Evropské politice ČR dominuje migrace, na klíčová témata se zapomíná

vlajka

© Shutterstock

Česká evropská a zahraniční politika vrávorá a nezaměřuje se na oblasti, které pro ni budou do budoucna důležité, tvrdí studie. Více energie by podle ní měla ČR věnovat například diskusi o reformě eurozóny nebo plánování svého předsednictví v roce 2022.

České zahraniční politice vévodí téma migrace. Podle autorů právě vydané tradiční publikace z dílny Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) však priority ČR leží někde jinde.

„Degradace diskuze o EU na polemiku o czexitu se v bezobsažném politickém a mediálním prostoru zapleveleném imaginárním strachem z cizího stává reálnou hrozbou,“ podotýkají editoři knihy, pod kterou se podepsalo patnáct expertů. Ta se věnuje komplexní analýze nejen evropské, ale celkově zahraniční politiky České republiky od začátku roku 2017 až do současnosti. Navrch přidává řadu doporučení pro českou vládu a diplomacii.

Představení knihy tradičně doprovází diskuse, které se před pražským publikem ve čtvrtek kromě moderátora Michaela Rozsypala z ČRo Plus zúčastnili také Vít Dostál z AMO, Irena Kalhousová z London School of Economics, Zdeněk Kudrna z Univerzity v Salcburku a Ondřej Houska z Hospodářských novin.

Evropa na rozcestí

Jak popisuje studie, od rozhodnutí Spojeného království opustit společenství se EU snaží o jakési „znovunastartování“ integračního projektu. Česko se však příliš nezapojilo.

„Proces byl v posledních měsících provázen očekáváním výsledků důležitých voleb zejména v Německu, Francii a Itálii, iniciativami členských států a institucí, hledáním budoucí podoby evropské azylové a migrační politiky či eurozóny, integrací v evropské obranné politice,“ píše se v sekci o evropské politice. Pokračuje prý také fragmentace mezi členskými státy na osách západ–východ a sever–jih.

„Z české strany pak zazníval – až na několik výjimek – negativismus spojený s nezájmem klíčových politických aktérů a s účelovou politizací některých aspektů evropské agendy během prezidentských voleb,“ uvádí dále studie.

Za klíčové blížící se události se považují především volby do Evropského parlamentu v květnu 2019 a výběr nové Evropské komise.

Merkelová a Macron chtějí posílit roli EU ve světě, efektivněji bojovat s migrací a vytvořit společný rozpočet eurozóny

Setkání lídrů Německa a Francie se neslo v duch posílení zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky EU a zamýšlené reformy eurozóny.

Zbytečně dominující migrace

V konkurenci dalších evropských témat se Česko nejvíce zaměřovalo na otázku azylové a migrační politiky, a to i přes to, že počty migrantů přicházejících do EU významně klesly.

„Česká republika věnovala podstatnou část své energie a politického kapitálu tomu, aby nepřijala žádné žadatele o azyl. (…) Migrace se také stala jedním z klíčových témat parlamentních i prezidentských voleb, ačkoliv vesměs redukovaným na silné výroky či proklamace bez představení konkrétních návrhů,“ stojí v dokumentu.

„Když se podíváte na čísla, kolik ilegálních migrantů přichází do zemí Evropské unie, tak je to o 96 % méně než na vrcholu migrační krize v roce 2015,“ říká Ondřej Houska. Statistiky jsou podle něj přibližně na úrovni roku 2012, kdy téma migrace v Česku v podstatě nikoho nezajímalo.

„Dneska jsou ta čísla přibližně taková jako tehdy a stále je to politické téma číslo jedna. To, že se migrace snížila, se nestalo samo od sebe. Je to i v důsledku kroků přijatých společně všemi státy EU, případně bilaterálními dohodami mezi Libyí a Itálií,“ dodává novinář.

EU podle Housky migrační krizi postupně řeší, i když to může jít pomalu. V Česku se ale o úspěšných změnách prý moc neví.

Babiš v Itálii: Migrační vlnu je potřeba řešit financemi. Navýšení rozpočtu EU na migraci je však vysoké

Kvótami jsme zbytečně ztráceli čas. Žádného migranta Česko nepřijme. Přetrvávající odmítavý postoj ČR prý italský premiér Conte chápe, řekl Babiš při dnešní návštěvě Itálie, kde poznával, jak se zde EU vypořádává s migrační vlnou.

Nesrozumitelná politická rovina

Za jeden z problematických bodů označuje analýza „trend“ zneužívání evropské politiky pro domácí politické účely. Ondřej Houska poznamenává, že ačkoliv bychom asi těžko hledali členskou zemi EU, jejíž vnitropolitická situace se nepromítá do evropské politiky, v Česku je situace obzvlášť bizarní. Zejména co se týká stavu na ministerstvu zahraničí, nebo proměnlivé politiky Andreje Babiše.

„Diplomaté a úředníci si na současnou situaci velmi stěžují. Mají velký problém s tím, když se na úrovni diplomatů, velvyslanců nebo vysoce postavených úředníků něco dohodne, a pan premiér to pak škrtá, už to neplatí, přestože ještě nedávno mluvil jinak,“ vysvětluje Houska.

„Andrej Babiš v současnosti o návrhu evropského rozpočtu říká, že je naprosto nepřijatelný. V únoru jsem byl na jeho tiskové konferenci v Bruselu, kde řekl, že s tím v Česku nemáme problém. To je otočka, které naši zahraniční partneři nerozumí, a takových příkladů bych našel spoustu,“ dodává.

