Mediální zákony v EU: Bulharsko trápí policejní odposlechy

Bulharsko se ze členských zemí EU v žebříčku svobody tisku, který rok co rok zveřejňují Reportéři bez hranic, nachází na úplně posledním místě. Problémem, který bulharskou mediální scénu trápí nejvíce, jsou policejní odposlechy. V České republice byl kvůli medializaci kauz, v nichž zveřejněné policejní pásky sehrály důležitou roli, přijat tzv. náhubkový zákon.

Svoboda médií je téma, které bylo v posledních několika měsících skloňováno snad tisíckrát. Příčinou je kontroverzní mediální zákon, který byl na konci loňského roku přijat v Maďarsku.

Poté, co se na něj snesla kritika snad z každého koutku Evropy (i z Bruselu) kvůli narušování svobody vyjadřování v zemi a posilování dohledu maďarské vlády nad fungováním tamních médií, premiér Viktor Orbán kývl na jeho revizi. Ještě před tím ale vznesl požadavek, aby se se stejným metrem přistupovalo ke všem členským zemím EU.  

I když později vzal svá slova zpět, evropská síť portálů EurActiv se inspirovala a rozhodla se, že se téhle výzvy chopí sama. Minulý týden tak byla odstartována série článků pohledem pod pokličku Francie a Německa (EurActiv 25.2.2011). 

Dnes přichází na řadu Bulharsko, které se v Indexu svobody tisku (Press Freedom Index), který každoročně zpracovává organizace Reportéři bez hranic, nachází společně s Řeckem na posledním místě (70. místo). 

První místo ve zmiňovaném žebříčku náleží tradičně evropským zemím, které se nacházejí na severu kontinentu – Finsku, Norsku, Švédsku a Islandu. 

Českou republiku najdeme na 23. příčce – společně s Maďarskem (ještě před přijetím kontroverzního zákona). 

Odposlechy jako hrozba

A co bulharskou mediální scénu trápí nejvíce? Podle deníku Dnevnik, partnera EurActivu, to jsou jednoznačně policejní odposlechy, které sice nejsou v Bulharsku žádnou novinkou, ale co je alarmující, je fakt, že jejich počet v poslední době výrazně stoupl.  

Na začátku ledna bulharský premiér Bojko Borisov (jehož jméno také figurovalo v jednom ze skandálů ohledně policejních odposlechů) uvedl, že policejní odposlechy, které se zaměřují na vysoce postavené politiky v zemi, jsou prováděny pravidelně, jelikož jsou součástí vládního boje proti korupci. 

Podle Reportérů bez hranic je situace ale natolik vážná, že reálně hrozí, že odposlechy by mohly sloužit i jako nástroj k pronásledování novinářů.  

Šéf bulharské policie Kalin Georgiev v této souvislosti prohlásil, že v odposlouchávání žurnalistů nespatřuje žádný problém a nezdráhal se zajít ještě dál, když novináře označil za „odpad a bandity“.  

„Svoboda, které se v této souvislosti těší policie, je nepřijatelná stejně jako znepokojující,“ uvádí organizace Reportéři bez hranic. 

Georgievovy výroky odsoudili i bulharské novinářské asociace, včetně bulharské sekce Asociace evropských žurnalistů (Association of European Journalists).

„Náhubkový zákon“ jako „účelová nestoudnost“

Problematika odposlechů je dobře známá i v českém prostředí. Medializace některých korupčních kauz, v nichž hrály odposlechy důležitou roli, vedla české politiky k tomu, aby na jaře roku 2009 přijali novelu trestního řádu a zákona, který vešel ve známost jako tzv. náhubkový zákon.

Hlavním cílem nového zákona, který vstoupil v platnost 1. dubna 2009, je chránit oběti některých trestných činů před nežádoucí medializací. Médiím za jeho porušení hrozí pětileté vězení nebo pokuta až ve výši pěti milionů korun.

Proti zákonu se nepostavili jen čeští novináři, kteří jej považují za zásah do svobody projevu, ale i některá zahraniční média a novela neunikla kritice ani poslanců Evropského parlamentu.

„Tzv. náhubkový zákon má smysl, pokud chrání oběti trestných činů, bohužel politici do něj schovali i hrozbu pokuty, případně žaláře za zveřejnění odposlechů,“ domnívá se Petr Kořínek, redaktor Českého rozhlasu Regina. „Medializace odposlechů přitom v minulosti pomohla k zviditelnění některých kauz. ´Náhubkový zákon´ proto chápu jako účelovou nestoudnost,“ dodal. 

„Myslím, že ´náhubkový zákon´ nemá v české legislativě konkurenci, a to zvláště pro svou argumentační neobratnost,“ řekl EurActivu Jaromír Volek z Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity v Brně. 

„Ostatně, na jeho neudržitelnosti se již několik měsíců shodují právě i ty politické strany, které jej sborově odhlasovaly (pro zákon zvedla ruku většina poslanců ODS, KDU-ČSL, ČSSD a zelených; pozn. red.). Myslím, že je jen otázkou času, kdy bude tento zákon novelizován,“ domnívá se. 

O tom, že jeho slova možná nejsou tak daleko pravdě, svědčí i to, že na začátku února se  návrhem na změkčenou verzi zákona zabývala i Poslanecká sněmovna – poslanci ji v prvním čtení schválili. Zároveň u Ústavního soudu od května roku 2009 leží ústavní stížnost z pera 34 poslanců.