s platným ověřením o používaní BAT.

Podobný přístup ale zatím není „po chuti“ drtivé většině členských států Unie, které ho odmítají jako neefektivní a zvyšující administrativní zátěž pro podniky. Je však třeba dodat, že v této otázce nepanuje shoda – například Němcům nebo Rakušanům by „natažení záchranné sítě“ nevadilo. Většina členských států by se však přikláněla k posílení stávajícího systému založeném na BAT a včlenění více průmyslových zařízení.

V tomto bodě, zdá se, najdou členské státy s Parlamentem společnou řeč, chleba se tedy bude lámat u emisních limitů.

Další kroky:

Pokud se ministři na znění IPPC (a úpravách dalších šesti souvisejících směrnic) dohodnou, půjde legislativa do Evropského parlamentu, který ji ve druhém čtení posoudí do čtyřech měsíců.