České ekonomice chybí podle některých ekonomů vize

zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: jscreationzs.

Jedním z důvodů, proč má ekonomika ČR problémy obstát ve světové konkurenci, je podle řady českých levicově orientovaných ekonomů způsobeno tím, že vláda Petra Nečase nemá údajně vizi, kam zemi v budoucnu směřovat. „Světlo v tunelu je zatím v nedohlednu,“ tvrdí někteří z nich. Pomocnou ruku prý nenabízí ani vloni schválená Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti.

Situace, v níž se již několik let nachází evropské hospodářství, nutí členské státy unijní sedmadvacítky obracet každé euro a snažit se více neprohlubovat veřejné zadlužení. Minulou neděli byl ale této politice uštědřen silný políček. Řečtí voliči v tamních parlamentních volbách nepodrželi dosud vládnoucí politické strany a raději svůj hlas odevzdali politikům, jež přísná úsporná opatření naopak kritizují (EurActiv 7.5.2012). 

Řekové, kteří měli možnost svůj názor vyjádřit ve volebních místnostech, nejsou zdaleka jediní, kdo se proti úsporám, jež prosazují evropské vlády, ozývají. Poměrně jasný signál vyslali i Francouzi, kteří rovněž ve volbách, avšak prezidentských, dali přednost kandidátovi socialistů Françoisi Hollandovi, který proti pokračujícím úsporám ostře vystupoval v průběhu své volební kampaně.

O tom, že politika omezená na přísné škrty ve veřejných rozpočtech nemusí být jediným zázračným lékem na dluhovou nákazu, se v posledních měsících začalo více hovořit i na evropské úrovni. Stálý předseda Evropské rady Herman Van Rompuy k opatřením, jež mají povzbudit hospodářský růst a konkurenceschopnost v Evropě, svolal dokonce již druhý vrcholný summit (EurActiv 27.4.2012). 

„Už i konzervativní vlády v Evropě pochopily, že je možné uspořit se až k smrti,“ prohlásil na nedávné diskusi k budoucnosti české ekonomiky Mirko Hempel, ředitel zastoupení nadace Friedrich Ebert Stiftung v ČR a na Slovensku. Připomněl, že určitá prorůstová opatření nyní zvažují i koaliční vlády v Německu nebo České republice.

„Politika škrtů je na ústupu, protože se začíná ukazovat její bumerangový efekt,“ míní ekonom Jaroslav Šulc, který mj. působí jako poradce makroekonomického oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS).

I přesto, že mezi českými i světovými ekonomy najdeme jak zastánce takové politiky, tak její odpůrce, vesměs panuje názor, že úspory nejde dělat bez strategie.

Musíme vědět, co chceme

A právě strategické plánování a vůbec vize chybí podle zástupců české levice i současné vládě premiéra Petra Nečase.  

„Můžete po lidech chtít, aby šetřili. Musí ale zároveň vědět, co bude následovat,“ řekl již citovaný Hempel. „Musí tu existovat nějaká vize či strategie o tom, co dělat po úsporách. Takovou vizi česká vláda svým občanům stále dluží,“ dodal.

Podle ekonoma a ekonomického poradce ČMKOS Jaroslava Ungermana v důsledku několikaleté stagnace české ekonomiky, k níž přispěla i hospodářská krize v Evropě, hospodářství ČR čelí „rozsáhlé systémové krizi tržní ekonomiky“, jejíž konec se jeví prozatím v nedohlednu. „Světlo na konci tunelu nevidíme,“ řekl Ungerman. 

Česká ekonomika podle něj v posledních letech zaspala, a není proto schopná konkurovat jiným státům. Ungerman je přesvědčen, že Česko coby „montovna“ dokáže vyrábět pouze základní komponenty, ale nezvládá již nabídnout vlastní přidanou hodnotu.

„Nejsme schopni realizovat přidanou hodnotu, která je v oblasti idejí, myšlenek a projektů,“ tvrdí. Česká republika, která patří k otevřeným proexportním ekonomikám, se tak nemůže chlubit „vývozem, který by byl založen na vlastní projekci a know-how“.

