Jak se Česká republika postaví k bankovní unii EU?

zdroj: CreativeCommons.org; autor: Vasenka

Na prosincovém summitu EU se lídři dohodli na tom, že postupně vytvoří tzv. bankovní unii, přičemž jedním z prvních kroků bude zavedení společného bankovního dohledu. Odborníci se shodují na tom, že eurozóna bankovní unii potřebuje. Jak ale bude přesně vypadat, ještě pořád není jasné. Neznámá tak zůstává i pozice České republiky v budoucím projektu.

V důsledku hospodářské krize se často mluví o potřebě další integrace zemí eurozóny. Jedním z  těchto kroků je i plánované vytvoření bankovní unie, k němuž by EU měla postupně směřovat (EurActiv 13.9.2012). Bude to ale pravděpodobně ještě dlouhý proces, konkrétní podoba celého projektu totiž zatím není známa.

Jasné jsou jen základní principy. Bankovní unie by se měla skládat ze tří stěžejních pilířů. Nejvíce se v současnosti diskutuje o systému společného bankovního dohledu, jenž má už poměrně zřetelné obrysy, měl by totiž začít platit od ledna příštího roku. Centrálním regulátorem se má stát Evropská centrální banka.

Dalším pilířem je systém společného pojištění vkladů a třetí pak tvoří společný systém pro ozdravení a restrukturalizaci bank, jakožto nástroj pro řešení bankovních krizí. Bankovní unie se bude povinně týkat zemí eurozóny, připojit se ale můžou i ostatní státy.

Rektorovi Bankovního institutu Pavlovi Mertlíkovi připadá bankovní unie ekonomicky logická právě v případě eurozóny. „Vzhledem k tomu, že máme společnou měnovou oblast, tak je logické, že se usiluje o to, aby existovaly společné principy. Spíš je s podivem, že něco podobného nebylo zkonstruováno už dříve,“ řekl Mertlík na debatě o bankovní unii pořádané institutem Glopolis. Situace, kdy několik zemí eurozóny prošlo bankovní krizí, podle něj ukazuje potřebnost takového systému.

ČR by mohla být „přidruženým členem“

S tím souhlasí i stínový ministr financí Jan Mládek (ČSSD). „Bankovní unii potřebuje eurozóna, nikoli EU jako celek,“ domnívá se. Svým případným nečlenstvím proto podle něj Česká republika nepoškodí bankovní unii, ale sebe sama.

Česká republika se totiž na prosincovém summitu, kde se lídři dohodli na prvním kroku bankovní unie, tedy na jednotném bankovním dohledu, zařadila po bok Spojeného království a Švédska, které se k projektu staví kriticky. Rozhodly se ho ale neblokovat. Česká vláda to zdůvodnila tím, že byly vyjednány takové podmínky, které zaručují, že český finanční sektor nebude dohledem ohrožen (EurActiv 14.12.2012).

Je tedy otázkou, jakou pozici Česká republika zaujme k dalším bodům vyjednávání o bankovní unii. Podle člena bankovní rady České národní banky Lubomíra Lízala není logické, aby se Česká republika účastnila samotné bankovní unie, připomíná ale, že některá pravidla se budou týkat EU jako celku, nejen eurozóny. A v tom vidí problém. „Pravidla by se měla nastavovat zejména pro samotnou měnovou unii, nikoli pro EU, protože státy, které jsou mimo, mají jiné zájmy, a vzniká tak mnoho zbytečných konfliktů,“ vysvětluje Lízal.

Mertlíkovi by se líbilo, pokud by bylo možné vyjednat pro Česko něco jako „přidružené členství“ v bankovní unii. I on považuje za nesmyslné, aby se Česká republika stala členem v situaci, kdy není v eurozóně. Nicméně zavázala se, že jednou do eurozóny vstoupí, a proto je podle něj žádoucí podílet se na rozhodování o tom, jak bude v budoucnosti vypadat.

Právě o tom, jaká pravidla budou v budoucí bankovní unii fungovat, se totiž v současnosti jedná. Státní tajemník pro evropské záležitosti Vojtěch Belling v tomto ohledu zdůrazňuje, že bankovní unie je zatím velmi vágní a nejasný pojem. Skutečnost, že ještě není jasné, jak bude systém vypadat, prý brání České republice v tom, aby se jasně vyjádřila. Belling se pak přidává k názoru, že je důležité být při vyjednávání.

Europoslanec ODS Ivo Strejček (ECR) k tomu dodává, že zájmem České republiky je stabilita eurozóny. Dále připomíná, že 80-90 % českých bank má své matky v eurozóně. „Nemůžeme se tedy pohybovat jako samostatný ostrov v oceánu,“ uvedl.

Test představ o budoucnosti evropské integrace

Impulsem k jednání o bankovní unii byly již zmíněné důsledky hospodářské krize. Podle některých názorů za ni mohou právě banky a finanční instituce. Podle Strejčka mohla měnová unie bez systému vnitřního řízení fungovat jen v situaci, kde nebyl žádný ekonomický problém.

Hlavní potíž návrhu bankovní unie vidí ale Strejček v nedostatku mandátu od voličů. Je to podle něj totiž projekt, který běží mimo občany a je mylně zužován jen na technickou debatu. Politici, kteří o bankovní unii rozhodují, by proto dle jeho slov měli nejprve získat mandát od svých voličů.

Podle opozičního poslance Mládka je pak debata o bankovní unii testem našich představ o budoucnosti evropské integrace. „Pokud věříme v evropskou integraci, potřebujeme bankovní unii a obráceně,“ myslí si.

Z pozice České republiky je potom podle Mládka důležité, aby neskončila v minoritní skupině, jako v případě fiskálního paktu. Ideální by podle něj bylo, aby se Česko připojilo k dohodě o bankovní unii s tím, že některé věci by pro něj neplatily, dokud nevstoupí do eurozóny.