Analytici: Benešovy dekrety nebudou tématem česko-německých vztahů

zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: Grant Cochrane.

Debaty kandidátů před druhým kolem prezidentských voleb poznamenalo téma Benešových dekretů, které vzbudilo emoce napříč veřejností. Budoucí prezident Miloš Zeman se v těchto diskusích stavěl do role obhájce právních předpisů týkajících se odsunu sudetských Němců po druhé světové válce. Ožehavé téma dekretů stále vyvolává napětí v česko-německých vztazích. Mohou tedy některé Zemanovy předvolební výroky ovlivnit naše vztahy s Německem?

Zveřejněním tohoto článku redakce reaguje na některé kontroverzní výroky, které zazněly v rozhovoru EurActivu s ekonomem a poslancem ČSSD Janem Mládkem.

Když Miloš Zeman v roce 2002 jako předseda české vlády přirovnal sudetské Němce k páté koloně Adolfa Hitlera, tehdejší kancléř Spolkové republiky Německo Gerhard Schröder zrušil svoji návštěvu České republiky. Může se podobná situace opakovat i nyní, tj. poté, co byl Miloš Zeman zvolen českým prezidentem?

Miloš Zeman se k otázce sudetských Němců před volbami dostal hned několikrát. V jedné z předvolebních televizních debat v reakci na výrok protikandidáta a současného ministra zahraničí Karla Schwarzenberga uvedl: „Ten, kdo označí jednoho z prezidentů Československa za válečného zločince, mluví jako sudeťák, a ne jako prezident.“

Hlavně proevropský prezident

Analytik z Ústavu mezinárodních vztahů Vladimír Handl ale neočekává, že by výroky Miloše Zemana předznamenaly jakýkoli negativní posun v česko-německých vztazích. „Německá politika se těší na v zásadě proevropského prezidenta poté, co léta udržovala odstup od vyhraněných názorů současného prezidenta a jeho těžko pochopitelného okolí,“ řekl redakci. Zásadní pak budou první kroky a vyjádření nového prezidenta, v nichž by měl podle Handla svou pozitivní evropskou image potvrdit.

Podobný názor má i politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Myslím, že to víceméně utichne, respektive že bude snaha, na obou stranách, aby to utichlo. Miloš Zeman to použil v kampani, je po volbách, on je prezidentem a určitě nyní nemá zájem na kontroverzních vztazích s Německem, naopak,“ sdělil EurActivu. Téma politiky ve vztahu k České republice pak podle něj nebude z Benešových dekretů činit ani německá strana.

„Pokud se to nějak ještě zmíní, tak se vše rychle překryje frázemi o potřebě budování sjednocené Evropy. Ostatně, německá média na Zemanovi oceňovala, že je, na rozdíl od Klause, ‚proevropský‘,“ dodává Mlejnek.

Téma Benešových dekretů podle Handla tedy i nadále zůstane hlavně v rovině domácí politiky. Podle něj nebude Zeman téma Benešových dekretů dále rozvíjet, protože mimo jiné i on přispěl k tomu, že je uzavřené a v česko-německých vztazích nehraje žádnou roli. Ve volební kampani s ním pak prý pracoval čistě účelově.

Prezident Zeman se tak v rámci česko-německých vztahů možná zaměří právě hlavně na evropskou integraci. Podle Handla má veškeré možnosti stát se významným hybatelem vývoje česko-německých vztahů v Evropě, kde hraje Německo čím dál větší roli. Je tomu prý tak i proto, že se této role vzdala současná vláda. Příkladem by pak Zemanovi mohla být podle Handla proevropská politika Polska. Varšava se díky ní dostala „na výsluní“ evropské politiky, což potvrdily i mimořádné zisky Polska v jednání o rozpočtu EU na léta 2014 – 2020. „Záleží skutečně pouze na prezidentovi a jeho týmu, zda se této šance chopí. Německá strana na konstruktivní prezidentský hlas z Prahy, po letech odcizení, skutečně čeká,“ dodává Handl.

