Na úsporách energie umí vydělat i energetické firmy, nechtějí však šetřit povinně

zdroj: Shutterstock; autor: Alex Yeung

Energetické firmy nabízejí zákazníkům pomoc s úsporami energie, a otevírá se jim tak zajímavý trh s energetickými službami. Chtějí se však vyhnout tomu, aby musely zvyšování energetické účinnosti zajišťovat povinně. Dotlačit je k tomu mohou evropská pravidla. Vedlo by to prý ke zvýšení cen energií, čehož se obává průmysl. Vinu přitom dává vládě za nekoncepční přístup k celé problematice.

Energetické firmy mají obavy, že Česko nezvládá plnit cíl pro zvyšování energetické účinnosti, které vyžadují evropské předpisy.

Neznamená to nutně, že by měly strach o českou pověst tváří tvář Evropské komisi a některým členským zemím, které považují energetické úspory za základ klimaticko-energetické politiky EU.

Distributoři a prodejci energie v Česku se zatím povinným úsporám vyhnuli. To se může změnit.

Obávají se spíše toho, že na ně od roku 2018 může spadnout povinnost šetřit energii u svých vlastních zákazníků.

To by je tlačilo ke zvyšování cen, a z takového vývoje by neměly radost ani průmyslové podniky.

Ministra průmyslu Jana Mládka na to energetici a průmyslníci upozornili na pondělním Sněmu Svazu průmyslu a dopravy ČR, který se konal v Brně.

Podle viceprezidenta Svazu a šéfa společnosti ČEZ Daniela Beneše musí rezort urychleně zapracovat na jednotné metodice, podle které se budou úspory sledovat a započítávat.

Z ministerstva však odchází klíčový náměstek pro energetiku Pavel Šolc a s problémem se podle Mládka podaří pohnout, teprve až bude post znovu obsazen. 

V čem spočívá problém

Povinnost šetřit energií vychází z evropské směrnice pro energetickou účinnost z roku 2012. Česko se zavázalo, že do roku 2020 uspoří 48 petajoulů v konečné spotřebě energie (což se přibližně rovná energii, kterou ročně vyrobí jaderná elektrárna Temelín).

Směrnice počítá s tím, že úspory zajistí distributoři nebo maloobchodní prodejci, kteří musí u zákazníků dosáhnout pravidelné meziroční úspory ve výši 1,5 % jejich spotřeby.

Podobně jako řada dalších zemí si Česko vybralo alternativní cestu, která energetické firmy této povinnosti zbavuje. Úspor je tak možné dosáhnout pomocí existujících programů na podporu energetické účinnosti v budovách i průmyslu.

Pro stát je výhodné se touto cestou vydat, protože k dispozici jsou na tyto účely peníze v několika operačních programech evropských fondů. Dále lze využít třeba výnosy z prodeje emisních povolenek, které v Česku částečně plynou do dotačního programu Nová zelená úsporám.

„Alternativní schéma navíc díky řízení ze strany státu umožňuje efektivnější koordinaci všech zapojených subjektů a přehled o plnění cíle,“ řekla EurActivu mluvčí skupiny ČEZ Barbora Půlpánová.

Kdyby se ale ukázalo, že alternativní řešení nestačí, po roce 2017 by mohla být zavedena povinná schémata úspor – tedy zmíněná „1,5procentní povinnost“ pro distributory a prodejce. 

Distributoři a úspory

Pomáhat zákazníkům s úsporami energie nedělá energetickým firmám tak velký problém, jak by se mohlo na první pohled zdát. Evropské závazky totiž otevírají velký potenciál a některé společnosti už svůj byznys rozvíjejí i v tomto směru.

„Již nyní existují obchodní modely, v rámci kterých dochází ke spolufinancování investic do energetických úspor ze strany dodavatelů energií, které jsou následně spláceny zákazníky prostřednictvím dosažených energetických úspor,“ vysvětlil redakci mluvčí skupiny RWE Martin Chalupský.

Tento model, nazývaný Energy Performance Contracting (EPC), využívá i ČEZ.

Firmy: Zatím za úspory platí konečný příjemce. Při zavedení povinných schémat by náklady dopadly na všechny. 

„Takový projekt zákazníkovi navrhne a zrealizuje energeticky úsporná řešení. Investici, úroky a náklady na služby pak zákazník splácí až po dosažení garantované úspory, výhradně z uspořených finančních prostředků, po dobu sjednanou smluvně, což bývá nejčastěji pět až deset let,“ doplňuje podrobnosti mluvčí Půlpánová.

„Na tomto konceptu ekonomicky efektivní spolupráce se zákazníky při hledání a využívání potenciálu energetických úspor se hodláme podílet a podporovat jej do budoucna,“ dodává za RWE Chalupský.

Pozadu nezůstává ani ČEZ. „V tuto chvíli pracujeme na stovkách projektů v řádu stovek milionů korun. Je to zlomek tržního potenciálu, ale zároveň mnohanásobek toho, co jsme viděli před pěti lety. Další novinky zákazníkům představíme na přelomu roku,“ řekla EurActivu Půlpánová.

Povinné úspory ne – ale proč?

Administrativně stanovených závazků se ale firmy bojí. „Závazky přenesené na energetické společnosti mohou vyústit v ekonomicky neefektivní opatření, jejichž náklady se negativně projeví ve zvyšování cen energií,“ říká k tomu Chalupský.

Podle Půlpánové by k neefektivním investicích docházelo proto, že spuštěné dotační programy už na sebe efektivnější opatření navázaly.

Rozdíl oproti dosavadnímu „dobrovolnému“ nastavení podle ní spočívá v tom, že zatím za úspory platí pouze konečný příjemce – tedy konkrétní firma, obec nebo domácnost. Při zavedení povinných schémat by náklady dopadly na všechny zákazníky. 

Tomu se právě chtějí vyhnout průmyslové podniky, které na problematiku upozorňovaly už v květnu. Na vině je podle nich hlavně nekoncepční přístup státní správy k energetickým úsporám a jejich podpoře.

Autor: Adéla Denková