Nejdiskriminovanější menšinou jsou čeští Romové, říká zpráva EU

Včera vydala Agentura EU pro základní lidská práva (FRA) zprávu hodnotící situaci menšin v členských státech. Ta vznikla na základě rozhovorů s 23 tisíci příslušníků etnických menšin a přistěhovalců. Ze zprávy vyplývá, že nejdiskriminovanější menšinou v Unii jsou čeští Romové.

Podle údajů zprávy FRA je ve státech Visegrádské skupiny relativně vysoká míra diskriminace. Terčem diskriminace zde nejčastěji bývají Romové. V posledních 12 měsících, kdy probíhal výzkum, se obětí diskriminace stalo přes 60 % Romů v České republice, Maďarsku a Polsku. U nás je podle FRA míra diskriminace nejvyšší. Ve „visegrádském“ regionu je situace podle uvedené zprávy nejlepší na Slovensku. Ladislav Toušek, projektový manažer společnosti Člověk v tísni, ale v rozhovoru pro Českou televizi upozornil, že Česká republika byla například velmi dobře hodnocena v oblasti legislativních opatření vůči diskriminaci.

V sedmi z 27 členských zemí Evropské unie se s diskriminací setkalo více než 50 % příslušníků nějaké menšiny. Mezi těchto sedm států patří kromě tří zmiňovaných středoevropských států také Malta, Řecko, Irsko a Itálie. Nediskriminovanější menšinou jsou v EU dle dokumentu Agentury EU pro základní lidská práva Romové a Afričané. Zpráva poukazuje na fakt, že naprostá většina postižených případy diskriminace nenahlašuje. Důvodem je podle respondentů nejčastěji nedůvěra, že by nahlášení mohlo dopomoci ke zlepšení situace. Druhým důvodem je, že diskriminovaní často nevědí, že mají právo se proti diskriminaci bránit.

Objevily se však již hlasy odborníků, kteří výsledky zprávy relativizují. Gabriela Hrabaňová, vedoucí oddělení kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské komunity, namítá, že z jejího pohledu je reálná situace romské menšiny v České republice lepší než například v romských osadách na Slovensku či v Rumunsku. Pro ČTK Hrabaňová vysvětluje: „Někde žijí v úplné segregaci, takže se proto s diskriminací ani nesetkají.“ Čeští Romové jsou naopak podle ní s většinovou společností v kontaktu, a proto si vzájemné rozdíly více uvědomují. "U nás se o diskriminaci také hodně mluví," dodala Hrabaňová. Ladislav Toušek tento názor podpořil, když uvedl: „Ve státech jako je Rumunsko či Bulharsko se Romové setkávají daleko častěji s diskriminací, nicméně to jako diskriminaci nemusí interpretovat. Výsledky výzkumu můžeme brát i pozitivně, protože Romové v ČR jsou schopni označit určité jednání jako diskriminační, což je nezbytný krok k tomu, aby se diskriminace vůbec řešila.“

Toušek pak zdůraznil, že hodnocení respondentů co je a co není diskriminace, je subjektivní. V rozhovoru pro Českou televizi řekl: „Jde o míru diskriminace vnímané respondenty výzkumu. […] Agentura pro základní lidská práva se jich ptala, zda se stali obětí diskriminace v posledních 12 měsících v některých oblastech lidského života a respondenti subjektivně označovali danou situaci za diskriminační či nikoli.“ Nejde tedy o míru diskriminace skutečné, nýbrž diskriminace vnímané.

Další fakt, který by se měl brát v úvahu při hodnocení výsledků zprávy je, že výběr respondentů byl v různých zemích prováděn jinou metodou. Toušek k tomu dodává: „Ten výzkum [proto] není reprezentativní. Komparace mezi státy podle mého názoru trošku pokulhává.“