Česká politická scéna nemá v Bruselu jen mlčet

zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: dan.

Pouze čtvrtina Čechů se domnívá, že Česká republika je schopná hrát v EU aktivní roli. S názorem, že by ČR měla zaujímat konstruktivní stanoviska ke klíčovým otázkám, které Unii v poslední době trápí, a začít vnímat sebe sama jako součást Evropské unie, souhlasí i řada odborníků.

Důvěra Čechů v Evropskou unii stále klesá. Podle průzkumu, který minulý týden provedla agentura STEM, věří EU pouze 37 % občanů ČR. Od roku 2004, kdy země do EU vstoupila a od kdy je tento výzkum prováděn, se tak podpora Unie dostala na historické minimum.

Narůstající skepsi Čechů lze vypozorovat například v otázce, zda je ČR schopná hrát v EU aktivní roli a v rozhodování Unie uplatnit své stanovisko. V letech 2006 až 2010 se podíl kladných odpovědí pohyboval nad hranicí 40 procent. Loni však klesl pod 30 procent a nyní se kladně vyjadřuje jen 26 procent dotázaných.

S převládajícím názorem, podle nějž by měli být politici aktivnější, souhlasí i investiční bankéř Ondřej Jonáš. „To, co je markantní pro českou politickou scénu, je, že zpravidla mlčí,“ řekl Jonáš na nedávné konferenci organizované platformou, která usiluje o racionalizaci diskuse o Evropské unii. Jejími členy jsou neziskové organizace, ale i zástupci soukromého sektoru jako jsou Kofola, RSJ nebo Asociace malých a středních podniků.

Podle Jonáše by měla česká vláda lépe reagovat a sdělovat své stanovisko na návrhy, které zaznívají z Bruselu. „Slyšíme často reakci, která je míněná k domácímu publiku, ale nikoliv konstruktivní kritiku, která by se snažila věc usměrnit, vylepšit nebo konstruktivně zkritizovat,“ dodal Jonáš.

S tím souhlasí i bývalý eurokomisař Pavel Telička. Podle něj je hlavní chybou, že se česká politická scéna příliš vyhraňuje vůči Evropské unii, i když je ve skutečnosti jednou z jejich složek a má tedy vliv na její jednání.

„Česká republika by měla začít vnímat sebe sama jako součást EU,“ podotkl Telička.

Potřebujeme především vizi

Kvůli některým výrokům prezidenta Václava Klause, či krokům Nečasova kabinetu jako je například rozhodnutí nepřipojit se k dohodě o fiskální disciplíně (EurActiv 31.1.2012), bývá Česká republika považována za spíše méně proevropskou zemi. Tato image navíc podle odborníků není důsledkem nějaké dlouhodobé vize, ale vyplývá spíš v neukotvenosti domácího pohledu na Evropu a obecně na to, kam by Česko mělo v rámci EU směřovat.

Podle sociologa Ivana Gabala se musí Česká republika co nejdříve jednoznačně rozhodnout, zda chce evropské struktury postupně opouštět, nebo jestli se v nich chce uplatnit a prosadit. Nejhorším řešením by podle něj bylo „jen se vézt“.

„Nemáme dlouhodobou perspektivu, abychom si řekli, co bude za dvacet let, proto se těžko shodujeme a všechny otázky rozhodujeme čistě podle aktuálního vnitropolitického klimatu a někdy dokonce i osobních animozit,“ říká Gabal.

S názorem, že Česká republika potřebuje vize, jednoznačně souhlasí i předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karel Havlíček. Podle něj je však důležité nejen to, jestli bude vize vytvořena, ale také jakým způsobem. Správná vize by totiž podle Havlíčka měla vzniknout nejen diskuzí s opozicí, ale i neziskovým sektorem.

„Neziskové organizace jsou stálé a budou tady i za deset patnáct let, zatímco politici se střídají,“ vysvětlil Havlíček.

Sami těžko něco zmůžeme

Podle účastníků konference je jednoznačně v zájmu České republiky zůstat součástí tak velkého ekonomického celku, jakým je EU. „Malý stát, který není jeho součástí, bude mít extrémní konkurenční nevýhodu,“ zdůrazňuje bývalá vrchní poradkyně výkonného ředitele Světové banky Jana Matesová.

„Mít představu, že Česká republika bude schopna razit svou vlastní zahraniční, energetickou či obchodní politiku, je skutečně směšné,“ řekl Šimon Pánek, ředitel společnosti Člověk v tísni. „Je to nedostatek politického i ekonomického realismu,“ dodal.

Konkrétní příklad toho, jaké výhody získává Česká republika z členství v Evropské unii, dodává sociolog Gabal. „Žádná postsovětská nebo bývalá satelitní země Sovětského svazu si nedovolila vyšlápnout na Gazprom, přestože je zřejmé, že Gazprom z tohoto teritoria vytěžuje mimořádné zisky a způsobuje omezení konkurence v energetických a plynárenských zdrojích a navíc dlouhodobě podvazuje cenu nafty.“

Naráží tak na nedávné rozhodnutí Evropské komise zahájit vyšetřování ruského energetického gigantu Gazprom kvůli podezření, že porušuje pravidla hospodářské soutěže na trzích se zemním plynem ve střední a východní Evropě (EurActiv 5.9.2012).