EU nemůže najít společný hlas v environmentálních otázkách

Evropská unie se utápí ve sporech o to, kdo za ni bude mluvit na mezinárodních jednáních. Neshody mohou ohrozit jednání od lovu velryb až po znečištění rtutí, prohlašují zástupci EU.

Nesváry zesílily po přijetí Lisabonské smlouvy na konci loňského roku. Ta rozvířila nejasnosti v rozdělení pravomocí mezi „unijním prezidentem“ Hermanem van Rompuyem a „ministryní zahraničí EU“ Catherine Ashton.

„Máme v tom trochu binec,“ prohlásil v pátek (21. května) zkušený pracovník EU. První náznak neschopnosti dohodnout se přišel na březnovém setkání Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), kde měly členské státy nalézt společný postoj k ochraně tuňáka modroploutvého v Atlantiku.

Počet tuňáků se za posledních 40 let snížil asi o 80 % zejména kvůli japonským milovníkům suši. Vlády EU se proto v březnu shodly, že podpoří zákaz obchodu s tuňáky.

Japonsko ale ihned začalo proti zákazu usilovně lobbovat a Evropa se poté rozhádala. Na březnové konferenci CITES poté EU nedokázala zákaz prosadit.

„Z jednání CITES si musíme vzít ponaučení,“ říká Joe Hennon, mluvčí eurokomisařky pro životní prostředí. „EU musí své postoje sladit s mezinárodními partnery a to co nejdříve, aby to mělo praktický výsledek,“ dodává.

Návrat lovu velryb

Na jednání CITES se EU mohla cítit podobně bezmocně jako po návratu z Kodaňské klimatické konference v prosinci 2009. Odpůrci lovu velryb teď mají obavy, že stejné důvody mohou pomoci zastáncům lovu největších savců na světě.

Jejich lov je zakázán od roku 1986, ale Norsko, Japonsko a Island využívají právních mezer a od té doby jich již vylovily tisíce. Mezinárodní velrybářská komise (IWC) bude v červnu diskutovat o návrhu, který by sice výlov částečně povolil, ale zároveň by reálný počet usmrcených velryb snížil.

Na březnovém setkání IWC neměly unijní státy jasno jak hlasovat o výlovu keporkaků u grónských břehů. Dánsko totiž výlov podporovalo, a proto byla jen mizivá šance na nalezení jednotného postoje.

„Současná absurdní situace (…) v podstatě znamená, že jeden členský stát může na mezinárodních fórech jako IWC nebo CITES blokovat úsilí všech ostatních,“ prohlásil Chris Butler Stroud z Mezinárodní organizace na ochranu velryb a delfínů (WDCS).

Bitva o rtuť

Mezitím pokračuje politický boj v Bruselu o to, kdo bude mluvit za EU na mezinárodních jednáních. Evropská komise minulý týden odmítla návrhy, aby se na červnových rozhovorech OSN o znečištění rtutí rozdělila o své pravomoci se členskými státy. Jednotlivé vlády se proto obávají, že to může být precedent pro budoucí jednání.

Spory vyvrcholily tento týden, když Komise stáhla vlastní návrh a nechala tak členské státy před červnovým setkáním bez společného postoje.

Organizace Greenpeace Unii vyzvala, aby své vnitřní spory vyřešila a stala se v environmentálních rozhovorech tahounem. Mluvčí Greenpeace Mark Breddy k tomu dodal: „Je věcí Komise, aby to vyřešila. Jinak riskuje podkopání samotného účelu existence EU.“

(Článek vznikl ve spolupráci EurActivu a Reuters).