EU podmiňuje čerpání fondů reformami, ČR má výhrady

Zdroj: Evropská komise.

Požadavek Evropské komise, podle kterého by regiony mohly po roce 2013 prostředky z evropských fondů, na něž mají nárok, dočerpat pouze v případě, že budou plnit své závazky ze začátku programovacího období, naráží v České republice na kritiku. Komise podle úředníků z Ministerstva pro místní rozvoj možná překračuje své pravomoci

Takzvané ex-ante kondicionality, jejichž plnění mají orgány odpovědné za čerpání evropských fondů možnost samy ovlivnit, ČR zřejmě podpoří. Na semináři, který pro odborníky na kohezní politiku krátce po zveřejnění návrhu balíčku nařízení k evropským fondům minulý týden uspořádalo Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), to řekl náměstek ministra Daniel Braun.

K druhému typu kondicionalit, které by dočerpání evropských fondů podmiňovaly plněním cílů vycházejících ze strategie Evropa 2020 a Národních plánů reforem, má však ministerstvo silné výhrady. Podle právní analýzy, kterou si podle Brauna nechal úřad zpracovat, se „Komise pohybuje na hraně nebo dokonce za hranou svých kompetencí“.

Důvodem, proč Evropská komise pro příští programovací období na roky 2014-2020 navrhuje vyplácení evropských peněz plněním určitých podmínek, je podle pozorovatelů tlak na vyšší efektivitu a účelnost vynaložených prostředků ze strany zemí, které do evropského rozpočtu přispívají víc než z něj dostávají.

Dva typy podmínek

Komise za tímto účelem v balíčku nařízení zveřejněném 6. října navrhuje dva typy podmínek (kondicionalit). Takzvané kondicionality ex-ante představují základní podmínky, které státy a regiony musí splnit, aby čerpání evropských peněz vůbec mohlo začít. K těmto podmínkám může patřit existence určitých institucí, dostatečných administrativních kapacit nebo rozvojových strategií (například inovační) a plánů (např. existence národního dopravního plánu).

Druhý typ kondicionalit (ex-post) má být podle návrhu Komise propojen s evropskou strategií Evropa 2020 a z ní vycházejících národních plánů reforem, v nichž si každá členská země EU naplánuje, jak k plnění cílů strategie Evropa 2020 přispěje. Česká republika první návrh svého národního plánu reforem odeslala Komisi v dubnu (EurActiv 5.5.2011).

Vzhledem k tomu, že kohezní politika má být po roce 2013 těsněji provázána s celoevropskou strategií, Komise nyní navrhuje, aby se v částce, kterou mají členské státy a regiony z evropských fondů dostat, vyhradilo 5 % alokace (tzv. výkonnostní rezerva). Tu by Brusel uvolnil pouze v případě, že státy a regiony budou plnit cíle vycházející z národních plánů reforem. Na podobě těchto cílů, které mají odrážet to, jak kohezní politika přispívá k plnění národních cílů Evropy 2020, se státy mají s Evropskou komisí dohodnout na počátku nového programovacího období.

Za hranou pravomocí

Pokud by Komise po vyhodnocení národních plánů reforem usoudila, že státy významně v plnění svých cílů zaostávají, mohla by jim proplácení prostředků z fondů EU pozastavit nebo jim část alokace vůbec neproplatit.

S tím ale MMR nesouhlasí. Obává se, že by zde Komise zřejmě překračovala své pravomoci vycházející z evropských smluv. Komise by podle Brauna totiž takto mohla státům „nařizovat“, co dělat v oblastech, které nespadají přímo mezi sdílené pravomoci. Konkrétněji, evropské instituce mají silné pravomoci v oblastech jako je ochrana životního prostředí nebo vnitřní trh, ale omezené například v oblasti sociální politiky nebo školství.

Specifickým typem kondicionalit ex-post mají být podle návrhu Komise tzv. makroekonomické kondicionality. V jejich případě Brusel reaguje na problémy zadlužených států jako Řecko, Irsko nebo Portugalsko. Vyplácení peněz z evropské pokladny by podle nich mohlo být členskému státu pozastaveno v případě, že nebude plnit pravidla vyplývající z Paktu stability a růstu, respektive jeho poslední novely – šestibodového balíčku, který EU schválila minulý měsíc (EurActiv 29.9.2011).

Také makroekonomické kondicionality MMR odmítá. „Makroekonomické kondicionality s kohezní politikou nesouvisí a jejich plnění není v moci implementačních orgánů,“ uvedl Braun. Za dodržování rozpočtových pravidel je podle něj odpovědný stát a ne regiony, a není proto jasné, proč by na jejich porušování měly doplácet v podobě částečné ztráty alokace. Stejný argument podle něj platí i v případě podmínek, které Komise plánuje navázat na plnění národních programů reforem.

Náměstek ministra dále uvedl, že ze strany ČR navíc stále trvá dřívější výhrada, podle níž by sankce za porušování Paktu stability a růstu měly mít srovnatelný dopad na méně i více vyspělé členské státy, což není případ kohezní politiky, kdy prostředky EU čerpají hlavně chudší evropské země.

Stanoviska:

Kondicionality ve společném materiálu určeném pro včerejší jednání ministrů EU pro všeobecné záležitosti, odmítly všechny státy Visegrádské čtyřky (V4) a Slovinsko. „Souhlasíme s Komisí, že hlavním smyslem kondicionalit je posilovat efektivitu a účinnost Kohezní politiky. (…) Jsme ale proti kondicionalitám odvozeným přímo ze specifických doporučení členskému státu a národního programu reforem, neboť nemají zřejmou vazbu na kohezní politiku. Naplnění těchto kondicionalit musí být v kompetenci institucí zodpovědných za implementaci kohezní politiky,“ stojí v dokumentu, který v pondělí v Praze podpořili náměstci a státní tajemníci rozšířené V4.

S makroekonomickými kondicionalitami nesouhlasí ani kraje. Podle ředitele Úřadu Regionální rady Severovýchod Zdeňka Semoráda „hejtmani na svém příštím jednání makrokondicionality téměř určitě odmítnou“.

Petr Zahradník z EU Office České spořitelny ale upozorňuje na možná rizika ex-ante kondicionalit. „Může to dojít do stavu, že se v rámci operačních a jednotlivých prioritních oblastí objeví nějaký zádrhel, který řídící orgán nebude schopen okamžitě vyřešit a kohezní pomoc může být díky tomu pozastavena nebo minimálně zpožděna,“ řekl EurActivu.

Makroekonomické kondicionality Zahradník na rozdíl od MMR pokládá za „korektní a objektivní“. „Nechápu, proč by země typu Řecka se 160% veřejným dluhem a s 10% ročním deficitem měla být příjemcem kohezní politiky ve stejné míře jako disciplinované pobaltské státy jako jsou Estonsko nebo Lotyšsko, které jsou navíc ještě o něco chudší,“ vysvětluje ekonom České spořitelny.