Smiggels Kavková: Příběh Jourové svědčí o nedospělosti české politické kultury

Jana Smiggels Kavková, ředitelka organizace Fórum 50 %

„Ženy do politiky patří. Jsou stejně kvalifikované jako muži a jejich absencí na rozhodování zbytečně přicházíme o jejich životní zkušenosti,“ myslí si ředitelka neziskové organizace, politoložka a feministka Jana Smiggels Kavková. EurActiv si s ní povídal o budoucím složení Evropské komise, v níž má podle jejího předsedy Jean-Claudea Junckera zasednout alespoň třetina žen.

Budoucí předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker by si přál, aby v jeho týmu nezasedali pouze muži, ale i určitý počet žen, ideálně vyšší než tomu bylo v případě exekutivy jeho předchůdce Josého Manuela Barrosa, kde působilo devět žen. Členské státy, kterým se v tuto dobu krátí termín pro odevzdání jmen svých kandidátů, zatím na jeho výzvu příliš nereagují. 

Podle posledních informací je totiž zatím jedinou potvrzenou ženou v příští Komisi současná česká ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová

Co si o výzvě Jean-Claudea Junckera myslí ředitelka neziskové organizace Fórum 50 % a členka Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů Jana Smiggels Kavková? &nb


EurActiv: Premiér Sobotka se netají tím, že ve výběru Věry Jourové coby příští eurokomisařky hrál velkou roli i fakt, že se narodila jako žena. Obhajoval to tím, že ČR tímto krokem zvyšuje u přesedy Junckera své šance na zisk významnějšího portfolia. Paní ministryni však evidentně není přeceňování tohoto kritéria příliš příjemné. Myslíte si, že má takovýto způsob výběru složení Evropské komise smysl? Nebude pak budoucím komisařkám předhazováno, že se do unijní exekutivy nedostaly kvůli svým odborným kompetencím, ale především kvůli nutné genderové vyváženosti?
JSK: Nevím, jak by ženám mohlo uškodit, že bude zajištěno jejich dostatečné zastoupení v Evropské komisi. Tento záměr naopak vítám. V případě sestavování Evropské komise to ani jiným způsobem nejde – nejedná se o orgán volený, ale jmenovaný. 

Pohlaví není jediné kritérium, které se zohledňuje. Zvažuje se také to, zda jsou kandidáti a kandidátky ze starých či nových členských států, nebo z jakých jsou politických frakcí. Proti těmto kritériím nikdo nic nenamítá.  

Jakmile se ale kdekoliv jako jedno z kritérií zavede i pohlaví, o kontroverzi je postaráno. Příběh paní Jourové je toho smutným důkazem, svědčí ale spíše o nedospělosti české politické kultury. 

Lze s tím nějak bojovat? Jak?
Zejména v českém kontextu je třeba vést racionální diskusi o tom, že ženy do politiky patří. Je smutné, že je to potřeba i více než sto let poté, co získaly volební právo. Mrzí mne také, že jsou stejně kvalifikované jako muži a jejich absencí na rozhodování zbytečně přicházíme o jejich životní zkušenosti. 

Dále je třeba vysvětlovat, že zavedené kvót neznamená snižování laťky. Ženy, které se do funkcí dostanou díky kvótám, musí být samozřejmě, stejně jako muži, v první řadě schopné a kvalifikované. 

Co brání tomu, aby se do Evropské komise dostalo více žen, aniž by to po členských státech musel někdo chtít?
Při obsazování vrcholných postů tradičně převažují mužští kandidáti. Platí to nejen pro politiku, ať už evropskou nebo národní, ale i pro další oblasti. Většinou se totiž vybírá z kandidátů, kteří již nějaké vysoké funkce zastávali či zastávají, a mezi nimi převažují muži. Výběr je tak od začátku velmi zúžený a prakticky se vybírá jen z mužských kandidátů. Stejné mechanismy fungují při sestavování Evropské komise. 

Autor: Lucie Bednárová.