Ministři pro životní prostředí ladili svůj postoj k ochraně klimatu.

V pozdních pondělních hodinách představil Martin Bursík, český ministr pro životní prostředí, výsledky celodenního jednání Rady pro životní prostředí, které předsedal.

Rada ministrů pro životní prostředí se v pondělí sešla na pravidelném setkání v Bruselu a na programu měla mnoho témat. Na následné konferenci vyjádřil Martin Brusík svou spokojenost nad dosaženými výsledky, které vyjednávání přineslo: „Po celodenní tvrdé práci jsem velmi spokojen. Dosáhli jsme 99 % toho, čeho jsme dosáhnout chtěli“.

Hlavním tématem jednání byla především kodaňská konference, která se bude konat v prosinci letošního roku a kde má dojít k uzavření mezinárodní smlouvy, která nahradí dosavadní kjótský protokol. Evropské státy měly za cíl sladit postoj a nakonec přijaly závěry k budoucí dohodě. EU již dříve slíbila, že sníží své emise skleníkových plynů o 20% do roku 2020 ve srovnání s rokem 1990. V případě, že by se k ní připojily ostatní velcí emitentni jako Spojené státy, Čína nebo Indie, má snížení dosáhnout až 30%.

Na včerejší schůzce ministři opět potvrdili možnost snížení o 30% a současně vyzvaly země, aby se zapojily a představily své plány na omezení emisí. Podle závěrů Mezinárodního panelu ke klimatickým změnám (IPCC) musí vyspělé země do roku 2020 snížit své emise o 25-40% a do roku 2050 o 80-95%, aby teplota země nestoupla o víc než 2°C. Z tohoto důvodů ministři dali najevo, že chtějí, aby i ostatní vyspělé země přijaly opatření, která budou podobná evropskému klimatickému a energetickému balíčku.

Ministři měli však rozdílný názor na to, jakým způsobem tento „podobný“ závazek nastavit. Ve finále se shodli, že cíl bude založen na schopnosti státu platit, potenciálu zajistit redukce skleníkových plynů, doposud vykonaných akcích v této oblasti od roku 1990 a civilizačních trendech.

Francie přišla s alternativním návrhem založit klimatický cíl na emisích přepočtených na obyvatele, avšak ministři se shodli, že by tento přístup dělal problémy při vyjednávání s ostatními státy OSN. Konečný kompromis určil, že všechny státy by se měly snažit omezit své emise na dvě tuny na osobu do roku 2050.
Ministři se zároveň shodli, že Unie má zodpovědnost pomáhat ostatním a musí najít způsob, jak pomoci rozvojovým a nejchudším zemím. Konkrétní částka ještě není přesně určena, ale prozatím se počítá s výdaji až 175 miliard eur za rok do roku 2020, chce-li EU splnit svůj cíl omezit oteplování na 2°C. K tomu Bursík řekl: „Rozdělení těchto investic je věcí dalších jednání. Záleží také na úspěšnosti zavádění systémů emisního obchodování, které zavedou tržní cenu uhlíku a ovlivní především výši soukromých investic“.

Podle plánu se ministři zabývali i návrhem novely Směrnice o integrované prevenci a omezení znečišťování (IPPC) (EurActiv 2.3.2009).

„Naprostá většina členských zemí vyjádřila vůli posílit roli BAT a BREF ve srovnání se současnou praxí. Zaznamenali jsme pozice a názory všech členských států a věříme, že ještě za českého předsednictví budeme schopni dosáhnout shody na úrovni Rady,” komentoval situaci Martin Bursík.

Podle Bursíka splnila Rada očekávání, neustoupila v žádném z projednávaných témat a dokonce „udělala krok vpřed“. Současná ekonomická krize by neměla na tyto kroky mít vliv.

„Ministři jsou zajedno v tom, že krize je příležitostí k modernizaci evropského hospodářství a k obratu k energeticky efektivnější nízkouhlíkové ekonomice, která přinese Evropě miliony nových ‘zelených’ pracovních míst,” dodal.