Evropská občanská iniciativa zažívá „porodní bolesti“

Zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: imagerymajestic.

Již jeden rok mají občané EU možnost podílet se na legislativním procesu v rámci Evropské občanské iniciativy, zatím ji ale nevyužili. Celkem bylo zahájeno 14 takových iniciativ, ani jedna však nesplnila potřebné podmínky. Ty jsou podle některých názorů nastaveny příliš přísně. Možná je ale ještě příliš brzy na hodnocení.

Nástroj, který umožňuje občanům EU vyzvat Evropskou komisi, aby navrhla určitý právní předpis, přivedla na světlo světa Lisabonská smlouva. Její spuštění ale provázela složitá jednání o konkrétních pravidlech a jejich následná implementace do národních práv členských států (EurActiv 16.12.2010). Zahájit Evropskou občanskou iniciativu (EOI) tak bylo možné až od dubna loňského roku.

Každou iniciativu musí zorganizovat nejméně sedm osob ze sedmi různých států EU. Aby byla úspěšná, musí ji podepsat jeden milion občanů EU nejméně ze sedmi různých států, přičemž pro každou zemi jsou stanoveny kvóty minimálního počtu signatářů. Na sběr podpisů mají organizátoři 12 měsíců. Zatím bylo zahájeno 14 iniciativ, ani jedné se však ještě nepodařilo potřebný počet podpisů získat.

Právo na vodu

„Pouze jediná z nich – iniciativa, která prosazuje právo na vodu, jakožto základní lidské právo – úspěšně nasbírala nutný počet podpisů. Jejím problémem ale je, že nesplňuje potřebná kritéria z hlediska potřebného počtu podpisů v jednotlivých členských zemích,“ vysvětluje sociálně-demokratická europoslankyně Olga Sehnalová (S&D).

Občané se dál snaží například o zrušení roamingových poplatků nebo chtějí docílit toho, aby byla maximální povolená rychlost ve všech obcích a obydlených oblastech Unie 30 km/h. Na začátku letošního roku pak byla spuštěna třeba iniciativa na zavedení „Bezpodmínečného základního příjmu,“ který by zajišťoval uspokojení základních materiálních potřeb důstojného života.

Nedávno byla také registrována iniciativa českého senátora Petra Šilara (KDU-ČSL) za zrušení letního času. Minulý týden začal zkušební sběr podpisů pod iniciativu „Jen jeden čas“ v České republice a na Slovensku, ostrý sběr podpisů i v dalších státech začne v srpnu. Šilar je ohledně výsledku iniciativy optimistický, přestože administrativní proces EOI považuje za velmi složitý. „Chceme-li uspět, musíme se až nepříjemně zaobírat často neuvěřitelnými pravidly nastavenými EU,“ řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Přísné podmínky?

Analytik David Král z Institutu pro Evropskou politiku Europeum EurActivu potvrdil, že podmínky pro občanské iniciativy jsou nastaveny poměrně přísně, a to pokud jde o počet podpisů i počet členských zemí, kde musí být sebrány. Král také připomíná, že jeden rok, kdy iniciativa funguje, je stále krátkou dobou. „Proces sběru a ověřování podpisů pořád ještě zažívá ‚porodní bolesti‘,“ domnívá se.

Další problém podle něj spočívá v tom, že se EOI může týkat pouze oblastí, kde má Evropská komise pravomoc navrhnout legislativu. „To může být pro různé občansko-nátlakové skupiny těžké posoudit – u dobře organizovaných lobby to asi problém nebude, ovšem takové lobby nemají důvod využívat iniciativu a pracují jinými kanály,“ upřesňuje Král.

EOI budou tedy podle Krále využívat spíše ad-hoc vznikající nátlakové skupiny, u kterých je ale větší pravděpodobnost, že se zaměří na oblasti, kde EU, potažmo Komise nemá pravomoc nebo jsou jinak nepřípustné.

Podle politologa Petra Kratochvíla z Ústavu mezinárodních vztahů není práh na množství podpisů nastaven závratně vysoko. Hlavní problém vidí také spíše v tom, že se jedná o poměrně mladý nástroj, který ještě není příliš využíván. EOI se navíc týká právních aktů navrhovaných Komisí. „Členské státy tak nemají žádný zvláštní zájem takové iniciativy podporovat,“ upřesnil redakci.

Podle Kratochvíla ale dříve nebo později jistě nějaká Evropská občanská iniciativa uspěje, podobně jako petice, které v Evropě také nasbíraly potřebný počet podporovatelů.

Demokratický rozměr

Roční fungování nového nástroje minulý týden hodnotili také poslanci Evropského parlamentu. Europoslankyně Sehnalová považuje za hlavní problém iniciativy to, že občané o její existenci nejsou dostatečně informovaní, případně jí nedůvěřují.

Pokud by se některé z Evropských občanských iniciativ přeci jen povedlo jeden milion podpisů včas získat, bude se tím zabývat Evropská komise. Záleží ale na jejím posouzení, zda se rozhodne vypracovat na základě iniciativy návrh právního aktu.

Europoslanec za ODS Edvard Kožušník (ECR) se právě toho obává. „Jsem zvědavý na nějaký první velký test této iniciativy, až se třeba občané obrátí na Komisi s požadavkem jdoucím proti unijnímu ‚kánonu‘, například na zrušení sídla Evropského parlamentu ve Štrasburku,“ podělil se o svůj názor s EurActivem.

Princip EOI Kožušník podporuje, ale unijní instituce podle něj vždy dokážou vysvětlit, proč něco nejde. Nejefektivnější cestou, jak prosadit novou legislativu, je proto podle jeho názoru pořád tlak na domácí politiky, ať už europoslance nebo členy vlády.

Analytik Král ale zdůrazňuje, že cílem nástroje občanské iniciativy je posílit demokratický rozměř evropského občanství. Vyzvat Evropskou komisi, aby v určité oblasti jednala, totiž doposud mohla jen Rada EU a Evropský parlament. Do Evropské občanské iniciativy jsou podle Krále také vkládány naděje na posílení zájmu občanů o EU. V dlouhodobém horizontu by mohlo dojít i k vytvoření systematičtější spolupráce různých zájmových skupin, která by mohla posílit vytváření evropského démosu.

K tomu se připojuje i Kratochvíl, EU se tak podle něj snaží překonat propast mezi občany a unijními institucemi. Iniciativa je ale prý poněkud neorganicky včleněna do tradičního systému rozhodování, v němž hrají prim instituce EU a členské státy. „To je důsledkem dvojí subjektivity v EU – subjekty práva jsou jak členské státy, tak i občané EU. EOI je jedním z prvních pokusů tuto dvojí vazbu prakticky zohlednit,“ vysvětlil EurActivu.