ČR nemůže před imigrací zavírat oči, tvrdí europoslanci

zdroj: ShutterStock

České republiky se masivní příchod migrantů z politicky nestabilních oblastí zatím přímo nedotýká, i tak ale nemůže od problému, který trápí zejména západoevropské země, dávat ruce pryč. Zavazují jí k tomu povinnosti vyplývající ze členství v EU a hlavně v Schengenu. Nelze pouze brát a ničím nepřispívat, shodují se čeští i zahraniční europoslanci.

„O imigraci do EU by se měly zajímat všechny členské státy, zejména ty, které jsou členy Schengenu,“ řekla EurActivu bývalá francouzská ministryně spravedlnosti a nynější europoslankyně Rachida Datiová (EPP). Tím, že země vstoupily do EU a rozhodly se sdílet společné hranice, by se měly i podle první muslimky, která kdy usedla ve francouzské vládě, bratrsky dělit o břímě, které je s tím spojeno.

„Není fér, aby se se slabými místy v rámci Schengenu potýkaly pouze některé státy,“ zdůrazňuje Datiová potřebu solidarity mezi členskými zeměmi EU, která se v poslední době ocitá pod imigračním tlakem.

Dita Charanzová: „Máme mylný dojem, že se nás téma netýká. Nejsme na tom jako Itálie, abychom každý měsíc viděli na vlastní oči připlouvat lodě s přistěhovalci.“

Na hranicích evropské osmadvacítky se totiž nachází několik milionů osob, které v důsledku ozbrojených konfliktů či politické nestability v rodných zemích opustily domovy a rozhodly se hledat bezpečí na jiných místech. Bezprostřední sousedství EU takový nápor uprchlíků přestává zvládat, a dá se proto očekávat, že se dříve či později cílem migrantů stane samotná Unie.

Přečtěte si ROZHOVOR k tématu se státním tajemníkem Tomášem Prouzou.

Evropská komise odhaduje, že do konce letošního roku požádá o azyl ve členských státech EU až půl milionů imigrantů. Největší zájem je o Německo, kam směřuje téměř polovina všech žádostí. Migranti se také vydávají do skandinávských zemí (zejména Švédska), Francie či Itálie. Nejvíce jich v těchto měsících přichází ze Sýrie, která se zmítá ve válečném konfliktu. Zemi již opustily přibližně tři miliony uprchlíků, z nichž většina získala ochranu v Libanonu, Jordánsku a Turecku.

Vstupní branou do EU jsou již tradičně jihoevropské státy v čele s Itálií. Dublinská úmluva zavazuje členské země k dodržování společných pravidel pro udělování žádostí o azyl. Jedno z nich říká, že země, přes kterou migrant vstoupí do EU, bude zodpovídat za jeho přijetí.

„To ale neznamená, že bychom se měli o tyto státy přestat zajímat a nechat je s jejich zodpovědností samotné. Starat se o uprchlíky patří k našim společným úkolům,“ napsala EurActivu další europoslankyně, tentokrát z Německa, Ska Kellerová (Zelení). Reforma stávajícího systému je proto podle ní nezbytná.

Předcházet tomu však musí plnohodnotná diskuse ve členských státech, a to i v těch, které nespravují vnější hranice EU. K nim patří i Česká republika.

Nejsme jako Itálie

Debata o imigraci v EU je v případě Česka v plenkách. Média problém dostatečně nereflektují a z politiků zvedá téma jen několik odvážnějších, a to ne vždy tím nejšikovnějším způsobem. Ředitel českého think-tanku Evropské hodnoty Radko Hokovský, který problematiku dlouhodobě sleduje, je přesvědčen, že politici se tématu vyhýbají jednoduše proto, že netuší, jak ho uchopit.

„Máme mylný dojem, že se nás toto téma bezprostředně netýká. Nejsme na tom jako Itálie, abychom každý měsíc viděli na vlastní oči připlouvat lodě s přistěhovalci,“ nabízí vysvětlení, proč imigrace Čechy na rozdíl od jiných nepálí, česká europoslankyně Dita Charanzová (ALDE).

