Dávejte děti do kroužků, zlepšíte tím jejich budoucí šance na trhu práce

zájmové kroužky

© Shutterstock / matimix

Nejen maturitní zkouška nebo vysokoškolský diplom. České firmy začínají u uchazečů o zaměstnání pozvolna oceňovat také dovednosti, které je škola nenaučí.

Pokud jste se v minulosti věnovali týmovému sportu nebo jezdili na skautské tábory, udělali jste pro svou budoucí kariéru možná víc, než si myslíte. Personalisté upozorňují, že mimoškolní aktivity, které s budoucím zaměstnáním zdánlivě nesouvisí, mohou být pro zaměstnavatele důležité.

Zájmové kroužky nebo skautské oddíly mohou podle Aleše Sedláčka z České rady dětí a mládeže zlepšit předpoklady dětí pro jejich budoucí uplatnění na trhu práce mimo jiné tím, že jim dají zakusit pocit úspěchu. „Některé děti ve škole vůbec úspěšné nejsou a někdy se dokonce stávají obětí šikany. Mimoškolní prostředí jim naproti dá možnost rozvinout jejich silné stránky a získat tak pocit sebejistoty,“ říká.

O tom, že současný školský systém nerozvíjí potenciál jednotlivců a nepřipravuje je na vstup na pracovní trh nejlépe, je přesvědčen i Ladislav ChvátalJA Czech, české pobočky mezinárodní neziskové organizace, která se mladé lidi snaží inspirovat a motivovat k aktivnímu přístupu k životu. Jedním z jejich projektů je i simulace studentských firem, ve které si studenti středních škol mohou na jeden školní rok založit svoji „firmu“.

„Naším cílem není ze všech udělat podnikatele,“ říká Chvátal. „Studenti ale pochopí, co podnikání obnáší a u těch, kteří programem projdou, je zhruba trojnásobně větší pravděpodobnost, že v budoucnu začnou podnikat“.

Školy poskytují dětem především tvrdé znalosti a vědomosti, mimoškolní aktivity rozvíjejí spíše měkké kompetence jako schopnost týmové spolupráce, komunikační dovednosti nebo schopnost rozhodování.

Firmy se začínají zajímat

Podniky si význam dovedností, které si lidé osvojili díky svým zájmovým aktivitám, začínají pomalu uvědomovat. Jak potvrzuje Jaromír Janoš, ředitel poradenské společnosti Trexima, lidé z personálních oddělení si všímají, jestli uchazeč o zaměstnání v minulosti sportoval, chodil do zájmového kroužku nebo se účastnil stáží.

Na skutečnost, že firmám měkké dovednosti u uchazečů o zaměstnání chybí, upozorňoval během své loňské kampaně také Svaz průmyslu a dopravy. Průzkumy prováděné mezi firmami nicméně ukazují, že uznávání měkkých dovedností pro ně zatím stále není samozřejmostí. Přestože některé podniky začínají měkké kompetence vyžadovat, jiné (především v průmyslu) kladou důraz stále především na odborné a profesní znalosti, říká Janoš.

Zatímco běžné české školy poskytují dětem především „tvrdé“ znalosti a vědomosti, mimoškolní aktivity rozvíjejí spíše měkké kompetence, jakými jsou například schopnost týmové spolupráce, komunikační dovednosti nebo schopnost rozhodování.

Uznávání kvalifikací může komplikovat i legislativa

Uznávání dovedností získaných v neformálním systému ale není jednoduché, a to nejen proto, že se měří hůře než tvrdé znalosti. V některých oborech uznávání komplikuje i legislativa.

„Jedním z naších cílů je, aby dobrovolníci, kteří u nás pracují, mohli své zkušenosti uplatnit v budoucnu také na trhu práce (…), v české legislativě ale nacházíme řadu překážek,“ říká Sedláček. Jako příklad uvádí zákon o pedagogických pracovnících, který v současné době pedagogům neumožňuje získat znalosti jiným způsobem než v rámci systému formálního vzdělávání.

