Bankovní unie může být prvním krokem k evropské federaci

Zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: Grant Cochrane

Evropská unie v současnosti pracuje na vytvoření bankovní unie. Podle některých evropských politiků je integrace v bankovní oblasti nezbytná pro fungování eurozóny. Mluví se také o tom, že jde o první krok směrem k úplné hospodářské a politické unii. Projekt bankovní unie má před sebou ještě dlouhou cestu, nicméně už nyní jsou známé některé jeho přínosy a rizika.

Dalším krokem evropské integrace má být bankovní unie. Tento projekt dal do pohybu tlak dluhové krize v eurozóně, potřeba společného systému v bankovnictví pro měnovou unii byla ale podle odborníků zřejmá již dlouho před vypuknutím krize.

Jak na debatě o českých zájmech v rámci bankovní unie, kterou minulý týden pořádal think-tank Evropské hodnoty, podotknul ekonom Luděk Niedermayer, ředitel Deloitte Consulting, hlavním důvodem vzniku bankovní unie byla rozšiřující se mezera mezi tím, jak vypadá evropský finanční sektor, který je v principu nadnárodní, a tím, jak je nastavena regulace a dohled, což stojí na národních základech. Díky bankovní unii bude prý architektura lépe odpovídat tomu, jak ve skutečnosti operují finanční trhy.

Bankovní unie by podle Niedermayera mohla zabránit pokračující fragmentaci evropského bankovního sektoru. „Ta je velmi nebezpečná pro ekonomiku a má co do činění i s tím, že v EU pokračuje hospodářská krize,“ vysvětluje Niedermayer.

Konkrétní podoba bankovní unie je ale zatím stále nejasná. Celkově má mít tři hlavní pilíře. Prvním z nich je společný bankovní dohled, na němž už byla nalezena shoda mezi členskými státy EU. Měl by začít fungovat v průběhu příštího roku.

Druhým pilířem je společný systém pojištění vkladů. Dále by měla být zavedena společná pravidla pro ozdravení a restrukturalizaci bank. Německo ale nedávno přišlo s tím, že vytvoření tohoto pilíře bude vyžadovat změnu primárního práva EU, což může být velice komplikovaný proces (EurActiv 16.4.2013).

Jak se k projektu bankovní unie postaví Česká republika, zatím není jasné (EurActiv 12.4.2013). Političtí představitelé to zdůvodňují právě tím, že ještě neexistuje konkrétní návrh její konečné podoby. Podle předsedy sněmovního Výboru pro evropské záležitosti Jana Bauera (ODS) je bankovní unie zatím prázdným pojmem.

První krok k federaci

Zástupce nejsilnější vládní strany, která se netají svým odmítavým postojem k přenosům kompetencí na evropskou úroveň a jakýmkoli integračním pokusům, za nimiž vidí snahu o federalizaci EU, navíc upozornil, že bankovní unie představuje první krok k úplné hospodářské a politické evropské federaci.

Také podle stínového ministra financí Jana Mládka jde o „jeden krůček ke ‚Spojeným státům evropským‘.“ Ekonom sociálních demokratů ale naznačil, že by se Češi měli k bankovní unii přihlásit. Česká republika by se podle něj neměla izolovat a vydělovat z hlavního proudu EU tak, jak to učinila v případě fiskálního paktu.

Mládek zdůrazňuje, že jakkoli je bankovní unie formována hlavně pro země eurozóny, její dopady pocítí i české banky. Navíc se obává, že pokud se Česko na tomto integračním kroku nebude podílet, může se snadno ocitnout mimo hlavní politické jádro EU.

Riziko morálního hazardu

Kritici projektu bankovní unie často zmiňují, že její vytvoření povede ke zvýšení rizika morálního hazardu. Tím mají na mysli především to, že pokud bude existovat společný systém záchrany bank, budou banky více riskovat, protože budou vědět, že systém jim v případě krize poskytne pomoc.

Tyto obavy sdílí i česká vláda. Podle státního tajemníka pro evropské záležitosti Vojtěcha Bellinga by společný systém garance ze strany veřejných prostředků na unijní úrovni měl být až poslední možností. Primárně by podle něj balík prostředků na záchranu měl vznikat na základě příspěvků samotných bank, ne ze strany států či Evropského stabilizačního mechanismu. Na druhé straně Belling připouští, že bez určitého systému záchrany bankovní unie nebude funkční. Je proto třeba najít kompromis a nastavit systém společné garance tak, aby riziko morálního hazardu zvyšoval co nejméně.

Niedermayer nicméně upozorňuje, že riziko morálního hazardu bylo větší v minulosti, než by mohlo být do budoucna. Souhlasí také s tím, že moment, kdy se zapojí státní peníze, by měl přijít až velmi pozdě.

V první fázi by totiž na záchranu měly být využity vnitřní zdroje banky, ve druhé fázi by banky měly podle plánu odprodávat hodnotné části a potom se sáhne na majetek akcionářů a dojde ke krácení velkých depozit. „Až teprve poté by měl vstoupit někdo, kdo poskytne nový kapitál, což by měla být výnosná investice,“ domnívá se ekonom.

Další problém plánované bankovní unie spočívá v nutnosti dokapitalizovat banky, aby byly bezpečné a stabilní. To bude podle guvernéra České národní banky Miroslava Singera dosti obtížné. Pokud se to však povede, bude podle něj třeba, aby byl bankovní dohled výrazně kvalitnější. „Dokonce dramaticky kvalitnější než ve státech, kde nyní funguje,“ upřesňuje Singer. „Volič jinak začne stávkovat, všimne si, že se každý třetí rok se kapitalizuje fond garance vkladů kvůli jiné zemi,“ dodává.