MPO představilo „originální“ koncepci: až nám dojde uhlí, nakoupíme svetry

Zdroj: CreativeCommons.org

Podle celé řady starostů českých měst leží v energetických úsporách obrovský potenciál, což se dá dobře dokumentovat třeba na příkladu Brna. Na druhou stranu energetici a Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR upozorňují, že jejich potenciál je omezený, a české teplárny se stejně neobejdou bez prolomení těžebních limitů.

Ředitel odboru elektroenergetiky na ministerstvu průmyslu (MPO) Roman Portužák sice včera ocenil snahy starostů mnoha českých a moravských měst o energetické úspory (počítá s nimi i koncepce MPO), ovšem na druhou stranu upozornil, že města závislá na dálkovém vytápění by měla rychle s teplárnami řešit, čím budou v dohledné době topit.

„Starostové měst, kde se vytápí pomocí tepláren, by měli uvažovat o nákupu svetrů pro své obyvatele a poslat je ohřát do jedné severočeské vesnice,“ nechal se slyšet Portužák v jasné narážce na Horní Jiřetín a jeho obyvatele, kteří se nechtějí smířit s tím, že by se v důsledku případného prolomení limitů (viz usnesení vlády z roku 1991) museli stěhovat.

Plýtváme nebo ne?

Klíčová otázka zní, zda mají úspory v Česku skutečně tak velký potenciál, jak tvrdí  ekologové, kteří upozorňují na masivní energetickou náročnost české ekonomiky. Na první pohled je to jasné: tuzemské hospodářství podle statistik Eurostatu potřebuje na vyprodukování jednotky HDP čtyřikrát více energie, než činí průměr sedmadvacítky.

Ovšem, jak upozorňuje Český statistický úřad, tak jednoduché to není. „Mezinárodní srovnání je založené na relaci tzv. prvotních energetických zdrojů k hrubému domácímu produktu, jehož srovnatelný základ je Eurostatem vyjadřován pomocí směnného kursu měny,“ uvádí ČSÚ. Pokud ale HDP objektivněji přepočítáme pomocí parity kupní síly (tj. zohledníme, že například v Německu je dráž než u nás), dostaneme jiný obrázek. Pak je podle ČSÚ česká ekonomika „jen“ 1,4krát méně hospodárná než průměr EU.

Potenciál pro úspory tu samozřejmě je, a ne malý, ovšem podle Portužáka si už teď Česko nestojí vůbec špatně. „Například energetický audit máme v legislativě už od roku 2000, tím jsme předběhli i Evropskou unii,“ upozorňuje. Podle něj se navíc v EU za současné krize zhoršil ukazatel energetické účinnosti (protože se počítá v poměru k HDP), zatímco v Česku stagnoval. „Musíme se pochválit,“ shrnuje ředitel odboru.

Zapomněl ovšem zmínit, že Česko v energetické účinnosti stále v absolutních hodnotách zaostává minimálně o třetinu (viz výše), a vzhledem k velké závislosti na uhlí je jedním z unijních "premiantů" pokud jde o emise CO2 na hlavu (průměr EU je 10 tun CO2 na hlavu a rok, Česko dosahuje 12 tun).

Příklady táhnou

Většinu obyvatel Česka ale ani tak netrápí globální oteplování (i když povědomí o tomto problému se zvětšuje) jako spíš rostoucí účty za elektřinu a plyn. Podobný problém řeší také zastupitelstva mnoha českých a moravských měst – některá s větším, jiná s menším úspěchem. Do té první skupiny jistě patří Brno.

To si nechalo vypracovat detailní audit svých emisí CO2, aby vědělo, kde se dá ušetřit nejvíce energie, a spustilo soubor opatření od regenerace bytů, přes podporu městské dopravy, až po investice do obnovitelných zdrojů.

Výsledky jsou skutečně ohromující. Město například od roku 2001 realizovalo obnovu 3.500 panelových bytů v Brně-Novém Lískovci, což podle náměstka primátora Martina Andera přineslo 70% snížení spotřeby energie v těchto bytech. Návratnost investice bude zhruba 13 let. „Je tu obrovský potenciál pro další projekty,“ shrnuje Ander.

Podobnou success story prezentuje i starostka Prahy-Slivence Jana Plamínková, které se povedlo zrekonstruovat za pomoci Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost (podílel se 4,8 z celkových 11 milionů) rozpadlou základní školu a udělat z ní moderní nízkoenergetickou stavbu, která má jen desetinovou spotřebu (podrobnosti zde).

Podobných příkladů by jistě bylo možné najít celou řadu. Odborníci ovšem upozorňují, že i když je potenciál pro úspory slušný, ekonomická expanze si naopak vyžádá růst energetických nároků.

Konkrétní příklad? Spotřeba energie na jeden metr čtvereční podlahové plochy v českých domech a bytech sice v posledních letech klesá, což je nicméně vyváženo růstem velikosti bytů. Česká vláda tak předpokládá, že během dalších deseti let klesne naše spotřeba primárních energetických zdrojů „jen“ o 3,7 až 5,7 % (český cíl pro strategii Evropa 2020).

Starostové proti změnám klimatu

V souvislosti se snižováním energetické náročnosti a emisí skleníkových plynů se v roce 2008 objevila zajímavá iniciativa podporovaná Evropskou komisí: Pakt starostů a primátorů, který si dal za úkol překonání celoevropských cílů ve snižování emisí, tedy jejich sražení o nejméně 20 % mezi lety 1990 a 2020.

Z Česka se k němu zatím připojil jen Jeseník, což jeho místostarosta Vladimír Cupal označuje za „celonárodní ostudu“. Další vlaštovkou je zmiňované Brno, které svou přihlášku odeslalo na konci května. Co si od své účasti slibuje?  „Systematickou motivaci ke snižování nákladů na energie, redukci znečištění ovzduší, přístup k novým zdrojům financování nebo zvýšení bezpečnosti dodávek energií,“ vypočítává možné přínosy náměstek Ander.

Všichni citovaní vystoupili na konferenci Energetický management pro veřejnou správu.