Na Radu EU by měli jezdit ministři, ne jejich náměstci, shodují se strany

volební lístky z parlamentních voleb v roce 2010; zdroj: WikimediaCommons.org; autor: Miaow Miaow

Česká republika by se měla chovat konzistentně a předvídatelně, do evropských institucí by měla posílat kompetentní zástupce a měla by se snažit nacházet spojenectví se zeměmi, s nimiž ji pojí společné zájmy. Podle lídrů politických stran je to cesta, jak lépe prosadit české pozice v rámci Evropské unie.

Zítra a pozítří se v Česku uskuteční předčasné volby, jež by měly určit složení Poslanecké sněmovny a na základě kterých by také měla vzniknout nová vláda. Průzkumy veřejného mínění naznačují, že po skoro sedmi letech, kdy byly v čele exekutivy středo-pravicové strany, by se situace mohla obrátit.

Směřování České republiky v Evropské unii je spojováno především s dnes již bývalým prezidentem Václavem Klausem a ODS. O tom, co by se do budoucna mělo v českém přístupu změnit, jsme si v posledních týdnech povídali s lídry jednotlivých politických stran. Ti se shodují, že Česku by se na evropské půdě dařilo lépe prosadit své zájmy, pokud by se chovalo „konzistentněji“ a „aktivněji“.

Podle Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) je velkým problémem, že řada ministrů nejezdí na Rady EU osobně, ale posíláza sebe náměstky. „Pokud chce ministerstvo něco vyjednat, musí tam jet ministr osobně. S náměstkem se nikdo jiný nebaví, tak to prostě chodí,“ řekl redakci.

S tím souhlasí i řada dalších českých politiků. Jak uvedla Věra Jourová (ANO 2011), zároveň je důležité budovat si silnou personální základnu pro zastupování v Unii. „Česká republika často vysílá do Bruselu lidi za politické zásluhy bez potřebné kvalifikace, a ti tam jsou třeba jen krátkou dobu. To je velmi špatná praxe, která se dlouhodobě negativně podepisuje i na našich výsledcích v různých jednáních,“ uvedla v předvolebním rozhovoru.

Jedním tónem

Odborná veřejnost i politické strany často zdůrazňují, že velkým problémem je fakt, že se z Česka ozývalo více rozdílných názorů. Jeden z Pražského hradu (o vztahu stran k prezidentovi viz EurActiv 18.10.2013), druhý z úřadu vlády, jiný pak například z ministerstva zahraničí (MZV).

„Pravdou je, že z Prahy přicházely do Bruselu často protichůdná vyjádření a v tomto smyslu můžeme konstatovat, že Česká republika byla pro partnery v EU nečitelná,“ řekl například europoslanec Jiří Maštálka (KSČM).

S konkrétním příkladem přichází bývalý ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09). Jak uvedl v předvolebním rozhovoru, při vyjednávání fiskálního paktu měl prý velký problém vysvětlit, proč Česká republika, která se hlásí k rozpočtové odpovědnosti a chce přijmout finanční ústavu, odmítá pakt podepsat. „Kolegové mě nechápali a já jsem se jim nedivil. Těmto případům je potřeba zamezit,“ zdůraznil.

S kritikou, podle které je nutné se chovat důvěryhodně a předvídatelně, souhlasí i místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová. Nicméně podle ní se pod výtkou „nepředvídatelnosti“ skrývá spíše nespokojenost s tím, že je ČR občas kritická a prosazuje svůj názor. „Má-li se důvěryhodnost a předvídatelnost chápat tak, že budeme souhlasit s každým návrhem Evropské komise bez ohledu na jeho obsah, tak jde pochopitelně o omyl,“ uvádí Němcová.

Zpřísnit parlamentní kontrolu

Podle současného ministra pro místní rozvoj v demisi Františka Lukla (SPOZ) je důležité vytvořit dlouhodobou vizi směřování Česka v rámci Unie a naši role a pozice v EU, která by se opírala o většinovou shodu v Parlamentu.

Právě práce obou parlamentních výborů pro EU, tedy senátního Výboru pro záležitosti Evropské unie (VEU) a sněmovního Výboru pro evropské záležitosti (VEZ), je další oblastí, kterou je podle mnohých nutné zlepšit (o spolupráci Parlamentu s vládou si přečtěte v našem nedávném článku).

„Musím říct, že parlamentní kontrola evropské politiky české vlády je minimální a čistě formální. Navíc ani debata v evropském výboru, natož na samotném plénu Sněmovny, je velmi slabá, a to bych chtěl změnit,“ potvrdil Ondřej Liška (Strana zelených), který v minulosti působil jako předseda VEZ. Dodal, že bychom si měli uvědomit, že v ostatních zemích EU má právě výbor pro evropské záležitosti silnější postavení, než kterýkoliv jiný výbor.

Střední Evropa či Británie?

Dalším způsobem, jak může Česká republika jako menší až středně velká země efektivně prosazovat své zájmy, je podle oslovených politiků nacházení správných partnerů. Podle nedávno zveřejněné studie z dílny Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) jsou nejbližšími českými spojenci Slovensko, Polsko a Německo. Uvádí to alespoň odborná veřejnost (EurActiv 10.10.2013).

Jak redakci řekl Liška, nesmyslné bylo především spojenectví s Velkou Británií, která má jako finanční centrum v mnoha oblastech zcela jiné zájmy. „Nicméně i s Velkou Británií můžeme najít nějaké průsečíky, já je však vidím úplně jinde,“ říká předseda Strany zelených a jako příklad uvádí klimatickou politiku.

Také František Lukl se domnívá, že nás toho s Velkou Británií mnoho nespojuje. „Naše místo je mezi státy Visegrádské čtyřky,“ uzavírá.