„Klausovu výjimku“ čeká ještě dlouhá trnitá cesta

zdroj: Evropský parlament

Přestože ratifikace takzvané „české“ výjimky z Listiny základních práv EU probíhá již tři roky, čeká tento dokument ještě trnitá cesta a jeho budoucnost je nejasná. Největší potíže se možná překvapivě očekávají na české půdě – Senát ČR, jehož ano je nezbytné, se už v minulosti vyjádřil, že s přijetím protokolu nesouhlasí a označuje ho za zbytečný.

Za několik dní to budou již tři roky, kdy si Česká republika vyjednala možnost připojit se k Protokolu o uplatňování Listiny základních práv EU v Polsku a ve Spojeném království, nazývaném též ne úplně přesně „Klausova“ či „česká“ výjimka (EurActiv 30.10.2009). Aby však mohl být v ČR tento dokument uplatňován, čeká jej ještě dlouhá a složitá cesta. Jeho budoucnost přitom není nikterak jistá.

Zítra (9. října) bude takzvanou výjimku projednávat Výbor Evropského parlamentu pro ústavní záležitosti (AFCO). Ten už návrh před třemi týdny těsným výsledkem přijal, nicméně kvůli tomu, že bylo hlasování z procedurálních důvodů zpochybněno, se musí zítra opakovat (EurActiv 18.9.2012).

Pokud dají europoslanci z AFCO návrhu zelenou, zamíří k plénu Evropského parlamentu. To má sice v této otázce pouze konzultativní roli, nicméně jeho vyjádření je nezbytné k tomu, aby mohla o tomto dokumentu hlasovat i evropská „sedmadvacítka“. Ta se k jeho přijetí zavázala již na summitu, který proběhl v říjnu 2009.

Tento postup by však měl být jen pouhou předehrou toho, co čeká protokol v České republice.

Senát plánuje výjimku zamítnout

Protože český Parlament Lisabonskou smlouvu již schválil bez české výjimky, musel by o její změně hlasovat znovu a přijetí by bylo podmíněno souhlasem ústavní většiny v obou komorách. Senát, v němž má většinu opoziční ČSSD, však již na konci minulého roku vydal usnesení, ve kterém vyzval vládu, aby odstoupila od požadavku protokol sjednat.

Pokud by Senát přijetí diskutovaného dokumentu zamítl, takzvaná Klausova výjimka by nemohla vejít v platnost.

„ČSSD byla a stále je proti výjimce, není pro ni žádný důvod,“ potvrdil EurActivu i sociálně demokratický senátor Petr Vícha.

 „Usnesení je signálem vládě, že v případě vyjednání výjimky nebude schopná prosadit její ratifikaci v ČR a utrpí blamáž na mezinárodní úrovni a před partnery v Evropské unii,“ konstatoval při projednávání výjimky jeden z předkladatelů návrhu usnesení Jiří Dienstbier (ČSSD).

Na otázku, zda by Českou republiku zamítnutí diskutovaného dokumentu nepoškodilo v očích ostatních členských států, reaguje Vícha jednoznačně: „Osobně si myslím, že ostudu tady udělal spíše postup prezidenta.“  

Potřebná, zbytečná, či nebezpečná?

Diskutovaným tématem tak nadále zůstává otázka, zda Česká republika vůbec podobný dokument potřebuje. Jasno má v tomto směru Hrad, podle kterého je výjimka pro Českou republiku nezbytná.

„Současné tance kolem ní to jen prokazují. Kdyby totiž byla zbytečná a nic by na současné situaci neměnila, proč by eurocentralizátorům tak vadila?“ řekl redakci tajemník prezidenta Václava Klause Ladislava Jakla.

Postoj prezidenta podporuje europoslanec Jan Zahradil. „Pokusy (přepisovat dějiny, pozn. red.) tu byly a budou, proto potřebuje mít Česká republika nějakou účinnou ochranu. Třeba v podobě tzv. ´výjimky´ z Listiny základních práv Evropské unie, protože právě tato listina může za jistých okolností posloužit snahám o revizi historických událostí,“ uvedl Zahradil.

Řada analytiků i politiků však zastává opačný názor. „ČR ji podle mého názoru nepotřebuje, je to zbytečná věc, jíž si Klaus snažil zachránit tvář,“ sdělil EurActivu svůj názor ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Drulák.

Někteří odpůrci protokolu dokonce tvrdí, že by jeho přijetí mohlo být pro Českou republiku nebezpečné. Listina základních práv by měla zaručit především vymahatelnost sociálních práv, sociální demokraté se proto podle svých slov obávají, že by Česká republika připojením se k tomuto dokumentu mohla svým občanům omezit dostupnost a vymahatelnost těchto práv (EurActiv 20.7.2011).

„Nechceme být v Evropské unii občané druhé kategorie. Vůbec nejde o sudetské Němce a jejich případné nároky, ale prezidentovi a ODS jde o to, aby z Lisabonské smlouvy dostali ven Listinu základních práv,“ dodává vedoucí delegace ČSSD v Evropském parlamentu Richard Falbr.

Přidat se k Polsku a Velké Británii

A co je tedy vlastně obsahem tolik diskutovaného Protokolu o uplatňování Listiny základních práv EU v Polsku a ve Spojeném království, ke kterému se chce česká vláda připojit?

Protokol mimo jiné říká, že „Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.“

Měl by zároveň zaručit, že žádné ustanovení z Listiny základních práv EU nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království.

Polsko i Velká Británie si výjimku vyjednaly již v minulosti a v obou těchto zemích byla ratifikována společně s přijetím Lisabonské smlouvy.

Máme se obávat sudetských Němců?

Český prezident Václav Klaus odůvodnil nutnost přijetí obavou, že by mohlo dojít k prolomení takzvaných Benešových dekretů (EurActiv 12.10.2009). Většina odborníků se však shoduje na tom, že retroaktivní působení Listiny není možné. „Listina základních práv, stejně jako celé právo EU, nemůže působit zpětně,“ potvrdil redakci i šéf katedry evropského práva na Univerzitě Karlově Michal Tomášek.

Řada odborníků upozorňuje na to, že za celé tři roky, kdy pro ČR Listina platí bez výjimky, se žádný sudetský Němec nedovolal svého nároku na majetek. Jak by v takovémto případě soudy postupovaly, proto není možné jasně určit, ukázala by to až soudní praxe.

Jednoznačný názor neexistuje ani na otázku, zda by byla po případném schválení výjimky Listina v ČR závazná. Podle Tomáška však katalog základních práv a svobod, který se nachází v Listině, vyplývá i z jiných právních dokumentů.

„I kdyby výjimka omezila možnost jednotlivce dovolat se svých práv přímo z Listiny, mohl by tak třeba učinit vůči Evropské sociální chartě, která také sociální práva obsahuje,“ dodává Tomášek.