Česko čekají úspory, snížení ratingu i tak hrozí

Zdroj: Archivy lídrů; koláž EurActiv

Víkendové parlamentní volby dopadly jasným vítězstvím pravice, což čekal jen málokdo, ovšem o to větší optimismus zavládl na finančních trzích. Akcie na pražské burze i kurz koruny od rána významně posílily. Jestli si Česko důvěru finančníků udrží, závisí na tom, jak rychle bude sestavena nová vláda.

V pátek před otevřením volebních místností zavládla na trzích skepse: koruna „preventivně“ oslabila o 30 haléřů, protože se očekávalo spíš vítězství levice nebo „přinejlepším“ volební pat. To, že nyní jiná než pravicově orientovaná vláda, navíc podepřená jasnou většinou, prakticky nepřipadá v úvahu, finanční trhy rozhodně potěšilo (kompletní výsledky voleb zde).

Před volbami koruna spadla až nad hranici 25,9 Kč za euro, zatímco během dnešního dopoledního obchodování posílila až na 25,4 Kč (aktuální vývoj kurzu zde). Pražská burza reagovala opatrněji: akciový index PX sice hned ráno „vyskočil“ o půl procenta, pak následovala korekce na hodnoty blízké těm z pátku, a poté pozvolný růst.

Udržíme si rating?

Tolik domácí pohled. A ten zahraniční? Podle analytiků dává rychlé sestavení pravicové vlády s úsporným programem velkou naději, že nám velké ratingové agentury nezačnou snižovat hodnocení. Právě to podle některých expertů akutně hrozilo.

„Pokud zhruba do tří měsíců od voleb nebudeme mít stabilní vládu, která bude deklarovat jasnou ochotu ke snižování deficitů, můžeme se připravit na snížení našeho ratingu,“ varoval hlavní ekonom KB Kamil Janáček s tím, že tuto informaci má potvrzenou od všech zástupců hlavních ratingových agentur.

Mezi ně patří Standard & Poor’s, Moody’s a Fitch. Každá z nich sice využívá trochu jinou ratingovou stupnici, ale obecně se dá říct, že se Česko dlouhodobě pohybuje okolo hodnocení „A“ (tedy „bezpečné investice“), což mu umožňuje půjčovat si na finančních trzích za rozumnou cenu. Naše Ministerstvo financí platí za desetileté dluhopisy na úrocích necelá 4 % ročně, což je na průměru sedmadvacítky (srovnání zde).

Tak rychle!

Pokud by ke snížení ratingu skutečně došlo, vydání každého dalšího dluhopisu i refinancování těch stávajících se nám dost prodraží. Klíčem k odvrácení tohoto scénáře je rychlé sestavení reformní vlády. To ovšem nemusí být tak jednoduché, jak se dopředu zdá.

Petr Nečas sice již před volbami sebevědomě prohlašoval, že vláda vznikne rychle, a i když mu nyní hraje všechno do karet, velkou neznámou stále představují Věci veřejné. Záleží na tom, do jaké míry bude tato partaj trvat na některých návrzích, které se naprosto neslučují s představami ODS a TOP 09.

Jde především o daně. Zatímco obě pravicové strany postavily volební program (ODS, TOP 09) na slibu, že po volbách nevzrostou přímé ani nepřímé daně, Věci veřejné naopak prosazují jejich růst – pro firmy a „nejbohatší“ občany.

Další významný rozpor mezi ODS a TOP 09 na straně jedné a Věcmi veřejnými na straně druhé najdeme v energetice. Zatímco první dvě partaje připouštějí, že by za určitých okolností byly ochotny kývnout na prolomení limitů těžby, v programu Věcí veřejných se jasně píše: „Odmítáme prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí a podporujeme jejich převod ze zásob bilančních do zásob nebilančních“. Důvod? Veřejný zájem.

Kromě věcných sporů může nastat také pře o jednotlivé vládní posty. Jedno z hesel Věcí veřejných je „boj proti politickým dinosaurům“. Například Ivan Langer se do sněmovny vůbec nedostal, ovšem Miroslav Kalousek si „brousí zuby“ na křeslo ministra financí. Bude to pro Věci veřejné problém?

Před branami eurozóny

Kartami může samozřejmě míchat i prezident Václav Klaus. Pokud pověří sestavením vlády nejdříve vítězné sociální demokraty, bude to znamenat další průtahy. I tak je velmi pravděpodobné, že nakonec převládne pragmatismus a poměrně rychle se zformuje pravicová koalice.

Jejím hlavním úkolem samozřejmě bude dát do pořádku veřejné finance. Plány všech stran pravděpodobné příští koalice jsou v tomto směru velmi ambiciózní: ODS chce vyrovnané rozpočty do roku 2017, TOP 09 do roku 2015 a Věci veřejné dokonce do roku 2014. Podle analytiků ovšem Věci veřejné i TOP 09 nasadily laťku až příliš vysoko – tak razantní škrty by vládě u voličů jen těžko prošly.

I mírnější snižování deficitů však bude vyžadovat pořádné „utažení opasků“, a to už letos, kdy se zatím nedaří srazit schodek na plánovaných 5,3 % HDP (z loňských 5,9 %). Evropská komise od nás dále očekává, že provedeme hlubší reformy rozpočtů tak, aby deficit mohl postupně klesat v letech 2011 na 4,8 %, 2012 na 4,2 % a v roce 2013 pod hranici 3 %.

Tohoto cíle by pravicová vláda měla být schopna dosáhnout a splnit tak základní kritérium pro přijetí eura. Evropská komise by Česko mohla doporučit pro vstup do eurozóny třeba už na jaře 2015, tedy ještě před vypršením mandátu nových poslanců.

Od Bruselu dál

Budou ovšem strany nové koalice do eurozóny vůbec chtít? Jasné to zatím není. „Eurozóna je v krizi a když z ní vyjde, pak bude určitě jiná. Pokud tu euro bude, myslím, že je výhodné mít ho někdy po roce 2015,“ tvrdí například Miroslav Kalousek (TOP 09). Podobně na euro nahlíží také ODS, která chce důsledně „porovnat přínosy a náklady společné měny“. Věci veřejné jsou sice k euru vstřícnější, ale v jejich programu najdeme ke společné měně jen jednu větu: „Budeme požadovat stanovení odborně podloženého termínu a harmonogramu přijetí eura.“

Jediná „eurooptimistická“ strana: ČSSD pravděpodobně skončí v opozici (v jejím programu se přímo mluví o letech 2015 až 2016 jako termínu vstupu do eurozóny). Tento „eurooptimismus“ se přitom netýká jen společné měny. Zatímco sociální demokraté byli ochotni diskutovat o zřízení Evropského měnového fondu nebo o posílení rozpočtových pravomocí Bruselu, u českých pravicových stran jsou podobná témata tabu.