Boj o Hrad: Vrátí se ČR do hlavního proudu EU?

zdroj: Evropská komise.

Do druhého kola prezidentských voleb, které proběhly minulý týden v pátek a sobotu (11.-12. ledna), postoupili Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Oba kandidáti již v předchozích rozhovorech pro EurActiv naznačili, jak by se po jejich zvolení mohl změnit vztah České republiky k EU. Podle názoru analytiků, které dnes redakce oslovila, dojde ze strany budoucí hlavy státu v každém případě k příklonu k větší podpoře evropského integračního procesu.

V prvním kole prezidentských voleb zvítězil bývalý premiér Miloš Zeman (24,21 %). V těsném závěsu za ním se poněkud v rozporu s předvolebními průzkumy umístil současný místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg (23,40 %). Na třetí pozici skončil favorizovaný Jan Fischer (16,35 %) a jen o dvě desetiny procenta méně získal senátor Jiří Dienstbier (16,12 %).

Uchazeči, kteří se prezentovali jako největší odpůrci evropské integrace, Přemysl Sobotka a Jana Bobošíková, se umístili až na posledních příčkách a dohromady získali jen necelých 5 % hlasů. Europoslankyně Olga Sehnalová právě tento aspekt výsledků voleb hodnotí jako „nadějné pozitivum.“ „Evropa u voličů nepropadla,“ uvedla na konto neúspěchu Sobotky a Bobošíkové.

Oba kandidáti postupující do druhého kola první přímé volby prezidenta České republiky, které proběhne 25. a 26. ledna, mají naopak k evropské integraci víceméně pozitivní vztah. Ve srovnání se současným prezidentem Václavem Klausem, který je v Evropě známý svým euroskepticismem, se tak pravděpodobně dočkáme změn v postoji hlavy státu k EU.

Ekonom Jan Bureš potvrzuje, že oba kandidáti jsou oproti Klausovi velkou změnou. V každém případě podle něj dojde k posunu směrem k „eurooptimističtější“ linii, přičemž tento posun by byl ještě výraznější v případě Schwarzenberga. „V případě Karla Schwarzenberga by šlo o obrat o 180 stupňů, v případě Miloše Zemana by to byl také obrat ke kooperativnější roli, ale nebyl by to otevřený eurooptimismus, jednalo by se o pragmatičtější přístup,“ řekl redakci.

S tím, že budoucí prezident bude více než ten současný nakloněn evropské integraci, souhlasí i Vladimír Handl z Ústavu mezinárodních vztahů. „Oba (kandidáti) budou usilovat o to, aby se Česká republika vrátila do hlavního proudu EU, oba se o to pokusí.“ Handl navíc dodává, že Schwarzenberg i Zeman mají vlastní expertní znalost a ustálený pohled na EU. Oba se sympatií vzhlížejí k polskému modelu evropského aktivismu a podle Handla se budou inspirovat právě v polské politice, která se snaží v evropské politice etablovat.

Handl také upozorňuje na fakt, že prezident nemůže měnit evropskou politiku ČR jako takovou. Současní kandidáti by podle něj však zaujali konstruktivní přístup k otázkám EU, oba se také orientují na evropskou integraci z hospodářsky zájmových i kulturních a hodnotových hledisek.

Přestože zahraniční i evropskou politiku České republiky určuje vláda, podpis prezidenta by byl nutný, například pokud by se vláda rozhodla připojit k fiskálnímu paktu EU. Svými výroky na vrub evropské integrace hlava státu zasahuje také do názoru veřejného mínění na unijní záležitosti (EurActiv 22.10.2012).

Karel Schwarzenberg je znám svým vřelým postojem k fiskální unii, kvůli kterému se dostal i do sporu s premiérem Petrem Nečasem. Schwarzenberg totiž podporuje připojení Česka k fiskální dohodě EU, kterou Nečas v březnu loňského roku společně s Velkou Británií odmítnul (EurActiv 12.1.2012). Miloš Zeman se pak považuje za eurofederalistu, ale fiskální pakt označuje za nepřirozený (EurActiv 10.12.2012).

Co se týče možného vstupu České republiky do eurozóny, prezident hraje jen malou roli. Jan Bureš upřesňuje, že klíčová je role vlády a České národní banky, která se podílí na vyhodnocování kritérií, které jsou zásadní pro vstup Česka do Evropské měnové unie. Podle Bureše by proto v tomto ohledu nebyl mezi kandidáty velký rozdíl.

„Dá se předpokládat, že oba nebudou klást vládě aktivní odpor, kdyby se rozhodla vstupovat do eurozóny, ale nemají páky celý proces urychlit. Časem může být důležitá role prezidenta v tom, že bude jmenovat nové členy bankovní rady, kteří mohou být méně euroskeptičtí než současná bankovní rada.“