Junckerovo přání vybrat do Komise více žen vyslyšelo zatím pouze Česko

Jean-Claude Juncker přijímá gratulace po zvolení předsedou Evropské komise; zdroj: Evropský parlament.

Na oficiální jmenování svého kandidáta do příští Evropské komise zbývají už jen dva dny, „uzávěrka na podání přihlášek“ vyprší 31. srpna. Podle dostupných informací se zdá, že přání jejího předsedy Jean-Claudea Junckera, aby v jeho exekutivě zasedlo minimálně devět žen, zůstane bez odezvy. Zatím na něj slyšela pouze Česká republika, která se rozhodla do Bruselu vyslat ministryni Jourovou.

Zatím poslední zemí, která oficiálně zaslala Junckerovi dopis se jménem svého kandidáta do příští Evropské komise, je Francie. Stejně jako dalších 13 zemí, které tak učinily dříve a neuposlechly Junckerovu výzvu na silnější zastoupení žen, do Bruselu pošle bývalého ministra Pierra Moscoviciho.

Jedinou zemí, která se prosbou budoucího předsedy unijní exekutivy řídila, je Česká republika se svou kandidátkou Věrou Jourovou. S největší pravděpodobností ji bude následovat Bulharsko se stávající komisařkou pro humanitární pomoc Kristalinou Georgievou.

Rozhovor k tématu s ředitelkou neziskové organizace Fórum 50% Janou Smiggels Kavkovou si můžete přečíst ZDE.

Podobný problém, aby na společných fotografiích nebyly zachyceny pouze tmavé pánské obleky, ale minimálně z jedné třetiny i barevné sukně, měl i dosluhující předseda José Manuel Barroso, který stál v čele Komise dvě funkční období za sebou. Do druhého složení se mu podařilo sehnat méně žen, než kolik jich zasedalo v jeho první Komisi.

Mužská nadvláda

A jak to bylo se zastoupením žen v Evropské komisi v minulosti? Co se týče vedení instituce, zatím všichni dosavadní předsedové Evropské komise byli muži – od Waltera Hallsteina v roce 1957 až do dnešního Jeana-Claudea Junckera.

První ženy se v evropské exektivě začaly objevovat až v Komisi Jacquesa Delorse v roce 1989. Jednalo se o Francouzku Christiane Scrivenerovou, která měla na starosti portfolio pro daně a celní unii. Další členka Delorsovy Komise, Řekyně Vassa Papandreouová, vedla agendu zaměstnanosti a sociálních záležitostí.

V roce 1995 se Komise Jacquese Santera skládala z 18 komisařů, které vyslalo 15 členských zemí. Francie, Velká Británie a Německo měly po dvou komisařích. Počet žen se v té době navýšil na pět, patřila mezi ně Francouzka Édith Cressonová (výzkum, inovace a věda), Italka Emma Boninová (spotřební politika, rybolov a humanitární pomoc), Dánka Ritt Bjerregaardová (životní prostředí a nukleární bezpečnost), Němka Monika Wulf-Mathiesová (regionální rozvoj) a Švédka Anita Gradinová (imigrace, justice a vnitřní věci).

Přehled států, které již oficiálně nominovaly kandidáta či kandidátku do Evropské komise najdete ZDE.

Komise Romana Prodiho (1999-2009) se už mohla pochlubit celou čtvrtinou komisařek. Vyslaly je sem Španělsko, Řecko, Lucembursko a Švédsko. Trend pokračoval i po rozšíření EU v roce 2004, kdy své komisařky jmenovalo Polsko, Lotyšsko a Litva.

Jak již bylo naznačeno, v první Komisi Josého Barrosa (2004-2009) pracovalo osm komisařek. Po připojení Rumunska a Bulharska v roce 2009 se počet žen v Komisi zvýšil na 10. Komisařky pocházely také ze Švédska, Lucemburska, Polska, Litvy, Nizozemska, Dánska, Rakouska, Kypru, Velké Británie či z Dánska.

Kdo hraje prim

Země, která může jít v nominacích ženských kandidátek do Komise ostatním příkladem, je Švédsko. Od svého vstupu do EU v roce 1995 již mělo tři komisařky. Dánsko a Lucembursko také nezůstávají pozadu, v Evropské komisi působily již jejich dvě komisařky.

Alespoň jednu komisařku na svém účtu mají všechny významnější země typu Itálie, Velká Británie nebo Španělsko. Francie do Evropské komise poslala ženu dokonce dvakrát za sebou.

Z novějších zemí patří k v tomto ohledu k premiantům Bulharsko, Polsko a Litva, které měly rovněž dvě eurokomisařky.

Mezi státy, které nikdy v minulosti nejmenovaly ženu, najdeme Belgii, Portugalsko nebo Finsko.

Autor: Jakub Tomášek/Lucie Bednárová/EurActiv.fr.