Europoslanci: Směrnici o opožděných platbách změníme

Zdroj: Evropská komise.

Podle názoru českých europoslanců je třeba odstranit nerovnoprávnost mezi veřejnými institucemi a podnikateli pokud jde o sankce, které obsahuje směrnice o opožděných platbách. Edvard Kožušník z ODS navíc upozorňuje, že směrnice spásu nepřinese – členské státy musí problém pozdních plateb řešit především samy.

Má to být bič na neplatiče především z řad veřejných institucí, ale nabízí se otázka, v čem je revidovaná směrnice o opožděných platbách lepší než její předchůdkyně z roku 2000. Opravdu budou mít po jejím přijetí podnikatelé na účtu peníze od úřadů včas? Nezatíží přílišnými sankcemi napjaté veřejné rozpočty? EurActiv se ptal českých europoslanců, kteří k ní mají nejblíže.

Nemocnice vs. podnikatelé

Novelizovaná směrnice o opožděných platbách představená Evropskou komisí v dubnu 2009 obsahuje (oproti té původní) další nástroj, který by měl donutit veřejné instituce platit včas: kromě nároku na úrok z prodlení a na náhradu nákladů spojených s vymáháním se podnikatelé budou nově moci domáhat jednorázového zaplacení 5 % z dlužné částky.

Podle Zuzany Roithové (KDU-ČSL) je však potřeba odstranit nerovnost mezi postavením veřejných institucí, které by podle současného návrhu musely hradit 5 % z dluhu, a podnikateli – dlužníky veřejných institucí, na něž by se vztahovala pouze 1% sankce. (Směrnice se jinak soukromých společností týká pouze okrajově a nechává jim velkou smluvní volnost ve vzájemných obchodních vztazích.)

„Tj. za situace, kdy nemocnici či škole bude dlužit podnikatel 1 000 000 Kč, tak automatická sankce bude jen ekvivalent 1%, tj. 10 000 Kč, ale pokud nemocnice či škola bude dlužit stejný milión někomu třetímu, bude muset zaplatit sankci 5%, tj. 50 000 Kč,“ uvádí příklad Roithová.

Souhlasí s ní i Edvard Kožušník (ODS): „Změny by se měly ubírat směrem k zajištění rovnoprávného postavení subjektů a udržení rovných pravidel jak pro veřejnoprávní subjekty, tak pro subjekty soukromoprávní.“ (Celý rozhovor s Edvardem Kožušníkem zde.) 

Cukr nebo bič?

Další velký otazník visí nad tím, jestli jsou zvyšující se sankce dopadající na bedra veřejných institucí vhodným nástrojem k zajištění jejich platební morálky.

„Nemyslím si, že finanční sankce vyřeší problém s pozdními platbami. Nicméně Komise je opačného názoru,“ říká Kožušník s tím, že postihy je nutné omezit určitým stropem (ten v současném návrhu chybí) tak, aby „malé a střední podniky měly určitou ochranu před neplacením a platební neschopností, ale zároveň nedošlo k masivnímu ohrožení veřejných rozpočtů“.

„Finanční sankce nejsou jedinou cestou vpřed,“ říká Roithová, nicméně dodává, že „zástupci Hospodářské komory ČR (HKČR) nový návrh podporují“. To je sice pravda, ale i u podnikatelů panují pochyby, zda se novela směrnice nemine účinkem.

Směrnice totiž zavádí jako maximální dobu splatnosti faktur pro veřejné instituce 30 dní (s touto lhůtou pracuje i ta původní), ale obsahuje celou řadu různých výjimek, které v praxi mohou vést k jejímu prodloužení. Jen se to v ní hemží formulacemi typu „pokud se dlužník a věřitel výslovně nedohodnou jinak“ nebo „pokud to není řádně odůvodněno s ohledem na zvláštní okolnosti“. Bude tedy revidovaná směrnice o opožděných platbách pouhým „plácnutím do vody“?

Z Bruselu do Prahy…

Někteří podnikatelé takový názor zastávají. Například podle šéfa Mezinárodní obchodní komory v ČR Jaromíra Drábka není problém opožděných plateb vůbec nutné řešit v Bruselu – tam se s ním totiž pohne jen těžko – a je třeba se vrátit na národní úroveň.

Na to by v zásadě vsadil i Edvard Kožušník: „Nevěřím, že direktivní nařízení z Bruselu něco zásadně změní. Dokud se významně neposílí postavení věřitele vůči dlužníkovi, a vymahatelnost práva, což je primárně záležitost jednotlivých členských států, tak se bohužel zlepšení platební morálky asi nedočkáme.“

Podle Kožušníka navíc sice Evropská komise propaguje jednotou lhůtu splatnosti ovšem sama často posílá peníze pozdě (k tomu také EurActiv 27.10.2009). „Právě Evropská unie u různých projektů uplatňuje 80denní lhůtu splatnosti, čímž dostává řadu úřadů do nepříjemné situace, když je obratem chce nutit platit ve 30 dnech. Unie by tedy měla začít primárně u sebe, možná by to pomohlo více než ona zmiňovaná směrnice,“ zdůrazňuje Kožušník.

Ze statistik Evropské komise vyplývá, že ročně členské státy rozdělí na veřejných zakázkách zhruba dva biliony eur, ovšem platební morálka se v jednotlivých koutech Evropy výrazně liší: zatímco v Česku je faktura v průměru splacena za 33 dnů, ve Španělsku 144 dnů a v Řecku za 157 dnů. Unijní průměr u veřejných institucí činí 65 dnů, což je podle údajů Komise o 10 dnů více než v soukromém sektoru.

I u nás však pozdní platby představují velký problém – zvlášť podnikatelé ve stavebnictví si stěžují, že na své peníze mnohdy čekají i několik měsíců (státní správa v Česku má při určování lhůt splatnosti volnou ruku – závisí tedy na dohodě s dodavatelem zboží či služeb). Je tak s podivem, že se čeští zákonodárci nehodlají na přípravě novely směrnice aktivně podílet.

…a zpátky

„Jsem zklamána, že náš parlament si nenašel čas připravit řádné usnesení za ČR, zejména když nyní čeští zákonodárci mají zřejmě nejméně práce v historii,“ napsala na konci ledna EurActivu Roithová.

Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele EP totiž na začátku roku uspořádal veřejné slyšení, na kterém mohly národní parlamenty prezentovat svůj názor na současnou podobu novely směrnice. Lisabonská smlouva jim totiž dává právo za určitých okolností (je nutný souhlas aspoň třetiny z nich) vrátit legislativní návrh Komisi.

„Jsou i národní parlamenty (např. irský, britský či německý), které jsou schopny formulovat stanoviska k jednotlivé legislativě v době, kdy je projednávají evropské instituce,“ říká Roithová s tím, že se nicméně dlouhodobě spolupráce s českým parlamentem zlepšuje.

Revize směrnice o opožděných platbách je součástí „Aktu pro malé a střední podniky“, který Komise předložila v červnu 2008. Toto sdělení evropské exekutivy členským státům obsahuje kromě deseti zásad podpory malých a středních podniků (SMEs) ze strany veřejného sektoru také návrh na předložení pěti legislativních návrhů (mj. též směrnice o opožděných platbách). Cílem iniciativy Komise je zlepšení podnikatelského prostředí pro SMEs a také snížení jejich administrativní zátěže do roku 2012 o 25 %.

Směrnice o opožděných platbách se v současné době probírá v parlamentních výborech (právní a pro vnitřní trh) a pokud vše půjde hladce europoslanci by o ní měli na plénu v prvním čtení hlasovat v květnu. Pak půjde do Rady EU.