Klausovy požadavky vyděsily evropská média

Minulý týden přednesl prezident Klaus svou žádost o trvalou výjimku pro ČR z Listiny základních práv EU. Chce tím zamezit případným majetkovým nárokům vzneseným sudetskými Němci. Žádost prezidenta se bude projednávat na summitu EU koncem října, spolu s novým složením Komise.

Klaus minulý týden položil před ratifikační proces Lisabonské smlouvy v ČR další nečekanou překážku. V Polsku a nyní i v Irsku je ratifikace dokončena a je tedy jasné, že jsou pohledy Evropanů upřeny směrem do „srdce Evropy.“ A dvojnásob to platí v situaci, kdy opětovné zdržení přijetí dokumentu ohrožuje i průběh rozhodování o nových komisařích. Co lze z těchto pohledů vyčíst?

V Británii lamentují na Klause a bojí se výsledků jarních voleb

Britský konzervativní list The Guardian o Klausovi hovoří jako o muži, který stojí mezi Evropou a její budoucností, předkládá požadavky a zatímco celá Evropa tančí, jak Klaus píská, on představuje svou knihu Modrá, nikoli zelená planeta v Albánii. Komentátor Guardianu Ian Traynor cituje českého politologa Jiřího Pehe a jeho slova o Klausovi jako o orientálním despotovi. Zmiňuje možnost, kdy Ústavní soud 27. října znovu rozhodne ve prospěch Lisabonu, a Klaus opět nepodepíše. Podle Traynora tak zapříčiní ústavní krizi a bude možné přistoupit i k prezidentovu odvolání. Tato krize však může trvat dlouho a Lisabonská smlouva by pak mohla být nově ohrožena ze strany britských konzervativců. Ti by jako možní vítězové voleb mohli dokument podrobit referendu.

Liberální britský list The Independent zase upozorňuje na to, že měl Klaus se svou žádostí o výjimku přijít mnohem dříve. Polsku a Británii se během ratifikačního procesu výjimky z Listiny základních práv EU podařilo bez větších problémů vyjednat. V takto pozdním stadiu procesu jsou však již palčivým problémem, protože by vyžadovaly opakovanou ratifikaci ve všech ostatních šestadvaceti zemích. Což je nepředstavitelné.

Nejtvrdších slov se český prezident dočkal na stránkách britských Financial Times, které ho nazvaly sabotérem. „Klaus přešel z role provokatéra do role sabotéra,“ napsal deník a obvinil Klause, že si zahrává s národní psychikou Čechů.

Tradiční irská témata: převaha a podřízení

Irský deník The Examiner odhaduje, že Klaus nalezne způsob, jak Lisabonskou smlouvu podepsat do jara, než budou britské parlamentní volby. Klaus prý dalšími obstrukcemi riskuje, že vystaví ČR například hrozbě, že příští český eurokomisař bude mít zodpovědnost asi jako „svorky na papír“ nebo nebude žádný. Pokud by Klaus smlouvu nepodepsal, šéf konzervativců Cameron by vyhlásil referendum, jehož výsledkem by bylo podle Examineru téměř jisté „Ne.“ To by znamenalo konec lisabonské kapitoly. Deník v souvislosti s tím skepticky dodává, že „rovnocennost je pěkná věc, ale velké státy se evidentně počítají více.“

Sousedi zachovávají klid

Frankfurter Allgemeine Zeitung, prestižní německý list, komentuje události klidným tónem. Podotýká, že tento Klausův tah (míněna ja žádost o výjimku) nikdo v Evropě nečekal a mnoho Evropanů ani neví, co si pod těmito garancemi představit. Nazývá tento postup jako „hru s ohněm.“ List hovoří o tom, že kdyby nevstoupila Lisabonská smlouva v platnost, je tu možnost, že by Česká republika nemusela mít v nové Komisi svého zástupce.

Formulace o cirkusovém prostředí zazněly z deníku Die Welt. List nepochybuje, že Klaus Lisabon nakonec podepíše, protože mu dojdou argumenty. „Český prezident Václav Klaus vodí politickou elitu v Evropě za nos cirkusovou manéží,“ píše Die Welt v komentáři s titulkem „Jako v cirkuse“.

Polský tisk vidí věci střízlivě: „Klaus nakonec podepíše,“ soudí polský list Gazeta Wyborcza a doporučuje Evropě, aby v klidu počkala. „Na Klause neplatí výhrůžky ani odměny. Podepíše, protože mu nic jiného nezbude.“ Polský prezident Lech Kaczynski svůj podpis připojil ke smlouvě 10. října a byl tak předposledním článkem v ratifikačním procesu. Jak předtím slíbil, rozhodl se podle výsledku irského referenda.

Slovenský deník SME si všímá českého průzkumu veřejného mínění, které zajistila agentura Median a jehož výsledky byly zveřejněny 16. října. Podle průzkumu prezidenta podporují v boji proti smlouvě až dvě třetiny Čechů, především starších občanů. Ti se obávají znovuotevření tematiky Benešových dekretů.

Některá média se však odklánějí od většinového evropského étosu a Klause podporují. Například slovenská Pravda píše: „Jedním z nepsaných módních pravidel se stalo nadávat na Klause. Obviňují ho z brzdění integračního pokroku, podkopávání EU či dokonce z vlastizrady. Málokomu přitom dochází, že Klausovy výhrady k lisabonské smlouvě jsou tentokrát užitečné. Pro Čechy, pro Slováky a nakonec i pro celou unii. Navzdory tomu, že přišly pozdě. Jako první si úskalí Lisabonské smlouvy uvědomili Poláci a Britové a vyjednali si výjimky. Dzurinda a po něm Fico v té době jen přikyvovali. Po nich potom nadšeně přikývl i parlament a nakonec i prezident Gašparovič. Teď nám nezbývá nic jiného, než držet Klausovi a české vládě palce. A doufat, že dodatečné záruky EU nebudou jen ,české´, ale všeobecné. Aby se na nich slovenská vláda mohla – jak to má ve zvyku – bezstarostně svézt.“ Slovensko bylo devátou evropskou zemí, kde byla smlouva přijata.

Sžíravé slovní výboje opět z Francie

Tradičně vášnivě Klausovy postupy reflektuje „elysejský“ tisk Le Figaro: „Klausova nenávist k Evropě je podle jeho protivníků spíše výsledkem jeho autoritářství, megalomanie a mocenských choutek.“ Podle deníku většina Čechů dlouhodobě svého protibruselského herolda v jeho boji podporuje, od nynějška mu zbyla jen ona veřejnost, protože mezi sobě rovnými je Václav Klaus už úplně sám.