EU fondy po roce 2013 nemohou být jen pro nejchudší země

Shodli se na tom účastníci konference European Urban Days, která se konala koncem minulého týdne (6.-7. února) v Praze. Setkání bylo příležitostí k diskusi o městské dimenzi politiky soudržnosti a budoucnosti této politiky v následujícím programovacím období 2014-2020.

Souvislosti:

Cílem politiky soudržnosti (kohezní politiky) je podpořit méně rozvinuté regiony, regiony potýkající se se strukturálními problémy, ale také modernizaci politik, vzdělávacích systémů a systémů odborné přípravy. Do této politiky spadají jak investiční projekty v oblastech jako je zlepšování infrastruktury, odstraňování ekologických zátěží nebo využívání obnovitelných zdrojů energie, tak neinvestiční projekty, jako jsou rekvalifikační programy, podpora vzdělávání nebo podpora programů pro sociálně vyloučené skupiny obyvatel.

Politika soudržnosti sleduje v současném programovacím období 2007-2013 tři cíle – Konvergence, v jehož rámci EU podporuje rozvoj méně rozvinutých regionů a členských zemí, Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost, který je určen na podporu vybraných projektů v regionech, které nespadají pod cíl Konvergence (tj. nepatří v rámci EU mezi méně vyspělé, v případě ČR do tohoto cíle spadá pouze Praha) a Evropská územní spolupráce, z něhož Unie podporuje spolupráci mezi jednotlivými regiony (včetně přeshraniční spolupráce).

V souvislosti s přípravou evropského rozpočtu na období po roce 2013 se v těchto dnech pomalu začíná rozjíždět diskuse o budoucí podobě politiky soudržnosti v novém programovacím období 2014-2020. Hovoří se zejména o přehodnocení cílů. Měla by se politika soudržnosti zaměřit pouze na podporu méně rozvinutých regionů, kterých v souvislosti s očekávaným rozšířením Evropské unie o země západního Balkánu ještě přibude, nebo by se měla orientovat hlavně na podporu lisabonských cílů v oblasti konkurenceschopnosti a zaměstnanosti? Diskutuje se také o tzv. „nových výzvách“, jako je boj s klimatickými změnami, migrací nebo globalizací světové ekonomiky.

Souběžně s tím v rámci politiky soudržnosti roste význam koncept územní soudržnosti, podle nějž by tato politika měla lépe reagovat na specifické potřeby jednotlivých regionů a měst a na výzvy a příležitosti, které vyplývají z jejich geografické polohy.

Do tohoto konceptu zapadá také rostoucí důraz na tzv. městskou dimenzi politiky soudržnosti. EU města chápe jako motor hospodářského růstu a konkurenceschopnosti jednotlivých regionů. Mají-li si však tuto funkci zachovat, je třeba také řešit problémy, s nimiž se potýkají, jako je znečišťování životního prostředí, sociální vyloučení, živelná zástavba volných ploch, apod.

Otázkou budoucnosti městské dimenze politiky soudržnosti se minulý týden zabývala konference European Urban Days, která se uskutečnila v Praze 6. února. Iniciátorem konference byl předseda Svazu měst a obcí a poslanec Evropského parlamentu Oldřich Vlasák (EPP-ED, ODS).

Témata:

Města mají velký vliv nejen na rozvoj svého nejbližšího okolí, ale také často i na okolní regiony včetně regionů v sousedních členských zemích, a je proto třeba využít maximálně jejich potenciálu. Zdůraznila to komisařka pro regionální rozvoj Danuta Hübner. Naléhavost tohoto úkolu podle komisařky vzrostla s rozšířením EU v letech 2004 a 2007 a s výzvami, kterým EU čelí. Finanční krize, migrace, klimatické změny a další výzvy budou mít na města velký dopad, varovala.

Města by měla při přípravě svých plánů rozvoje v co nejvyšší možné míře spolupracovat se všemi, kteří mají na rozvoji města a regionu zájem – s podnikateli, neziskovými sdruženími a dalšími hráči tak, aby došlo k maximálnímu zhodnocení dostupných prostředků včetně dotací z evropských fondů. Tento tzv. integrovaný přístup je podle komisařky „klíčem k úspěchu“.

Přestože v mnoha členských zemích jsou operační programy již takto plánované, komisařka si postěžovala, že existuje stále příliš mnoho programů, které problémy měst řeší sektorově.

