Tento článek je součástí Special reportu: České priority v evropské politice 2024
Konkurenceschopnost se stala klíčovým tématem, které společně s bezpečností Evropy vystřídalo na první příčce žebříčku priorit klimatické ambice. Českou cestou k úspěchu by se mohla stát výroba produktů s vysokou přidanou hodnotou.
Zatímco začátkem předchozího mandátu zaznívala z Bruselu slova o nutnosti rychlejších kroků v ochraně klimatu a snižování emisí Evropy, o pět let později je situace zásadně odlišná. V návaznosti na krize, jakými byla pandemie nebo stále trvající agrese Ruska na Ukrajině, se do centra pozornosti dostávají především bezpečnost a konkurenceschopnost EU.
Právě ty jsou hlavními zdůrazňovanými prioritami bloku, jak se mimo jiné píše ve schválené Strategické agendě pro roky 2024–2029. Při pohledu zblízka ale jde jen o velmi obšírný pojem, který v letošních volbách sehrával roli hlavního ekonomického tématu, které se zpravidla objevuje v každých volbách, okomentoval na konferenci České priority v evropské politice znovuzvolený europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09, EPP).
Klíčové proto je se dohodnout na tom, jak by evropská konkurenceschopnost měla v praxi vypadat, anebo co je potřeba udělat, aby jí sedmadvacítka dosáhla. Dívat se na ni lze podle Niedermayera dvěma způsoby. Tedy jednak jako na konkurenceschopnost za stávajících tržních podmínek, ale jednak jako přípravu na nadcházející dekády, jaké teprve přinese rychle se proměňující ekonomika i jednotlivé sektory byznysu.
Zásadní proto je zajistit, aby na této proměně Evropa neztratila, ale pokud možno naopak získala. To samé platí pro Česko.
Nyní se hraje o čas, zdůraznil hlavní ekonom společnosti Patria Finance Jan Bureš. „Řada českých firem bude vždy fungovat v rámci evropských koncernů. A tyto koncerny často trpí tím, že v některých klíčových high-tech technologiích začíná Evropa zaostávat,“ zdůraznil.
K takovým patří digitální technologie, jejichž „hlavní stan“ se nachází v USA, nebo zelené technologie, které jsou doménou zejména rychle se rozvíjející Číny. Právě s nimi související automobilový průmysl je podle Bureše ukázkovým příkladem oboru, ve kterém Evropa zaspala.
Dalším takovým je oblast AI. „Tam jsme někde na úrovni objevování parního stroje a ještě si pořád nechceme přiznat, že vůbec existuje,“ poznamenal ekonom.
Všechny dveře přitom nejsou Evropě uzavřené – cesta se jí nabízí například skrze pokročilou výrobu (tzv. manufacturing) nebo robotiku, ve které stále drží krok, myslí si Bureš.
Klíčovým úkolem kromě sázky na konkrétní obory je také správná konkurenční strategie, doplnil. „Na konkurenceschopnost se můžeme dívat čistě cenově, nebo skrze kvalitativní metriky. To (zaměření se na kvalitu produktů) je, myslím, pro ekonomiky, kam se počítáme i my (…), daleko důležitější,“ uvedl.
Konkrétně Česko by se proto podle Bureše mělo soustředit na nabízení takových produktů, které jsou unikátní a dají se prodat nikoliv levně, ale naopak draze. Příkladem takového modelu ekonomiky je prý Dánsko. To nenabízí levné a dostupné produkty, ale naopak ty vysoce kvalitní a sofistikované.
Češi (ne)chtějí jednotný evropský trh
Pokud jde o roli EU ve vztahu ke konkurenceschopnosti českých firem, představuje Unie jasný zdroj benefitů, připomněl generální ředitel společnosti Eurowag Martin Vohánka. Existují podle něj i jasné minusy, které představuje například přílišná regulace nebo nejednotnost pravidel, stále však převažuje význam společného ekonomického prostoru.
Právě zajištění pravidel, která platí všude stejně, je podle Vohánky hlavním přáním, které firmy mají od nového Evropského parlamentu.
Podle Vohánky zároveň platí, že ze strany Čechů panuje určitá schizofrenie, kdy si stěžují na společný evropský prostor (…) a na to, že regulací a bariér mezi státy je příliš, ale současně si chtějí zachovávat svébytnost a vadí jim plošně implementovaná rozhodnutí.
„V tom si musíme udělat jasno, pokud chceme ekonomickou prosperitu a všechny benefity, které přináší. Anebo jestli chceme mít dobrý pocit z toho, že si rozhodujeme sami, ale že budeme chudí,“ okomentoval.
Česku také podle něj chybí jasné priority, které by při jednání s ostatními evropskými zeměmi chtělo artikulovat. Příkladem je vzdělávání, které je sice na špičce žebříčku priorit, ale pouze v teorii. „Když se škrtá ve státním rozpočtu, tak se první škrtá na vzdělávání,“ podotkl.
„Voláme po velkých řešeních, ale zároveň když přicházejí, tak se v České republice snažíme trochu hudrovat, že vůbec přicházejí,“ souhlasila vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR Monika Ladmanová.
Jednou z priorit, na které se podle Ladmanové kromě celkového snížení regulace v EU aktuálně pracuje, je dokončení jednotného kapitálového trhu. Právě ten by měl být součástí receptu na navýšení investic v Evropě, země se na jeho podobě ale zatím neshodnou.
Zaostává ale také veřejná podpora, která v Evropě směřuje do moderního průmyslu. Zatímco například v USA funguje systém daňových úlev pod jménem Inflation Reduction Act (IRA), v Evropě něco podobného nemůže za stávajících pravidel existovat, navázal vrchní ředitel Sekce EU a zahraničního obchodu z ministerstva průmyslu a obchodu ČR David Müller.
„Panuje shoda na tom, že je potřeba něco dělat. Ale stojí proti sobě dvě skupiny zemí, ze kterých některé mají pocit, že se z krize můžeme profinancovat – takže dáme veřejnou podporu téměř do čehokoliv (…). A proti tomu stojí druhá skupina zemí, kam náleží i Česká republika, které zcela realisticky vnímají (…), že veřejná podpora by měla být namístě pouze, pokud dochází k nějakým netržním mechanismům,“ okomentoval.
Další podobnou motivací by kromě financí mělo být také například dohnání restů v telekomunikacích, které konkrétně Česko má, dodal.
