Měla by ČR přehodnotit svůj postoj k fiskálnímu paktu?

fiskální pakt; zdroj: Rada EU

Představitelé 25 zemí EU se loni dohodli na zavedení společných pravidel rozpočtové odpovědnosti známých jako fiskální pakt. Česká vláda se k němu společně se Spojeným královstvím nepřipojila a stále za to sklízí značnou kritiku ze strany některých politiků i části odborné veřejnosti. Názory na to, zda by se Česká republika měla k fiskální úmluvě dodatečně připojit, se ale liší.

Tzv. fiskální pakt EU vstoupil v platnost na začátku letošního roku (EurActiv 2.1.2013). Zatím ho ratifikovalo 20 z 25 členských států Unie, které se k novým pravidlům rozpočtové kázně přihlásily. V lednu loňského roku odmítli „Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii“ zvanou také fiskální kompakt podepsat jen zástupci Velké Británie a České republiky.

Na české politické scéně toto rozhodnutí premiéra Petra Nečase rozpoutalo vyostřenou debatu. Nečas za něj sklidil kritiku jak od hlavní opoziční strany ČSSD, tak od svého koaličního partnera TOP 09 (EurActiv 1.2.2012).

Letos v lednu se debata mezi politiky rozjela nanovo, a to když strana TOP 09 vznesla požadavek, aby se Česká republika k fiskálnímu paktu dodatečně připojila. Chtěla, aby se k tomu strana ODS zavázala v nové koaliční smlouvě (EurActiv 30.1.2013). Nečasova vláda mezitím přišla s návrhem finanční ústavy, která do značné míry naplňuje podmínky unijní smlouvy, podle některých názorů je dokonce přísnější (EurActiv 11.2.2013).

Otázka, zda by se Česká republika měla k fiskálnímu kompaktu připojit, tak nadále rezonuje v politické i veřejné diskuzi. „Pokud to totiž vláda myslí s rozpočtovou odpovědností vážně, je logické, aby podepsala fiskální pakt,“ řekl analytik Institutu pro evropskou politiku Europeum David Král na debatě o českých zájmech, kterou minulý týden pořádal think-tank Evropské hodnoty.

Podle něj by Česká republika fiskální úmluvu EU rozhodně měla podepsat a ratifikovat. Vzhledem k tomu, že funguje pouze v zemích eurozóny, pro Českou republiku by z podpisu nevyplývala žádná rizika. Král v tom naopak vidí řadu přínosů.

Izolace České republiky

Česká vláda by se pak mimo jiné mohla účastnit tzv. eurosummitů, kde se budou diskutovat zásadní otázky dalšího vývoje, jako je konkurenceschopnost a budoucí architektura eurozóny.  Česká republika se navíc při vstupu do EU zavázala přijmout euro, a měla by proto mít zájem účastnit se jednání o podobě měnové unie, tvrdí Král.

Odmítnutím fiskálního paktu se podle kritiků Nečasova postupu Česká republika dostává do izolace a posiluje svoji euroskeptickou pověst. Stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) dodává, že česká pozice k fiskálnímu paktu je velmi nejasná, protože premiér v Bruselu nedokázal srozumitelně vysvětlit své argumenty.

Fiskální kompakt se měl původně stát součástí primárního práva EU. Poté, co ho ale dvě členské země odmítly, získal podobu mezinárodní smlouvy. To podle opozičních představitelů není pro evropskou integraci žádoucí. „Integrace by se neměla pohybovat kupředu mezivládním způsobem,“ vysvětluje Zaorálek. Není to podle něj v zájmu České republiky, která se na tom ale spolu s Velkou Británií významně podílela.

V debatě o fiskálním paktu se pak vedle politických objevují i ekonomické argumenty. Bývalý guvernér České národní banky Zdeněk Tůma sice obecně podporuje pravidla v hospodářské a fiskální politice, k paktu EU se ale staví kriticky. „Pravidla mají sloužit jen jako opora pro rozhodování, hospodářská politika se nemůže stát autopilotem,“ zdůvodňuje svůj postoj.

Fiskální pakt totiž mimo jiné zavádí automatické sankce v případě porušování stanovených pravidel. Analytik Král je chápe jako větší pojistku pro to, že státy dostojí svým závazkům. Podle Tůmy je ale tento koncept nedůvěryhodný, vzhledem k tomu, že se již v minulosti pravidla hospodářské politiky nedodržovala. Připomíná také, že ne všechny země mají mít srovnatelnou úroveň veřejného dluhu.

Česká finanční ústava

Podle nových pravidel EU nesmí veřejný dluh zemí, které se k nim připojily, přesáhnout 60 % HDP. Pokud k tomu dojde, příslušná vláda ho musí snižovat o 5 % ročně. Tůma ale upozorňuje, že třeba Německo může mít bez většího rizika dluh i ve výši 70 % HDP, zatímco pro Českou republiku je už 40 % příliš.

I proto návrh české finanční ústavy počítá se spuštěním opatření právě při nárůstu veřejného dluhu nad 40 % HDP. Zastánci fiskálního paktu pak argumentují tím, že pokud budou dodržována přísnější pravidla na české úrovni, není důvod nepřistoupit k unijní iniciativě.

Poslanec vládní strany ODS David Šeich ale upozorňuje na velký rozdíl mezi českou finanční ústavou a fiskálním paktem EU. „V rámci finanční ústavy parlament může v mimořádných případech rozhodnout, že rozpočty například z důvodu velké hospodářské krize překročí,“ vysvětlil Šeich na zmíněné debatě. Dá se tak podle něj stimulovat ekonomika a předejít větším škodám.

Bývalému guvernérovi Tůmovi zase na unijní dohodě vadí existence soudní instance, která má rozhodovat o tom, zda něco není v pořádku. To je podle něj principiálně vadný koncept. Na rozdíl od měnové politiky se totiž v případě politiky fiskální jedná o bytostně politické rozhodnutí, které není možné přenášet na soudy, myslí si Tůma.