Recept, jak z této situace ven, je třeba podle Ungermana hledat právě v provádění prorůstových opatřeních, a to jak v těch s krátkodobým efektem, tak s tím dlouhodobějším. Česká republika by si proto měla v první řadě ujasnit, čím se chce v budoucnosti živit a co udělat pro to, aby se stala pro ostatní ekonomiky zajímavější. 

„Velkým problémem české ekonomiky, a vůbec společnosti jako takové, je to, že ani jedna z nich neví, čím chce být,“ uvedl ekonom. „Jsem přesvědčený o tom, že to, co je životaschopné, musí platit nezávisle na tom, jestli je tu režim takový, nebo onaký, jestli vládne levicová nebo pravicová vláda. Vize musí stmelovat, ne rozdělovat,“ dodal. 

Reformní blázinec

Nedostatečnou vizi a počáteční plánování v oblasti reforem na straně Nečasova kabinetu vidí i Jaroslav Vostatek, vedoucí katedry veřejné ekonomiky Vysoké školy finanční a správní. Vláda prý na začátku svého funkčního období v roce 2009 sice slíbila přijetí odpovědných reforem, v konkrétních plánech už ale sdílná nebyla. Výsledkem je podle Vostatka „reformní blázinec“. 

Ten by podle profesora nenastal, pokud by vláda před tím, než reformy schválí, prováděla důkladné analýzy a více se opírala o prognózy. Zároveň by neměla uplatňovat jeden reformní koncept na více odvětví, protože platí, že každé je zcela jiné a jinak specifické.

Nedostatek strategií? 

Podle Borise Dlouhého, ředitele Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR, hlavní problém české ekonomiky nespočívá v nedostatku vizí a plánování. Ba naopak, podle jeho slov je tu strategií „až příliš“.  

V takovém případě strategické dokumenty, které vznikají na ministerstvech, ztrácejí obsah a prakticky každý si z nich může vybrat, co se mu momentálně hodí, stěžuje si Dlouhý. „Strategie jsou často rozporuplné a převládá tu rezortismus, kdy každé ministerstvo mluví samo za sebe a nikoliv jednotně za vládu,“ uvedl.

Podnikatelé totiž potřebují, aby státní správa byla vůči podnikatelské veřejnosti srozumitelná a transparentní. Její rozhodnutí by měla být „předvídatelná, koncepční a měly by být známy příčiny a důsledky,“ tvrdí Dlouhý.

Podobný osud prý hrozí i v minulém roce schválené Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti, která vzešla z dílny Ministerstva průmyslu a obchodu a která si klade za cíl dostat do roku 2020 Českou republiku mezi dvacítku nejkonkurenceschopnějších ekonomik světa (EurActiv 18.5.2011). 

Dokument, který se zaměřuje na tři hlavní oblasti, tj. kvalitu institucí, propojení infrastrukturní sítě s Evropou a rozvoj inovačního potenciálu, ale vznikal ve spolupráci vícera rezortů a svého času jej ocenila i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) nebo Evropská komise. Se strategií zároveň souvisí i o něco později představená Exportní strategie ČR (EurActiv 7.2.2012). 

Zatímco Dlouhý v této souvislosti poukazuje na přílišnou objemnost strategie, která se tak prý velmi špatně komunikuje, ekonom Ungerman v jednom ze svých textů píše, že v dokumentu postrádá „kritické hodnocení minulosti a odpověď na to, proč tyto strategické dokumenty mnohdy končí v zapomnění“.

Stanoviska: 

„To, co naší společnosti nejvíce vyčítám, je to, že si neuvědomila, kde chce být. Navíc se bojíme takovou diskusi rozvinout,“ uvedl ekonom Jaroslav Ungerman.

„Politika, která se dělá, je velmi komplikovaná a neefektivní,“ tvrdí Jaroslav Vostatek, vedoucí katedry veřejné ekonomiky VŠFS. „Pokud se dělají špatné škrty ve špatné době, tak je to vůbec to nehorší, co lze dělat,“ dodává. 

„Reformy mají mít koncepci a vizi, která má být spojená s autoritou a osobností,“ řekl Boris Dlouhý, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy.

Článek vychází z konference „Česká ekonomika ve víru vládních reforem“, kterou uspořádalo Friedrich-Ebert-Stiftung e.V., zastoupení v České republice, společně s Českomoravskou konfederací odborových svazů.