Komise by ráda, aby byl integrovaný přístup do budoucna povinný a byl podmínkou pro čerpání finančních prostředků z EU. V současnosti však naráží na nesouhlas řady členských zemí.

Integrovaný přístup by měl být povinný také podle poslance Evropského parlamentu Jeana Marie Beaupuyho, který se zabývá monitoringem operačních programů v členských zemích EU. Důležitá je v této souvislosti také výměna zkušeností mezi městy a regiony, které integrovaný přístup uplatňují. Poslanec navrhuje vytvořit za tímto účelem program pracovních výměn zaměstnanců regionálních a místních samospráv – jakýsi program Erasmus pro regiony.

Vicehejtman pardubického kraje Roman Línek ocenil, že se v rámci evropské politiky soudržnosti, které v minulosti dominovala problematika venkova, dostává ve větší míře pozornosti také městům. Uvedl dále, že regionální operační progamy, jejichž prostřednictvím regiony získávají prostředky z evropských fondů městskou dimenzi výrazně zohledňují.

Představitelé regionálních a místních samospráv si ale postěžovali, že v České republice nejsou dosud s integrovaným přístupem velké zkušenosti a ti aktéři, kteří by s městy a regiony měli na přípravě plánů rozvoje spolupracovat jeví o spolupráci malý zájem. Primátor Ústí nad Labem Jan Kubata označil jako problém složitý jazyk evropských institucí. Slova jako koheze, územní soudržnost nebo integrovaný přístup se podle něj občanům, podnikatelům a dalším regionálním hráčům podle něj těžko vysvětlují. Dodal ale, že to je chyba jak Evropské komise, tak České republiky i místních a regionálních samospráv.

Kubata připomněl, že česká města připravovala integrované plány v tomto programovacím období vůbec poprvé a nebyla na to dostatečně připravena. Ministerstvu pro místní rozvoj, které je za tuto oblast odpovědné, podle něj trvalo velmi dlouho, než připravilo manuál, podle nějž by měla města při přípravě integrovaných plánů postupovat.

Primátor si posteskl, že nakonec místo toho, aby města získala větší samostatnost, se nyní musejí v souvislosti s financováním z evropských fondů potýkat s větší byrokracií. Chybu ale vidí jednoznačně na straně českých orgánů.

Zkušenosti primátorů nejsou ale pouze negativní. Kladenský primátor Dan Jiránek uvedl, že zájem občanů, kteří chtějí rozvoj města ovlivnit a rádi by se proto zapojili do příprav integrovaných plánů v poslední době roste.

Budoucnost politiky soudržnosti

Účastníci konference se shodují, že se politika soudržnosti po roce 2013 nemůže soustředit pouze na podporu nejméně rozvinutých regionů. Mezi jednotlivými regiony budou rozdíly vždy a stále budou slabší regiony, kterým by se mělo pomáhat, říká polský poslanec Evropského parlamentu Jan Olbrycht. Připomněl, že díky strukturálním potížím mohou čelit v budoucnu problémům i regiony, které byly v minulosti úspěšné. Politika soudržnost by se proto neměla věnovat jen nejméně vyspělým regionům.

Operační programy by podle jeho slov měly být otevřenější a flexibilnější tak, aby bylo možné lépe reagovat na aktuální výzvy.

Městská dimenze by měla i do budoucna zůstat prioritou, řekl poslanec a dodal, že města budou do budoucna představovat centra politiky a všechna se budou potýkat s podobnými problémy. Integrovaný přístup k rozvojovému plánování by podle něj měla města uplatňovat povinně.

Náměstkyně primátora hlavního města Prahy Markéta Reedová uvedla, že hlavním cílem politiky soudržnosti by měl být uržitelný rozvoj a pomo znevýhodněným regionům. Klíčová by měla být také podpora měst, které jsou „akcelerátorem růstu“ regionů.

Samotná Praha by do budoucna ocenila možnost vytvářet projekty i se sousedními regiony, což jako jediná v současném programovacím období nemůže. Byla by rovněž ráda, kdyby z fondu soudržnosti bylo možné financovat nejen dopravní infrastrukturu a životní prostředí, ale také výzkum a vývoj. To v současné době nelze a některé projekty se tak stěhují mimo Prahu, i když by bylo efektivnější, aby v hlavním městě zůstaly, uvedla náměstkyně primátora.

Pokud jde o financování tzv. nových výzev, Praha by nerada, aby k němu docházelo na úkor klasických cílů politiky soudržnosti.