„Jedna z našich organizací má externistu, kterému ale chybí potřebná kvalifikace. Proč zákon vyžaduje, aby si někdo, kdo dlouhodobě dokáže vést skupinu dětí, dokáže se o ni manažersky postarat a má pedagogickou průpravu, kterou může u zkoušky osvědčit, musel vzdělání doplňovat ještě na vysoké škole?“ ptá se.

dovednosti

© Shutterstock / Ollyy

Otázku uznávání dovedností, které člověk získá mimo školský systém, řešil nedávno ukončený projekt Národní soustavy kvalifikací (NSK), jehož realizaci měl na starosti Národní ústav pro vzdělávání a podílela se na něm již citovaná společnost Trexima. Během projektu vzniklo ve spolupráci se zaměstnavateli rozdělených podle jednotlivých sektorů ekonomiky na 1 400 standardů profesních kvalifikací.

Účelem projektu bylo pomoci právě lidem, kteří znalosti potřebné pro vykonávání určité profese nezískali ve školních lavicích, ale praxí, na kurzech nebo v rámci zájmových aktivit. Lidé, kteří nemají vystudovanou školu, ale zkušenosti pro danou pozici mají, mohou prostřednictvím NSK své dovednosti osvědčit zkouškou a získat certifikát, který je uznávaný na celém území České republiky.

Škola na prvním místě

Diskuse o tom, jaké dovednosti lze získat mimo školský systém a na jaké je potřeba mít požadovaný stupeň formálního vzdělání, nicméně dále pokračuje. Ilustruje to i zmiňovaný případ zákona o pedagogických pracovnících.

„Nemyslím, že by stačilo základní vzdělávání tam, kdy požadujeme určitou profesní kvalifikaci a vstupní předpoklady,“ říká na adresu zákona Věra Prokopová z pražské pobočky Úřadu práce. „A přimlouvám se, aby tam alespoň nějaký stupeň formálního vzdělávání byl. Přinejmenším výuční list, který alespoň trochu garantuje, že daná osoba získala základy všeobecného vzdělání,“ dodává.

Janoš: Svět dovedností se bude měnit tak rychle, že se zaměstnavatelé budou muset smířit s tím, že především specifické odborné znalosti budou muset absolventy naučit sami.

Prokopová v této souvislosti upozorňuje, že NSK nemá být pro mladé lidi signálem, že školu nepotřebují a stačí jim jen zkouška z profesní kvalifikace. „NSK tu není proto, aby si mladí udělali kvalifikaci a aby se tím řešila nezaměstnanost, ale proto, aby lidé, kteří se v životě něco naučili, ale nemají na to ‚papír‘, získali nějaké formální osvědčení svých zkušeností pro zaměstnavatele“. Na prvním místě by podle ní vždy mělo být počáteční vzdělávání, teprve pak zkušenosti doplňované mimo školu.

O tom, že by na prvním místě měla být škola, nepochybuje ani Janoš. „Měli bychom se snažit, aby děti studovaly a dosáhly nejvyšší možné úrovně vzdělávání, které odpovídá jejich schopnostem“. Svět dovedností se podle něj bude nicméně měnit tak rychle, že se zaměstnavatelé budou muset smířit s tím, že především specifické odborné znalosti budou muset absolventy naučit sami.

Za ideálních podmínek by se měly oba systémy – formálního a neformálního vzdělávání – doplňovat. Jak říká Martin Úlovec, analytik Národního ústavu pro vzdělávání, rozhodnout o tom, jaké znalosti a dovednosti je vhodnější rozvíjet v rámci školství a jaké v rámci dalšího vzdělávání, je velmi komplikované. „Sbíráme ale podněty, které vycházejí z NSK a požadavků zaměstnavatelů a zohledníme je během revizí rámcových vzdělávacích programů,“ říká.

Tento článek vznikl jako součást mediálního partnerství ke konferenci projektu THEY.EA, který byl realizován Evropskou rozvojovou agenturou a financován z programu Erasmus+. Text vznikl s podporou tohoto projektu. Použité citace zazněly na uvedené konferenci dne 29.11.2016.