Německo a Británie bojují o své pravomoci v obchodní politice

Návrh Evropské komise, který předpokládá omezení vlivu členských států na každodenní rozhodovací proces v Evropské unii, se nesetkal příliš s pochopením. Některé státy, jako Německo a Velká Británie, si chtějí zachovat na evropské rozhodování větší vliv, dvojnásobně to pak platí o obchodní politice.

Brusel dnes (5. listopad) hostí setkání evropských diplomatů, během něhož mají projednávat návrh Evropské komise na revizi tzv. komitologie. Tento termín označuje postupy v Evropské unii, s jejichž pomocí se ve stovkách specializovaných výborů hledá soulad mezi Evropskou komisí a členskými státy. Výborům předsedají úředníci Evropské komise, členy jsou většinou ministerští úředníci z členských států a experti.

Evropská komise však dlouhodobě čelí kritice států, že často jedná za zavřenými dveřmi. Mnoho členských zemí považuje takové chování výkonného orgánu Unie za neprůhledné.

Na základě Lisabonské smlouvy předložila v březnu Evropská komise návrh, jak proces rozhodování v Unii pozměnit. Debaty však ustrnuly na bodě mrazu, jelikož rozhodovací vliv v evropských institucích představuje pro členské země citlivé téma. Nejvíce sporů přitom vyvolala oblast obchodní politiky.

Výhodou procesu komitologie je její rychlost a flexibilita. Rozhodování a jednání tímto způsobem je mnohem rychlejší než normální legislativní mechanismus. Celý proces má však i své stinné stránky. Vlivné výbory, v nichž zasedají národní experti a úředníci Komise, často v rozhodování obchází Evropský parlament, a to i ve velmi důležitých záležitostech. Naopak vliv členských států, především těch menších, je často neúměrně vysoký.

Lisabonská smlouva, jež byla přijata v prosinci minulého roku, upravila proces komitologie tak, že svěřila Evropskému parlamentu a Komisi do rukou větší moc. Jinými slovy oslabila vliv členských států.

V systému rozhodování, který platil před přijetím Lisabonské smlouvy, mohly členské státy přehlasovat návrhy Evropské komise prostou většinou. Text smlouvy však nyní pozici států ztížil, rozhodnutí Komise mohou totiž zvrátit pouze kvalifikovanou většinou.

Obchod nedáme…

Revize rozhodovacího procesu v Evropské unii však měsíce stojí na stejném bodě. Důvodem je, že Německo, Velká Británie a Skandinávské státy spojily své síly a vytváří tak na Unii nátlak, aby oblast obchodní politiky byla vymaněna ze spárů výborů, a potažmo Evropské komise.

Země argumentují tím, že pokud si Komise prosadí svou, bude mít pak v rukou nepřiměřené pravomoci, jimiž bude například moci ovlivňovat nástroje na ochranu obchodu nebo anti-dumpingová opatření proti záplavě zboží z třetích zemí.

Doposud měly členské státy právě v těchto oblastech hlavní slovo. Pro ilustraci tak mohly například rozhodovat o tom, zda prodlouží uvalení cel na dovoz obuvi z Číny nebo Vietnamu.

V reakci na tento postoj států uchovat si vliv na obchodní opatření, upozornil eurokomisař pro obchod Karel De Gucht, že „třetí země pak vytvářejí silné lobby na členské státy, aby od uvalení cel upustily“.

Poté co Lisabonská vstoupila v platnost, „máme k dispozici jednorázové opatření, jak se s tímto problémem vypořádat,“ dodal s tím, že „obchodní politika, včetně ochranných opatření, se stane plnou součástí projednávání ve výborech, tedy součástí procesu komitologie“.

Avšak skupina severských zemí, jež patří mezi tvrdé protivníky reformy, prozatím proces ve strachu, že všechny důležité pravomoci přejdou pod taktovku Komise, zablokovala. Jedna z příčin, proč se státy reformě brání, spočívá v tom, že na jejich území operují společnosti, jež převádějí svou výrobu do třetích zemí.

Belgie nabízí řešení

Po delší době, kdy se debata neposunula žádným směrem, přišlo minulý týden belgické předsednictví s kompromisním návrhem.

Nový dokument, do něhož měl EurActiv možnost nahlédnout, původní návrh Komise v souladu s dodatky Lisabonské smlouvy značně přeměnil.

Podle aktuálního návrhu zůstane členským státům právo zvrátit rozhodnutí Evropské komise pomocí prosté většiny hlasů v oblasti anti-dumpingových a jiných ochranářských opatření. V takových případech by měla Komise situaci s členskými státy konzultovat a poté navrhnout nová opatření, která předloží ke schválení výborům složených z národních expertů. Ve chvíli, kdy bude návrh schválen, ho budou moci státy blokovat pouze kvalifikovanou většinou.

Za další, „po uplynutí jednoho roku od vstupu tohoto nařízení v platnost, by měl odvolací výbor vypracovat své stanovisko ke konečnému návrhu o anti-dumpingových a jiných vyrovnávajících opatření, které schválí prostou většinou hlasů svých členů,“ předpokládá text kompromisního návrhu.

Ochranná obchodní opatřená budou zároveň spadat pod tzv. „jinou většinu“, která popřípadě umožní návrat k hlasování pomocí prosté většiny hlasů.

Text Lisabonské smlouvy jasně říká, že „nový systém má udělit prováděcí pravomoci Komisi bez jakéhokoliv dalšího jednání, kromě situace, kdy je předložena ´řádně odůvodněná výjimka´“. Tento výjimečný případ doposud v oblasti obchodní politiky nebyl využit.