Jste na hraně ústavy, vzkázal Klaus Fischerovi

Český prezident Václav Klaus kritizuje, že předseda vlády Jan Fischer jede schvalovat irské „záruky“, které mají podle něj formu mezinárodní smlouvy, bez mandátu od českého parlamentu. Premiér ale prezidentovi oponuje – podle jeho názoru se totiž jedná „o mezinárodní smlouvou vládního typu, k jejímuž sjednání není potřeba plné moci hlavy státu“.

Spor prezidenta s premiérem se týká dokumentu, který má Iry přesvědčit, aby na podzim napodruhé řekli Lisabonu „ano“. Není sice ještě jasné, v jaké formě bude přijat, každopádně už nezůstává tajemstvím jeho obsah.

Deklarace Iry ujišťuje, že se Lisabonská smlouva nijak nedotkne jejich protipotratových zákonů, pravomocí při rozhodování o daních nebo že pro vyslání irských vojáků do zahraničí bude i nadále třeba posvěcení OSN, irské vlády i parlamentu. Součástí „záruk“ má být i deklarace sociálních práv. Otazníky se zatím vznášejí nad tím, jak splnit poslední důležitý požadavek Irů – právo každé země na vlastního komisaře (Lisabon totiž počítá s rotačním systémem).

Podle prezidenta Klause se musí „Návrh na přijetí Rozhodnutí hlav států a předsedů vlád 27 členských států EU zasedajících v Evropské radě ve vztahu k obavám irského lidu týkajícím se Lisabonské smlouvy“, jak zní celý název irských „záruk“, ratifikovat (aspoň dodatečně) v českém parlamentu. Jiný přístup by podle něj byl v rozporu s ústavou.

„Tato mezinárodní smlouva je mezinárodní smlouvou politickou ve smyslu čl. 49 Ústavy, a jako taková vyžaduje souhlas Parlamentu. Proto ji není možné sjednat jako vládní smlouvu a lze ji podepsat pouze s výhradou ratifikace,“ dočteme se v otevřeném dopisu Václava Klause adresovanému premiérovi. Podle Klause by sjednání smlouvy „v jiné formě“ (než uvedl) bylo „v rozporu s článkem 49 Ústavy České republiky“, což by „nemohl akceptovat“.

Podle premiéra Jana Fischera však irské záruky nespadají pod článek 49 Ústavy, a nevyžadují tak ratifikaci parlamentní cestou. „Rozhodnutí není po formální ani materiální stránce mezinárodní smlouvou jiné politické povahy, jak o ní hovoří čl. 49 písm. b) Ústavy ČR,“ uvádí v odpovědi Fischer. Pod tento článek lze zahrnout pouze „spojenecké a mírové a jiné mezinárodní smlouvy obdobné povahy“, míní premiér.

„Výše uvedené Rozhodnutí není, podle mého názoru, mezinárodní smlouvou jiné politické povahy ve smyslu č. 49 písm. b) Ústavy ČR, nýbrž mezinárodní smlouvou vládního typu, k jejímuž sjednání není potřeba plné moci hlavy státu,“ píše Fischer s tím, že „pro toto stanovisko svědčí systematický a gramatický výklad uvedeného článku Ústavy ČR“.

Jan Fischer bude stát zítra a pozítří v čele summitu států sedmadvacítky v Bruselu. Kromě irských „záruk“ souvisejících s přijímáním Lisabonu budou mezi klíčové otázky patřit: boj s klimatickými změnami, hospodářskou a finanční krizí (například změna dohledu nad unijním bankovnictvím) a obsazení postu šéfa Evropské komise. Mandát českého premiéra je podle pozorovatelů – díky úřednickému statutu kabinetu – slabý.