Česká ústava se může změnit podobně jako v Polsku a Maďarsku, varují odborníci

© Pixabay

Nedostatek představivosti, potřeba stručnosti a hektické období po pádu režimu. Právě takové faktory ovlivnily vznik Ústavy České republiky, na který vzpomínali odborníci při příležitosti brněnské konference k výročí 25 let platnosti Ústavy České republiky.

Česká Ústava svou dobou platnosti významně převyšuje evropský průměr a spolu s německým Základním zákonem patří k nejstabilnějším dokumentům tohoto typu. To lze chápat jako úspěch především s přihlédnutí na okolnosti, za jakých byl dokument tvořen.

Obsah Ústavy významně ovlivnila hektičnost období, jenž s sebou přinesl pád režimu a později rozpad federace. Díky časové tísni patřila stručnost Ústavy mezi hlavní priority vlády.

„O věcech, u kterých se vědělo, že pro ně bude obtížné získat podporu členů České národní rady, se vůbec nejednalo,“ uvedla odbornice na ústavní právo Jindřiška Syllová ve svém příspěvku na konferenci 25 let Ústavy České republiky, která se uskutečnila koncem listopadu na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

O stručnou Ústavu se zasazoval také tehdejší prezident Václav Havel. Ústava tak nakonec patří mezi méně obsáhlé. Co se ale v souvislosti s představami Václava Havla či odborníka na ústavní právo Vladimíra Klokočky, nepodařilo do textu prosadit, bylo její hodnotové zakotvení. Daniel Kroupa, jeden z členů vládní komise zodpovědné za přípravu Ústavy a host konference, ji označil za dokument spíše procedurálního charakteru.

Jarní Eurobarometr: Evropané čím dál tím víc věří EU a jejím institucím než svým národním vládám a parlamentům, Češi zůstávají skeptičtí

Podpora EU se po krizových letech opět zvyšuje, méně než polovina však evropskému bloku stále nevěří. V ČR důvěřuje EU pouze 37 procent dotázaných.

Vedle nedostatku času pro jednání o dalších možných náležitostech Ústavy se ti, jenž byli zodpovědní za její obsah, museli obejít bez dostatečné informovanosti o praxi v zahraničí a politologického výzkumu.

Dle Kroupy šlo v některých případech i o nedostatek představivosti, a to například v souvislosti s požadavkem udělení autonomního statutu historickým zemím, jenž byl podpořen zejména ze strany moravských občanů. Tomuto již téměř zapomenutému scénáři silně oponovala vláda. Její obavy z dualismu nakonec vyústily ve velmi nejasné a slabé postavení regionů, které bylo napraveno až před vstupem do Evropské unie.

Tehdejší vláda v čele s Václavem Klausem obecně usilovala o dynamičtější politický systém s pružnou a efektivní ústavou, jednokomorovým parlamentem a silnou exekutivou. Ani jedno ovšem Česká národní rada kvůli strachu z autoritářských tendencí a sílícího nacionalismu neakceptovala a zvítězila tak idea systému založeném na dominantním postavení parlamentu a rigidní ústavě. Problematickou otázkou byla pozice Senátu, pro jehož posílení zprvu neexistovala významná podpora ani ze strany zákonodárného sboru.

Obavy z příliš silné výkonné moci a nedostatečný prostor pro jednání také zamezili přijetí jednoho v souvislosti se současnou politickou krizí často skloňovaného návrhu Daniela Kroupy, jímž bylo zavedení institutu konstruktivního vyslovení nedůvěry.

„Myslím si, že by byl premiér pro, kdyby pochopil myšlenku toho principu,“ uvedl Kroupa. Mechanismus, jenž má původ v Německu, znemožňuje parlamentu vyslovit vládě nedůvěru bez shody ohledně nástupce na premiérský post, což by umožňovalo vládnoucí koalici stabilněji vládnout. K přijetí tohoto návrhu ovšem nedošlo a na úkor vlády posílili všichni ústavní činitelé.

