Itálie a Česko: bojovníci proti zdanění bank

Zdroj: Rada EU (www.consilium.europa.eu).

Proti všem. Tak by se dvěma slovy dala charakterizovat pozice Česka při vyjednávání o zavedení nové bankovní daně. Tedy skoro. Vytvořili jsme totiž neobvyklý tandem s Itálií – proti nové dani.

Ta má sloužit k naplnění speciálního fondu, který by při další krizi pomohl se sanací ztrát bank. Předběžné závěry včerejšího summitu hovořily jasně. „Evropská rada souhlasí s uvalením daně na finanční instituce, tak aby se podílely na hrazení nákladů krize,“ dočteme se v nich.

To se ale vůbec nelíbilo českému premiéru Janu Fischerovi. „Ten text by měl být volnější. Ne, že zavedeme, ale měli bychom uvažovat o zavedení a podobně,“ řekl před jednáním Fischer (citovaný ČTK). „Ten text je ještě rigidní, takže ten nám zatím nevyhovuje,“ doplnil. Nakonec ovšem zůstal prakticky beze změny a tak si Češi vymohli, že v závěrech bude následující poznámka: „ČR si rezervuje právo tyto nástroje (nové poplatky a daně od finančních institucí) nezavést."

Úředníkům bianco šek nedáme

Jaké jsou důvody? Je jich hned několik. Tím nejzávažnějším je, že české banky díky své konzervativnosti (vyhýbali se rizikovým instrumentům) a vysokým příjmům z poplatků přestály krizi naprosto bez problémů. Česká vláda tak nevidí důvod, proč je zatěžovat další daní.

Navíc existence podobného fondu by byla spojena s pořádným morálním hazardem. Jinými slovy, stát by řekl: banky, pokud budete riskovat a přiblížíte se na hranu propasti, na jejím dně je připravena záchranná síť. Záleží ovšem samozřejmě na konkrétním nastavení nové daně a fungování zmíněného fondu.

Právě zde je však zakopaný pes. Nikdo zatím neví, jak by celý mechanismus fungoval, a právě proto se Češi k přijetí nové daně staví vyhýbavě. „My bychom dali teď úředníkům jasné politické zadání, že tu daň chceme, a oni by jí pak vytvořili podle svého. Pak už by bylo těžké rozjetý vlak zastavit,“ vysvětluje jeden z českých diplomatů.

Na mezinárodním poli ne

Další problém spočívá v tom, že země G20, jejichž představitelé se scházejí příští týden v Torontu, velmi pravděpodobně nenaleznou na zavedení bankovní daně shodu. A to je problém. Kritici tohoto instrumentu totiž upozorňují, že jeho zavedení pouze v Unii by oslabilo konkurenceschopnost evropských bank.

Pokud by totiž musely například odvádět dodatečné poplatky (které by se počítaly například z rizikových aktiv či pasiv; o konkrétní formě se bude ještě diskutovat) pak by se logicky snažily přenést tyto náklady na své zákazníky. Služby evropských bank by se zdražily.

To vše jsou argumenty české vlády, které na včerejším jednání podporovali i Italové. Proti rychlému zavedení daně se staví i Britové, kteří ji ovšem v principu neodmítají. Jen se jim teď moc nehodí o ní diskutovat. Podle pozorovatelů se totiž britský premiér David Cameron nechce vrátit z první cesty do Bruselu s tím, že Unie na Brity uvalí novou daň. Významné výhrady měli také Nizozemci.

Jako kůl…

Každopádně nakonec jsme zůstali sami. Na výjimce trvali jen Češi. Premiér Jan Fischer to na tiskové konferenci obhajoval jako „názorovou konzistenci“ tuzemské vlády. „Ten text byl smontován tak, že nevyhovoval tomu, abych mohl být nadále názorově konzistentní a vyhověl tomu mandátu, který mám,“ uvedl Fischer.

Vyloučil, že by jednal pod tlakem pravděpodobného budoucího předsedy vlády Petra Nečase, který dosluhující kabinet kritizoval například za schválení předběžného dohledu nad národními rozpočty ze strany Bruselu.

Podle Fischera tkví hlavní potíž v tom, že nikdo zatím neřekl, jak bude nová daň vypadat, a nikdo neanalyzoval její možné dopady. „V Unii se teď razí heslo včera bylo pozdě. Kriticky nám chybějí impaktové studie podobných opatření,“ postěžoval si Fischer. Dodal, že naši evropští partneři přijali českou pozici. „Pro Českou republiku byla ta věc hodně senzitivní (…). Trošku jsme prostě zlobili,“ podotkl.