Jsou čeští europoslanci v Parlamentu neaktivní?

zdroj: Evropský parlament.

V květnu příštího roku půjdou Češi volit 21 nových europoslanců. Podle studie, kterou připravil think-tank Evropské hodnoty, byla aktivita současných českých europoslanců podprůměrná, a to i v porovnání s postkomunistickými státy. Jak ale uvádí samotní europoslanci, analýza nezohledňuje kvalitativní stránku práce a její závěry jsou proto diskutabilní.

Evropský parlament je jedinou unijní institucí, jejíž členy si občané volí přímo. Příští evropské volby se budou konat v květnu 2014 a Evropané si v nich zvolí 751 poslanců a poslankyň. Z České republiky jich bude celkem 21 (více v Links Dossier na toto téma).

Tím, jak aktivní jsou současní europoslanci, se zabývá studie vydaná think-tankem Evropské hodnoty. Ta si zvolila devět parametrů, kterými jsou docházka, účast při hlasování, počet zpráv, stanovisek, pozměňovacích návrhů, parlamentních otázek, písemných prohlášení, návrhů usnesení a vystoupení na plénu a podle nich seřadila české europoslance a srovnala jejich aktivitu také s jejich kolegy z dalších států osmadvacítky.

Podle výkonného ředitele Evropských hodnot Radka Hokovského výsledky analýzy ukazují, že čeští europoslanci mají podprůměrné výkony jak v porovnání s kolegy z původních členských států, tak i v porovnání s poslanci ze stejně velkých států. Průměru pak nedosahují ani v porovnání s ostatními postkomunistickými státy.

„Europoslanci stran ODS a KSČM v porovnání s ostatními stranami průměrně odvádějí nejméně práce,“ říká Hokovský a dodává, že nejpracovitějšími jsou naopak poslanci z řad KDU-ČSL.

Jak ale uvádí někteří europoslanci, na práci v Parlamentu je nutné se dívat komplexněji. „Chápu snahu hodnotit práci europoslanců podle nějakých pokud možno objektivních měřítek. Přesto si myslím, že bez zhodnoceni i kvalitativní stránky práce europoslanců je interpretace výsledků diskutabilní,“ řekla redakci europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD, S&D).

Podobný názor zastává i šéf europoslanců ODS (ECR) Jan Zahradil, podle kterého zmíněná analýza „poskytuje značně povrchní a zkreslený obraz práce europoslanců“, protože dostatečně neanalyzuje získaná data.

Také autoři analýzi jsou si podle svých slov vědomi, že dokument používá pouze kvantitativní data, která nemohou zohlednit veškerou činnost. Podle Hokovského se však jedná o první z řady výstupů, jehož cílem je především nastratovat debatu o tomto tématu.

Kvantita vs. kvalita

Zahradil uvádí hned několik příkladů, proč je podle něj zmíněné srovnání neadekvátní. Jedním z nich je seřazení poslanců podle počtu projevů na plenárním zasedání, ve kterém autoři nerozlišují mezi parlamentním projevem a například vysvětlením hlasování.

„Vysvětlení je přitom pomůckou, kterou si mnozí europoslanci přifukují svou parlamentní statistiku a nemá charakter regulérního projevu,“ domnívá se Zahradil.

Europoslanci se shodují na tom, že v hodnocení počtu vypracovaných zprav je nutné rozlišovat jejich náročnost a relevanci. Zatímco zpravodajství některých složitějších legislativních aktů může trvat několik let, jiné zprávy jsou zcela formální.

Podle Zahradila pak nesmíme zapomínat ani na to, že počet podaných pozměňovacích návrhů úzce souvisí s členstvím europoslance v konkrétním výboru. To potvrzuje i jeho kolegyně z ODS Andrea Češková.

„Jsou výbory s rozsáhlou agendou, kde lze mít ročně několik zpráv, ale jsou výbory, kde se poslanec dostane jen k několika zprávám za celé volební období, označit pak takové poslance za neproduktivní či nepracující je zavádějící,“ uvedla.