Zásahy do Ústavy

Ústavní právník Marek Antoš, jeden z mluvčích na konferenci, označil ústavní právo za právo paradoxu. „Na jednu stranu chceme stálou ústavu, na tu druhou ale chceme zasáhnout, když nefunguje.“ Za dobu platnosti byla Ústava České republiky novelizována pouze osmkrát, což profesor Jan Kysela z Právnické fakulty Univerzity Karlovy považuje za úspěch, a to například ve srovnání se Slovenskem. To si se sedmnácti přímými novelizacemi Ústavy a dalšími devatenácti ústavními zákony ve stejné statistice vede podstatně hůře.

Po dobu platnosti se podařilo upravit řadu nejasností, a to například ohledně funkce Senátu. Co se naopak nepodařilo konkretizovat, bylo jmenování předsedy vlády, které se především v současnosti ukazuje být nefunkční dílem nekonvenčního postupu prezidenta. Marek Antoš v této souvislosti poukázal na striktnější pravidla, jež v této proceduře aplikovaly jiné evropské země. K narovnání nedošlo ani ve vztahu vlády a ostatních ústavních činitelů. Vládní koalice ovšem nevyužívá ostatní prostředky, které by jí dovolily vládnout efektivněji. Jde kupříkladu o změnu jednacího řádu.

Od roku 1993 pak bylo v Poslanecké sněmovně podáno více než 140 návrhů ústavních zákonů. Mezi ty nejčastější patří otázka referenda, dále přímá volba prezidenta, redukce imunity či problematika milosti. Jak Marek Antoš, tak Jan Kysela se vyjádřili kriticky k absenci koncepční debaty o těchto změnách. Dle jejich názoru je debata o zásadních zásazích často vedena pouze o technických parametrech zákona.

Profesor Kysela problém ilustroval na jednání ohledně referenda. „V poslanecké sněmovně evidentně existuje shoda, že referendum mít máme, takže o tom se už nebavme, a bavme se jen o konkrétních textech,“ uvedl.

Odolnost ústavního pořádku

Nakolik je Ústava České republiky rezistentní vůči tlaku politické moci, bylo na konferenci při příležitosti jejího výročí diskutováno především s ohledem na překvapivě dynamické tempo změn v ústavním pořádku v Maďarsku a Polsku, ale i zkušenostmi z předchozího režimu.

Tomáš Kafka: Polsko by chtělo ovlivňovat hodnoty celé EU, Češi tuto ambici nemají

Vzájemná obchodní výměna mezi Českem a Polskem nadprůměrně roste, výborně funguje také přeshraniční spolupráce, říká Tomáš Kafka.

Možné riziko spočívá ve stručnosti a obecnosti Ústavy. „Existuje zde nebezpečí, kdy tento hodnotově neutrální systém naplníte odlišnými postoji. To přesně se dnes děje v Maďarsku,“ zdůraznil ve svém příspěvku soudce Nejvyššího správního soudu Zděnek Kühn. Jan Kysela v této souvislosti uvedl, že část autorů věnující se této problematice doporučuje zemím, jež mají zkušenost s totalitním režimem, aby přijaly ústavu podrobnější.

Dle odborníků by pozornost měla být v současnosti upřena na dílčí změny ústavního pořádku. Podle profesora Kysely je možné jednotlivými novelami ústavu plně nahradit, a změnit tak politický systém. Za doposud nejvýznamnější zásah považuje Kysela přímou volbu prezidenta, která významně otřásla ústavním systémem. Zděněk Kühn dále uvedl kroky, jež vedly k narušení polského ústavního pořádku. Zařadil mezi ně personální změny a rozšíření soudcovských sborů.

Hosté konference se obecně shodli také na důležitosti lidského faktoru, zejména tedy na jednotlivých soudcích. Reflektovány byly především významné historické zkušenosti, jako byl komunistický puč v Československu nebo nástup nacistů k moci v Německu.

Eliška Wagnerová upozornila na skutečnost, že v těchto momentech nedošlo zprvu k významným změnám v justici a v mnoho důležitých rozhodnutí činili soudci, jenž ve funkci působili i před politickými změnami. Soudci mají nyní možnost v případě ohrožení ústavního pořádku vstoupit do veřejného fóra a vymezit se proti tlakům politické moci, nebo jí dovolit systém změnit.