Fondy EU: Česko varuje před umělými vazbami na Evropu 2020

Zdroj: Evropská komise.

Příliš svazující propojení se strategií Evropa 2020 a nedostatečný ohled na potřeby regionů a členských států. To je to, na co Česká republika upozorňuje v souvislosti s připravovanou reformou regionální politiky EU, která tvoří rámec pro financování projektů z evropských fondů po roce 2013.

Evropská komise svými posledními návrhy vzbuzuje domněnku, že by mohla vzniknout „umělá linka“ mezi evropskou hospodářskou strategií Evropa 2020 a prioritami regionální politiky EU. EurActivu to sdělil náměstek ministra pro místní rozvoj Daniel Braun.

Český zástupce v pracovní skupině, jejímiž členy jsou odborníci z jednotlivých členských zemí EU, upozorňuje, že pokud by státy byly nuceny financovat z evropských fondů projekty pouze na základě okruhu priorit, který navrhuje Evropská komise, nebude ČR moci evropské dotace nasměrovat tam, kde by je považovala za více potřebné.

O co přesně jde? Evropská komise v listopadu 2010 odstartovala zveřejněním tzv. 5. kohezní zprávy diskusi o podobě evropské regionální (kohezní) politiky po roce 2013, kdy skončí současné sedmileté programovací období. V tomto dokumentu exekutiva navrhuje několik zásadních změn.

Především chce podporu z evropských fondů více provázat s evropskou hospodářskou strategií Evropa 2020, kterou členské státy schválily vloni v červnu. Od té si EU slibuje, že Evropu přivede na dráhu udržitelného růstu založeném na vyspělých (a nízkoemisních) technologiích, který zároveň zajistí vysokou míru sociální soudržnosti.

Dotace jen na několik málo priorit

Komise v listopadové zprávě dále říká, že by se regionální politika měla v budoucnu více orientovat na skutečné výsledky. Politika by měla lépe naplňovat jak své tradiční poslání, kterým je snižování rozdílů mezi vyspělejšími a zaostávajícími regiony, tak cíle, které státy odsouhlasily v rámci společné strategie Evropa 2020.

Exekutiva proto navrhuje, aby se počet prioritních oblastí, které členské státy budou moci z evropských fondů financovat, výrazně zmenšil. „Koncentrací“ priorit by sice státy na jedné straně přišly o možnost některé oblasti z fondů EU podporovat, ale tím, že by šly peníze na menší počet oblastí, by se finanční zdroje tolik netříštily. Má přitom platit, že vyspělejší státy a regiony si budou moci vybrat nanejvýš dvě nebo tři priority, zatímco méně vyspělé si jich budou moci zvolit více.

Na přípravě seznamu konkrétních tématických priorit (má jich být přibližně 15), z kterých si při vyjednávání o příštím programovacím období mají státy vybrat, nyní Komise pracuje.

Česko chce flexibilitu

S koncentrací priorit jako takovou Česká republika problém nemá a potvrzuje to i poziční dokument, který Nečasův kabinet schválil v druhé polovině ledna.

Braun ale v prosincovém rozhovoru pro EurActiv zdůraznil, že proces musí být dostatečně flexibilní a měl by členským státům a regionům dát možnost nastavit si priority tak, aby pokrývaly jejich „potřeby“.

Zjednodušeně řečeno, ČR souhlasí s tím, že evropské dotace by v budoucnu měly přispívat k naplňování cílů strategie Evropa 2020, ale ráda by si sama určila, jakým způsobem by se tak mělo dít. Navíc trvá na tom, že evropská regionální politika by měla zůstat především nástrojem ke snižování rozdílů mezi zaostalými a vyspělými regiony.

Obavy proto mezi českými odborníky na kohezní politiku vzbudil neoficiální diskusní dokument (tzv. non-paper), který Evropská komise představila koncem loňského roku pracovní skupině odborníků, jejímž členem je i Daniel Braun. Přestože dokument je neformální a Komise s jeho pomocí pouze testuje, s jakými návrhy má šanci uspět, Braun upozorňuje, že pokud by se nynější úvahy exekutivy promítly i do finálního návrhu, členské státy a regiony by mohly přijít o možnost financovat některé oblasti, které jsou z jejich pohledu pro naplnění cílů Evropy 2020 (a pro snížení rozdílů mezi vyspělejšími a méně vyspělými regiony) klíčové.

Riziko umělého omezení

Komise podle Brauna odvodila tématické priority pouze z Evropy 2020, jejích hlavních priorit, cílů a tzv. vlajkových iniciativ a nerespektovala přitom, že by řešení měla sice vycházet z evropské strategie, ale měla by být také „šita na míru“ specifickým potřebám jednotlivých států a regionů.

Z dokumentu, pod který se spolu s ním podepsali i členové expertní skupiny ze zemí V4, vyplývá, že Komise tématické priority navázala striktně na konkrétní priority a cíle strategie Evropa 2020. Jinými slovy, pokud by si například stát nebo region zvolil za prioritu investice do rozvoje základní infrastruktury, mohl by tak učinit pouze v případě, že takové investice budou zároveň přispívat k plnění cílů známých pod zkratkou „20-20-20“ (snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 %, zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na 20 %, zvýšit energetickou účinnost o 20 %). „Investice do základní infrastruktury mají ale dopad i na plnění jiných cílů, např. zaměstnanosti v důsledku vyšší mobility,“ zdůrazňuje Braun.

Podle českého zástupce v expertní skupině v navrhovaném seznamu priorit některá témata chybí (například zdravotnictví, kultura, bydlení nebo cestovní ruch), přestože v některých členských státech a regionech by právě financování těchto priorit mohlo k plnění cílů Evropy 2020 účinně přispět.

Braun a jeho kolegové ze zemí V4 proto ve svém dokumentu požadují, aby tématické priority, z kterých si státy budou vybírat, byly definovány šířeji, a aby si tak státy mohly lépe zvolit, co nejlépe přispěje k naplnění cílů strategie 2020 – aby si zkrátka mohly vybrat i takové priority, které nyní v seznamu nefigurují, přestože je státy samy považují za důležité.

Experti zemí V4 zároveň upozorňují, že konkrétní intervence většinou nebudou přispívat pouze k plnění jednoho jediného cíle Evropy 2020. Nemá proto smysl stanovovat jednotlivým intervencím závazné cíle a pouze na základě jejich plnění pak posuzovat, zda stát či region dělá pro naplňování Evropy 2020 dost.

Dobré šance

Ať už bude osud návrhu tématických priorit ze strany Komise jakýkoliv, MMR již zahájilo ve spolupráci s regionálními a místními partnery, odborníky, podnikateli, odbory i nevládními organizacemi diskusi, z níž má v červenci 2011 vzejít návrh národních rozvojových priorit. Náměstek Braun o tom novináře minulý týden informoval na tiskové konferenci. Priority by podle něj měly navazovat na širší národní vizi rozvoje, konkrétně pak na strategii konkurenceschopnosti, na níž pracuje Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), a také na strategii regionálního rozvoje.

Národní priority by si Česko před Evropskou komisí chtělo obhájit a hledá pro ně podporu nejen u komisaře pro regionální politiku Johannese Hahna, ale i ve spolupráci s partnery ze zemí V4. Braun věří, že V4 má perspektivu „být dobrou vyjednávací silou“. Komise prý spolupráci těchto čtyř zemí vnímá dobře a pozici skupiny navíc posiluje fakt, že její dva členové – Maďarsko a Polsko letos po sobě budou předsedat Radě EU. Šance, že se české požadavky podaří prosadit, tedy zřejmě nejsou zanedbatelné.