Europoslanec Tomáš Zdechovský (EPP) souhlasí a dodává, že Česko problematiku imigrace řeší spíše z vnitropolitického úhlu pohledu a celoevropský kontext přehlíží. Většina migrantů po překročení vnějších hranic EU míří do Spolkové republiky. Statistiky ukazují, že v loňském roce české úřady požádalo o azyl přibližně 700 přistěhovalců. „Česká republika nemá bývalé kolonie a nežijí zde větší komunity ze zemí, odkud přichází v těchto měsících nejsilnější migrační vlny v Evropě,“ myslí si poslankyně Helena Langšádlová (TOP 09).

Přivírat oči nad problémem a dělat, že neexistuje jen proto, že se migranti ve větší míře Česku zatím vyhýbali, podle oslovených poslanců dlouhodobě nelze. „Je to globální problém, a pokud jsme součástí EU, která si stanovila imigraci jako jedno ze tří hlavních témat pro následující tři roky, musíme ho začít řešit i my,“ říká Zdechovský s tím, že by bylo chybou zužovat celou otázku pouze na kvóty, které v rámci solidarity s nejvíce postiženými státy určí, kolik která přijme uprchlíků.

Nebezpečí takového přístupu se může skrývat i třeba v tom, že povede k politizaci tématu. Upozorňuje na to ředitel Multikulturního centra v Praze Marek Čaněk. „Téma mezinárodní migrace se v Česku v poslední době politizuje, o čemž svědčí i politický úspěch Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury,“ řekl redakci.

Hnutí získalo v posledních parlamentních volbách v roce 2013 čtrnáct křesel. Na podobně laděné antiimigrační rétorice se při volbách do Evropského parlamentu v letošním roce vyvezly i zahraniční radikální pravicové strany a uskupení včetně francouzské Národní fronty vedené Marine Le Penovou.

Umíme to

I přes absenci plnohodnotné diskuse si Česká republika podle státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy vážnost situace s přistěhovalci, kteří mohou hromadně zamířit do Evropy, uvědomuje. „Neřešení problému migrace může rozbít základy, na kterých je EU vystavěna,“ řekl EurActivu. Ministři Sobotkovy vlády prý téma řeší a hodlají brát na vědomí i doporučení, které připravil první z kulatých stolů, jež se v minulých měsících konal v rámci Národního konventu o EU.

„Našimi prioritami v této oblasti je spolupráce se třetími zeměmi, pomoc uprchlíkům na místě a ochrana vnějších hranic,“ vyjmenovává hlavní okruhy zájmů Česka Prouza.

Rachida Datiová: „O imigraci do EU by se měly zajímat všechny členské státy“.

Česká republika musí podle analytika Hokovského, který se na přípravě zmiňovaných doporučení podílel, v první řadě ukázat, že se chce do řešení problému aktivně zapojit. Poté se může otevřeně pustit do kritiky slabin aktuálního evropského imigračního systému. „K tomu nestačí jen finanční příspěvky a pomoc v zemích, jako je Jordánsko, ale musíme přijít s alespoň symbolickým gestem v podobě přijetí omezeného počtu nejvíce ohrožených uprchlíků z regionu,“ sdělil redakci.

Česko má při hledání nového přístupu čerpat i ze svých zkušeností s řešením imigrace s východními a jihovýchodními sousedy EU. „Již během předsednictví České republiky Radě EU jsme nastartovali dialog o migračním partnerství ze zeměmi Východního partnerství a Střední Asie. Účastníme se celé řady projektů v této oblasti, určitě tedy máme čím přispět do diskuse,“ myslí si europoslankyně Charanzová.

Její kolega Zdechovský je přesvědčen, že země má vsadit i na svou pověst, které se prý těší mezi odborníky na integraci cizinců do společnosti. „Řada státu se k nám jezdí tuto problematiku učit,“ říká.

