Bruselská žurnalistika v krizi, tvrdí sami novináři

Počet novinářů, kteří píší o EU přímo z Bruselu se snižuje. Informuje o tom novinářská organizace International Press Association (IPA). IPA také navrhuje zavést „zvláštní status“ pro žurnalistické dopisovatele akreditované v EU.

„Mediální domy ve stále větší míře snižují stavy, šetří a omezují rozsah svých aktivit v hlavním městě Evropy,“ prohlašuje IPA, organizace zastupující zahraniční novináře v Bruselu. Důvodem je prý hlavně dopad hospodářské krize a aktivní informační činnost EU.

V roce 2005 bylo v Bruselu akreditováno na 1.300 novinářů, ale tento počet se od té doby soustavně snižuje a letos je podle italského předsedy IPA Lorenza Consoliho v Bruselu akreditováno pouze asi 800 žurnalistů.

Consoli uznává, že není lehké dobrat se přesných čísel. Pier Soldati, který má na starosti novinářské akreditace u Evropské komise, mu prý ale sdělil, že mnoho novinářů si své akreditace pro rok 2010 nenechalo obnovit. Mnoho z těch, kteří o prodloužení akreditace požádali si jí dosud nevyzvedli.

Brusel potřebuje stálý a stabilní žurnalistický sbor

„Chceme lépe bránit svou zdejší pozici a zajistit, aby zde v Bruselu fungoval stálý a stabilní novinářský sbor, který bude občany informovat, co se v unijních institucích děje, a který bude tyto instituce v případě nutnosti kritizovat,“ prohlásil Consoli na zvláštním setkání novinářů.

„Práce přímo z Bruselu nemá žádnou přidanou hodnotu. Když přijdu z tiskové konference a začínám pracovat na svém článku, tak už vím, že budu o několik hodin pomalejší než mí kolegové z tiskových agentur. A když jste pomalejší, tak prakticky neexistujete,“ upozornil Consoli.

Předseda API dále varoval, že přestože je proud informací z Bruselu stále silnější, tak to nic nevypovídá o jejich kvalitě. Evropské instituce podle něj novináře zásobí převážně „nekontroverzní propagandou“. Unijní instituce si pletou transparentnost se záplavou PR informací, které se snaží obejít nezávislou kritickou žurnalistiku a cílit přímo na veřejnost, dodal předseda API.

Evropské instituce produkují obrovské množství lehce dostupných videí a audio záznamů a zásobují novináře fotkami a tiskovými zprávami z většiny bruselských událostí.

Consoli ale upozorňuje, že tyto neupozorňují na problémy EU a nevypovídají nic o rozhodovacím procesu. „Je třeba vědět o kontroverzích mezi jednotlivými členskými státy nebo mezi členskými státy a unijními institucemi. Občané jinak nemohou pochopit tento stále techničtější způsob komunikace EU,“ prohlásil Consoli.

„Tento informační tok od unijních institucí je v mnohých členských státech často chybně považovaný jako alternativa k informacím od bruselských korespondentů. Skutečnost je ale taková, že informovanost o politikách EU, o rozhodovacím procesu a o pozadí jednotlivých rozhodnutí nakonec upadá,“ stojí v rezoluci, kterou na setkání bruselští novináři sepsali.

„Problematika EU je komplexní a často velmi technická, která si žádá profesionální zpravodajství přímo od bruselských reportérů. Ti jsou totiž blíže obeznámení s detaily i širším kontextem.“ píše se v rezoluci. Text také navrhuje, aby bruselští novináři získali lepší přístup k jistým dokumentům, „pokud má novinařina v Bruselu zůstat naživu“. To by mohlo například znamenat, že by unijní instituce poskytovaly své tiskové zprávy přednostně bruselským novinářům na úkor těch ostatních.

Strach z přednostního přístupu k dokumentům

Myšlenka privilegovaného přístupu k dokumentům EU má ale i své odpůrce, podle kterých by se tak novináři dostali do područí institucí EU. „Již nyní využíváme dotované stravování v unijních menzách. (…) Takovými požadavky bychom dali najevo, že jsme na Unii závislí i při našem hledání informací a při výběru nových témat.

Podle dalších kritiků přednostního přístupu k tiskovým prohlášením mohou bruselští novináři soupeřit s tiskovými agenturami jen tak, že dodají svým článkům přidanou hodnotu. „Odpovědí jsou častější osobní setkání s unijními představiteli,“ prohlásil jeden z kritiků. „Přednostní přístup (k informacím) by si měl každý zasloužit, neměl by být samozřejmým právem každého akreditovaného novináře,“ dodal jeden z účastníků setkání.