Člen kabinetu Van Rompuyho: Změnu smlouvy EU nečekejte

Richard Corbett; zdroj: Evropský parlament.

Blízký spolupracovník stálého předsedy Evropské rady Hermana van Rompuyho se včera podělil o zákulisní informace z příprav nadcházejících dvojitých summitů EU a eurozóny. První z nich se po odkladu uskuteční v neděli 23. října, druhý zřejmě hned ve středu na to.

Richard Corbett, bývalý europoslanec a nyní člen kabinetu stálého předsedy Evropské rady Hermana van Rompuyho, včera během konference uspořádané think-tankem European Policy Center uvedl, co lze od blížících se summitů očekávat.

Summity Evropské rady a eurozóny se měly původně konat už začátkem tohoto týdne (ve dnech 17.-18. října). Mezi Německem a Francií ale panovaly neshody ohledně posilování záchranného fondu eurozóny a rekapitalizace evropských bank, a státníci proto raději navrhli přeložení vrcholných schůzek na tuto neděli.

Nejprve by se k jednáním měli sejít státníci všech sedmadvaceti zemí Evropské unie a poté pouze sedmnácti zemí eurozóny. Českou republiku bude v Bruselu na Evropské radě zastupovat premiér Petr Nečas.

Německo s Francií se dále během včerejška dohodly na tom, že k nedělním summitům kvůli pokračujícím neshodám přibude ještě jedna dvojitá schůzka. Konat by se měla nejpozději následující týden ve středu (EurActiv 21.10.2011).

Podle Corbetta bude průběh nadcházejících summitů zemí EU a eurozóny zřejmě konzervativní. Možnost, že by se evropští státníci zabývali možnou změnou evropské smlouvy, jak v minulých týdnech navrhovalo Německo, označil za vyloučenou.

Zaveďme to, na čem jsme se už shodli

Corbett uvedl, že přestože se hlavní pozornost v posledních třech měsících soustředí na krizi v eurozóně, diskutuje se také o změnách v řízení EU a unijních strukturách, k nimž dochází bez jakéhokoli zásahu do smluv.

„To, co nyní zavádíme, je kombinace silnějších institucí vyvíjejících institucionální tlak, silnějšího vzájemného tlaku ze strany členských států (peer pressure) a silnějšího tlaku ze strany trhu,“ uvedl.

Vyšší institucionální tlak má podle Corbetta vycházet jednak z nových regulačních orgánů pro bankovnictví, pojišťovnictví a trhy s cennými papíry a Evropskou radu pro systémová rizika (ESRB) (EurActiv 4.1.2011), také z nedávno schváleného šestibodového balíčku, který přinesl mimo jiné zpřísnění Paktu stability a růstu (EurActiv 16.9.2011).

Pokud jde o silnější tlak ze strany států, spolupracovník předsedy Evropské rady vkládá velké naděje do tzv. evropského semestru, během nějž si mají členské státy vzájemně posuzovat rozpočty ještě před tím, než je schválí domácí parlamenty. V rámci evropského semestru se bude hodnotit porušování rozpočtové disciplíny i výrazné odchylky od plnění závazků evropské strategie Evropa 2020 (EurActiv 21.10.2011).

Tyto dva zdroje tlaku podle Corbetta doplní ještě trhy, které prý během prvních deseti let trvání eurozóny „spaly“. „Teď sice možná reagují přehnaně, ale v budoucnu už znovu neusnou“, řekl.

Uvedené změny představují „poměrně velký pokrok, který navíc proběhl v kontextu stávajících smluv,“ dodal.

„Opravdu se musíme vydávat tou riskantní cestou, kterou představuje změna smlouvy?“. Na řečnickou otázku si také odpověděl: „Není žádným tajemstvím, že mnoho členských států před touto cestou opravdu velmi váhá“.

Navíc podle něj ani není jasné, jaké body smlouvy by se měly měnit? Má jít o rozšiřování hlasování kvalifikovanou většinou nebo o posílení role hlavního dozorce, který by státům dával pokyny, jaké změny mají ve svých rozpočtech udělat? Pro jakoukoli podobnou změnu by podle něj bylo těžké získat nutnou míru podpory.

Vzájemný tlak na dvojitých summitech

Pokud jde o otázku dalších vztahů mezi sedmadvacetičlennou EU a sedmnáctičlennou eurozónou, jejichž koexistenci mnozí označují za „dvourychlostní Evropu“, Corbett uvedl, že „se nyní debatuje“ o tom, že by se summit eurozóny konal dvakrát do roka a vždy po skončení summitu Evropské rady.

„Vzhledem ke znalosti agendy a předběžných závěrů evropské sedmnáctky by si zbývající členové, z nichž mnozí budou v budoucnu usilovat o členství v eurozóně, mohli říci: ‚Počkejte, tohle je věc, o níž by měla jednat sedmadvacítka‘. Nebo by mohli říci: ‚OK, tohle je věc sedmnáctky, ale prosíme, vezměte v úvahu toto…‘,“ naznačil Corbett, jak by v budoucnu mohly summity vypadat.

Člen kabinetu stálého předsedy Evropské rady dodal, že by bylo dobré, aby oba summity měly „jednoho předsedajícího“. Není přitom žádným tajemstvím, že se obecně očekává, že by se této role mohl ujmout právě nynější předseda Herman van Rompuy.

Státníci podle Corbetta budou jednat také o obsazení předsednického křesla v čele Eurogroup, jejímiž členy jsou ministři financí zemí eurozóny. To dosud zastával lucemburský ministr financí Jean-Claude Juncker. Jeho mandát ovšem v červnu 2012 vyprší. Na stole jsou nyní prý čtyři návrhy. K žádnému z nich přitom není třeba měnit smlouvu.

První možností je zachování současného stavu. Příští předseda Eurogroup by se v takovém případě volil z ministerských kandidátů. Druhou možností je změnit pozici předsedy ve stálou funkci. Ve třetí variantě by i této skupině mohl předsedat Herman van Rompuy, ale to by prý mohlo „zkreslit povahu jeho role“ a z širšího pohledu na jeho roli by to mohlo být škodlivé, uvedl.

Čtvrtou možností je jmenovat do role předsedy Eurogroup komisaře. Přestože se o této možnosti dříve mluvilo, nyní podle něj sama Komise nic podobného neprosazuje. Původně přitom navrhovala, aby se této role ujal komisař pro hospodářské a měnové otázky Olli Rehn. Některé členské státy ale namítaly, že v takovém případě by Rehn čelil konfliktu zájmů, protože by zároveň vystupoval v roli arbitra i v roli posuzované strany.