Autor: Lucie Bednárová

Stanoviska:

„I přesto, že ČR není vystavena masové nelegální migraci a toto téma nepatřilo mezi nejviditelnější, vláda i parlament se mu pravidelně věnovaly,“ napsal EurActivu ministr vnitra Milan Chovanec. „ČR aktivně zapojena do evropské diskuze o migraci a může nabídnout řadu unikátních zkušeností např. v oblasti integrace více 4% cizinců žijících v ČR či rozvoje migračních a azylových systémů.“

„Nesmíme zapomínat na to, že debata o migračním a azylovém systému je úzce svázána s dlouhodobou českou prioritou, a to volným pohybem osob. Rostoucí migraci v rámci EU musíme řešit proto, aby nedošlo k tak radikálním řešením, jako je omezení volného pohybu osob. To by pro nás bylo nepřijatelné,“ řekl EurActiv státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza.

„ČR by se migrací měla zabývat proto, že žijeme ve společném schengenském prostoru, který j však vývojem migrace ohrožen. Některé jižní státy dlouhodobě nezvládají svou roli a nedodržují společné závazky, tisíce nelegálních migrantů bez zjištění identity se v posledních měsících dostaly do schengenského prostoru,“ uvedla poslankyně Helena Langšádlová (TOP 09), která poukázala i na bezpečnostní hrozby spojené s imigrací do EU.

„V případě imigrace nejde jen o kvóty, které navrhují některé státy v rámci solidarity EU s nejvíce postiženými státy. Ale i o celkové přístup k problému,“ myslí si europoslanec Tomáš Zdechovský (EPP).

„Už proto že máme společnou imigrační politiku EU, tak zavřené oči mít nemůžeme. Neměli bychom řešit jen důsledky nelegální migrace, musíme se soustředit zejména na její příčiny. Jen to je podle mne cesta, která nebude pouze krátkodobým řešením,“ řekla redakci europoslankyně Dita Charanzová (ALDE).

„V schengenském prostoru mohou ilegální migranti přecházet z jedné země do druhé, aniž by prošly kontrolou. Státy, které dnes nemusí řešit otázky spojené s imigračnímu tlakem, tomu jednou čelit budou,“ řekla EurActivu bývalá francouzská ministryně spravedlnosti a nynější europoslankyně Rachida Datiová (EPP).

„Je těžko udržitelné, aby se se Česká republika stejně jako další bohaté státy nepodílela na pomoci uprchlíkům,“ je přesvědčen ředitel Multikulturního centra v Praze Marek Čaněk.

„Bylo by chybou se domnívat, že se současná evropská imigrační krize Česka netýká. Nejen, že se od nás očekává, že se jako uživatelé svobody pohybu v rámci schengenského prostoru zapojíme do řešení na evropské úrovni. Zároveň je ale nutné si uvědomit, že se ČR novým migračním trendům vyhnout nemůže,“ říká ředitel think-tanku Evropské hodnoty Radko Hokovský.

„ČR by se měla tématem migrace zabývat, protože se brzy může stát zemí, která už nebude tranzitní, ale i cílovou. A také proto, že solidarita v EU by neměla být jednostranná – to znamená nejenom čerpat peníze z eurofondů a využívat výhod členství v Schengenu, ale také se podílet na snášení břemena plynoucího z ilegální migrace,“ myslí si ředitel Institutu pro evropskou politiku Europeum Vladimír Bartovic.

„Nepovažujeme za správné, aby neregulérní migrace do EU byla považována za problém. Problém vidíme v porušování lidských práv cizinců, ať už se jedná o zamezování cesty do bezpeční nebo zpřísňování pravidel pro sjednocení rodin cizinců,“ řekla EurActivu Karolína Babická, která má na starosti problematiku azylu a migrace v mezivládní organizaci Caritas Europa.