Nadcházející rozpočet EU: investice do vlastní udržitelné budoucnosti?

Návrh evropského dlouhodobého rozpočtu podporuje zelenou ekonomiku, je ale potřeba pohlídat, aby snižování emisí nezůstalo jen na papíře, píše Barbora Urbanová.

Na další negativní aspekt české prezentace v zahraničí upozorňuje Zdeněk Kudrna. „Často je to o mediálním vnímání, Česko není zemí, kterou by ostatní členské země studovaly v nějakém zásadním detailu, takže často se spolehnou na nějaký zjednodušený obrázek. Nálepka Visegrádské čtyřky, řečeno v termínu marketingu, dostává pachuť extremismu,“ dělí se o svůj pohled Kudrna.

„Česko je v tomto trochu nevinně, protože v tuto chvíli jsme jediní, možná ještě se Slovenskem, kdo dokáže s ostatními členskými zeměmi jednat na relativně produktivní úrovni – tedy ve srovnání s Maďarskem nebo s Polskem,“ dodává expert. Onálepkování Česka, že patří do té Visegrádské čtyřky, což jsou ti problémoví, je podle Kudrny nicméně stále zřetelnější.

Problém českého podléhání evropské politice Maďarska a Polska zmiňuje také kapitola knihy zaměřená na střední Evropu.

Protievropský postoj V4 je ve skutečnosti protiukrajinský, říká ukrajinská analytička

Pro Ukrajinu má velký význam, že se Polsko, Česká republika a Maďarsko postupně odklánějí od EU a posouvají se až na samotný okraj Unie. Kyjev by chtěl být co nejblíže sjednocené Evropě, říká Kateryna Zarembo.

Co by se mělo zlepšit

Doporučující dokument, který vychází pravidelně od roku 2007, identifikuje několik klíčových „neduhů“ české evropské politiky. Kromě již zmíněných mezi ně patří také to, že se Česko nedostatečně zapojuje do diskusí o reformě eurozóny, a že dochází ke stále větší polarizaci evropské agendy v ČR.

Podle analýzy by měla česká vláda a reprezentace obecně usilovat o dohodu o měkkém brexitu, podporovat rychlé dokončení revize azylové a migrační politiky, silničního balíčku a legislativy o dvojí kvalitě potravin. Dále by pak měla jasněji formulovat podmínky přijetí eura, připravovat se na předsednictví v Radě EU za čtyři roky a zároveň zkvalitňovat debatu o evropských otázkách před volbami do Evropského parlamentu.

Irena Kalhousová vidí problém české zahraniční politiky obecně v absenci „velkého tématu či projektu“, jako byl například vstup do EU před rokem 2004. Projekt, který by ČR „nakopl“ dopředu. Témat k výběru je podle ní spousta.

„Já si myslím, že bychom si mohli najít nějaké téma uvnitř Evropské unie. Pojďme se bavit třeba o bezpečnostní politice, pojďme se bavit o tom, jestli se má Evropa bezpečnostně osamostatnit. Co by to znamenalo, jestli na to máme, nebo nemáme,“ navrhuje Kalhousová. Něco takového by podle ní Česku v zahraničí pomohlo.

Členské státy se připravují na brexit bez dohody. Podle Mayové to nebude konec světa

Na výzvu Komise se na odchod Velké Británie z Unie bez dohody začínají připravovat třeba Francie nebo Německo. Podle Mayová ale brexit bez dohody nemusí mít takový dopad, jak se očekává.

Klíčové období následuje

EU se podle autorů knihy právě nachází v transformaci, která má na místo diskuse o velké reformě spíše podobu postupných změn.

Cílem představitelů evropských institucí, Německa či Francie je podle studie dospět k zásadním dohodám ještě před volbami do EP tak, aby nové směřování EU navázalo na odchod Británie a korespondovalo se schválením budoucího rozpočtového rámce.

„Pro ČR tak příští měsíce představují důležité období, ve kterém by se měla projevit jako konstruktivní hráč,“ pobízí české představitele analýza.

Podle Víta Dostála je důležité si uvědomit, že řada konfliktních, „třaskavých“ témat v rámci EU, které jsou právě aktuální, bude na své intenzitě ještě nabývat.

„Budou volby do Evropského parlamentu, také se čeká na to, s čím přijde Orbán, s čím přijde Macron. Čeká nás souboj lídrů a jakkoliv se na něj můžeme těšit, tak to pro nás může dopadnout i velmi špatně. Fragmentace názorů probíhá. Česká zahraniční politika by měla zbystřit,“ uzavírá Dostál.

V druhé polovině roku 2022 navíc na Česko čeká druhé předsednictví Rady EU. To první po vstupu, konkrétně v roce 2009, se neslo mimo jiné ve znamení pádu druhé vlády Mirka Topolánka.

Evropský parlament se po brexitu zmenší. Společná kandidátka pro eurovolby neprošla

Česko bude mít stejně jako dosud v Evropském parlamentu 21 zástupců. Otázkou však zůstává, jakým způsobem by se měl zvolit příští předseda Evropské komise. Podle europoslanců by měl zvítězit kandidát jedné z evropských stran. Visegrád je ale proti.

Přečíst si celou Agendu pro českou zahraniční politiku 2018, včetně kapitol zaměřených třeba na východní Evropu, blízký východ nebo transatlantické vztahy, je možné ZDE.