Evropská občanská iniciativa začne fungovat na apríla

Zdroj: Evropská komise.

Od 1. dubna bude moci nejméně milion občanů ze čtvrtiny členských zemí EU evropské instituce vyzvat k přijetí nové legislativy. Novinku, kterou zavádí Lisabonská smlouva, však doprovází řada pochybností. Jsou na občanskou iniciativu státy EU připravení? Mají o ní lidé dost informací? Nebude vytvoření iniciativy příliš složité? Budou se evropské instituce podněty občanů opravdu vážně zabývat?

Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost koncem roku 2009, zavádí do evropského práva nový nástroj, který může znamenat velkou změnu ve způsobu, jakým evropští občané mohou ovlivnit věci veřejné.

Podle místopředsedy Evropské komise, slovenského eurokomisaře pro vztahy mezi institucemi a administrativu Maroše Ševčoviče evropská občanská iniciativa (EOI) „mění pravidla evropské politiky“. Komisař to uvedl na konferenci, kterou minulý týden v Bruselu uspořádala asociace neziskových organizací ECAS ve spolupráci s Democracy International.

Otázka, zda bude nový nástroj fungovat dobře, závisí na řadě věcí. V první řadě jde o to, kolik zemí a do jaké míry bude k 1. dubnu 2012 na spuštění EOI připraveno (je třeba zajistit například certifikaci počtu podpisů). Vedle záležitostí technického a právního charakteru bude záležet i na tom, jaké podpoře se občanská iniciativa v jednotlivých zemích těší. A navíc, říká Šefčovič, „je třeba zvýšit informovanost Evropanů prostřednictvím národních informačních kampaní“.

Podle Lucy Swan z Evropské komise není certifikační proces v řadě členských států dosud nastaven. „Většina členských států zákon dosud neschválila a do 1. dubna to už z důvodu délky národních legislativních procesů nestihne,“ postěžovala si. Zástupkyně Komise uvedla, že by „státy měly k hledání podpory přistupovat pragmaticky a měly by si navzájem své zkušenosti sdělovat“.

Za druhý nedostatek považují účastníci bruselské konference neexistenci neutrálního helpdesku, který by provozovala organizace občanské společnosti, a který by poskytoval iniciátorům právní, komunikační a překladatelské služby. Bývalá komisařka a čestná předsedkyně ECASu uvedla, že „evropské instituce mají určité limity toho, co mohou dělat, protože musejí zůstat nestranné. Helpdesk by měly provozovat organizace občanské společnosti, které jsou neutrální.“

Evropská komise v lednu spustila oficiální registr Evropské občanské iniciativy a počítá také s tím, že iniciátorům petic bude potřebné poradenství poskytovat 400 informačních míst sítě Europe Direct.

Podle německého europoslance Geralda Häfnera, jednoho z těch, který se o přijetí EOI dlouhodobě zasazoval, musí být ale helpdesk samostatnou organizací „oddělenou od institucí, financovanou z veřejných zdrojů, do jejíž činnosti se zapojí experti na občanskou společnost.“ Pro malé neziskové organizace, které nemají vlastní zdroje na administraci celého náročného procesu, je to nutnost, zdůraznil.

Do informování občanů a vytváření platforem na podporu EOI se už některé organizace pustily. Pomocnou ruku nabízejí při přípravě iniciativy neziskové organizace, jako jsou ECAS nebo Democracy International. Předregistraci individuálních iniciativ a nástroje pro získání podpory pro konkrétní iniciativu nabízí také platforma initiative.eu, na jejímž vzniku se podílela bruselská nadace EurActivu.

Řada otázek ale zůstává stále nevyřešena. Jsou na EOI evropské instituce připravené? Je možné pomocí elektronické komunikace a sociálních sítí řešit demokratický deficit EU? Jakou roli bude hrát v Evropě občanská společnost? Evropská občanská iniciativa může být každopádně prvním krokem na cestě Evropské unie k participativní demokracii.

Zákon, který zavádí občanskou iniciativu do českého právního řádu, začátkem minulého týdne schválila Poslanecká sněmovna a nyní míří do Senátu (EurActiv 22.3.2012). Přestože poslanci zákon schválili, někteří projevil pochybnost nad smysluplností celého procesu. Poslanec David Šejch (ODS), kterého před týdnem citovala ČTK, označil EOI za „parodii na demokracii“ a za kandidáta do soutěže „europtákovina roku“.