Ashton „zazářila“ v europarlamentu, kde přiblížila vizi zahraniční politiky EU

Během dlouho očekávaného projevu v Evropském parlamentu „ministryně zahraničí EU“ Catherine Ashton poodhalila svou představu o budoucí podobě zahraniční politiky Unie. Zároveň vyzvala unijní instituce a členské státy, aby spolupracovaly při vytváření nové diplomatické služby.

Catherine Ashton vrací úder. I tak některá média hodnotí včerejší (10. března) návštěvu vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku. Baronka Ashton mezi europoslance zavítala se dvěma cíly – seznámit je se svou vizí budoucí zahraniční politiky Evropské unie a přesvědčit je, že kritika, která ji provází na každém kroku, je možná nespravedlivá. Podle některých pozorovatelů se jí to podařilo.

Vytváření diplomatické služby je „obtížné“ 

Lady Ashton byla do funkce jmenována na summitu vrcholných představitelů členských států poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva (EurActiv 20.11.2009). Jejich výběr se od počátku ocitl pod palbou kritiků, kterým se nezdála barončina nezkušenost v oblasti zahraniční politiky a prý i nedostatek charisma a vize. Během sta dnů v úřadě, které baronka nedávno oslavila, se nevyhnula pokárání například za to, že nespěchala na zemětřesením zasažené Haiti (EurActiv 25.1.2010) nebo za nedostatečnou transparentnost výběrového řízení nového velvyslance EU ve Washingtonu (EurActiv 23.2.2010).  

Vedle očekávání, s jakou představou budoucí zahraniční politiky EU "ministryně zahraničí EU" před europoslance předstoupí, byl projev sledován i z jiného důvodu. Tím byla zvědavost, zda baronka Ashton dovolí nahlédnout pod pokličku vytváření nové diplomatické služby EU, tzv. Evropské služby pro vnější činnost (EEAS), na jejíž podobě společně se svým týmem v současné době pracuje.  

Ashton přiznala, že úkol, který ji byl svěřen, je „obtížný“, ale detaily si prozatím nechala pro sebe. „Kdykoliv vytváříte něco nového, narazíte na odpor. Někteří upřednostňují minimalizaci předpokládaných ztrát než maximalizaci kolektivních zisků. Mám na to opačný názor,“ poznamenala vysoká představitelka, která tak narážela na současné spory mezi některými členskými státy EU a Evropskou komisí, které vznik nové diplomatické služby Unie provázejí (EurActiv 5.3.2010). 

Finální návrh o podobě a fungování evropského diplomatického sboru má být představen nejpozději v dubnu letošního roku. 

„Není čas přepínat na autopilota“ 

„Evropa nyní prochází fází, ve které vzniká něco nového,“ sdělila na úvod svého vystoupení baronka Ashton a dodala, že Unie má před sebou jedinečnou šanci vytvořit „silnější a důvěryhodnější evropskou zahraniční politiku.“ Nová diplomatická mašinérie by jí v tom měla pomoci. 

Jelikož svět, ve kterém žijeme, se v poslední době značně proměnil, zahraniční politika EU by podle Ashton měla být schopná flexibilní reakce na stále nové  výzvy. „Nemůžeme si dovolit letět na autopilota,“ uvedla Ashton a vzápětí varovala: „Když se semkneme, můžeme uhájit naše zájmy. Jestliže se nám to ale nepodaří, přijdou jiní, kteří rozhodnou za nás.“ 

Zahraniční politika Evropské unie pro 21. století, která se opírá o vnější službu, by proto měla mít následující cíle:

  • zajistit větší stabilitu a bezpečnost v sousedních zemích;
  • vypořádat se s aktuálními globálními bezpečnostními výzvami;
  • vytvářet síť strategických partnerství s klíčovými státy a organizacemi.

„Na Balkáně nemůžeme selhat“ 

S odkazem na svou nedávnou návštěvu západobalkánských zemí vysoká představitelka Ashton ve druhé, mnohem konkrétnější části svého projevu, prohlásila, že cesta k jejich členství v EU je úzce propojena s průběhem a výsledky vnitropolitických reforem v jednotlivých státech. Evropa jim v tomto úsilí musí pomáhat. „Více než kdekoliv jinde, na Balkáně si nemůžeme dovolit selhat.“ 

Vedle Balkánu musí Evropská unie podle Ashton zůstat aktivní i v zemích tzv. afrického rohu (Somálský poloostrov) a stejně tak i v Gruzii. Spolupráce s NATO a OSN je v této souvislosti nezbytností. 

„Ministryně zahraničí EU“ se ve svém vystoupení, které někteří europoslanci označili za velmi sebevědomé, pokusila o otevření diskuse o obranné politice EU, zejména o ustavení stálého vojenského velitelství EU, a navrhla, aby se schůzky ministrů obrany členských zemí EU ještě více formalizovaly než je tomu dnes.