Podle ředitele středo-levicového institutu Cesta Víta Klepárníka pak sice Zeman „neopomene občas zahrát na nacionalistickou notu, jak to velmi dobře umí, ale půjde spíše o rétoriku než o politiku s nějakými reálnými dopady.“

Někteří němečtí komentátoři to ale vidí jinak. Krátce po druhém kole voleb německý deník Die Welt dokonce publikoval výzvu, aby tamní vláda nezvala Zemana do Německa „kvůli antiněmecké kampani, kterou v Česku rozpoutal“. Deník vyjádřil i obavu nad tím, aby se nenávist vůči Němcům nestala silným faktorem evropské politiky.

„Orbanizace“ české politiky nehrozí

Handl však upozorňuje, že v prezidentské kampani se hrálo spíše o vnitrostátní politiku a na rozdíl od médií si to němečtí političtí představitelé uvědomují. V „česko-české debatě“ pak byla pragmaticky využita témata minulosti a dokonce etnického původu. „Německá politika je přitom na tato témata velmi citlivá díky zkušenosti z nacionalistické vlny v politice maďarské,“ vysvětluje Handl. „Orbanizace“ české politiky se ale prý v Německu nebojí.

To vyplývá i z reakcí německých představitelů na výsledek českých prezidentských voleb. „Kancléřka Merkelová očekává dobrou vzájemnou spolupráci, podobně se vyjadřuje bavorský premiér Seehofer. Prezident Joachim Gauck dokonce již ve svém blahopřání zdůrazňuje, že by jej potěšilo, kdyby mohl prezidenta Zemana ‚brzy uvítat v Berlíně‘. Saský premiér Stanislav Tillich se rovněž ‚těší na osobní setkání‘ a dobrou spolupráci,“ přibližuje situaci Handl.

Také německý expert na zahraniční politiku Kai-Olaf Lang se domnívá, že Zeman bude k zahraniční politice přistupovat pragmaticky. V rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl, že budoucí prezident Zeman nebude mít zájem nastupovat do úřadu ve verbálním konfliktu s Německem. „To, co bylo součástí volební kampaně, mu stačí. Jako zkušený politik ví, že je to trochu stín a bude pracovat na tom, aby nebyl tmavší, ale zmizel,“ upřesňuje Lang.

K tomu se připojila i bavorská ministryně pro evropské záležitosti Emilia Müllerová. „Věřím, že nový český prezident Miloš Zeman nebude tematizovat předsudky minulosti, ale bude se s Bavorskem partnersky a otevřeně zasazovat o budoucnost,“ pronesla krátce po volbách.

Morální odmítnutí dekretů

Ekonom a poslanec za ČSSD Jan Mládek pak v dnešním rozhovoru pro EurActiv připomíná, že česko-německé vztahy jsou vyřešeny česko-německou deklarací z roku 1997. „A já nemám důvod si myslet, že by německá vláda na tom chtěla něco měnit.“ Mládek pak také otevírá otázku prolomení této deklarace, k čemuž by podle něj mohlo dojít skrze německé nátlakové skupiny a „pátou kolonu“ u nás.

Historikové však konstatují, že dekrety vydané československým prezidentem Edvardem Benešem v letech 1940 – 1945 jsou otázkou minulosti. Za vyhaslé označil dekrety v předvolební kampani i Karel Schwarzenberg. Jak vysvětluje historik Jiří Pernes, tato vyhaslost znamená, že se podle nich nedá postupovat i v budoucích případech. Neznamená to však, že by pozbývaly platnosti v minulosti a že by tedy potomci sudetských Němců mohli vymáhat zpět majetek v českém pohraničí.

Analytik Handl k tomu dodává, že v německé společensko-politické debatě se objevuje vztah k dekretům především jako morální, nikoli jako právní a politické téma, přičemž výjimku prý tvoří někteří představitelé sudetských Němců a skupina jejich zastánců – ale už ne bavorská politika.

„Morální odmítnutí dekretů je pro německou veřejnost i politiku samozřejmostí a česká strana by měla zdůrazňovat, že se od nich dnes také morálně distancuje – přesto, že právně zůstávají součástí platného právního řádu,“ říká Handl. Od našeho vstupu do EU to podle něj navíc byla česká a nikoli německá strana, kdo dekrety opakovaně vtahoval zpět do politiky, a to jako nástroj pro legitimizaci odmítání Lisabonské smlouvy nebo pro mobilizaci v rámci nedávné volební kampaně.

Jan Kumpera z katedry historie Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v této souvislosti připomíná i historický kontext Benešových dekretů. „O ‚etnickém přepsání‘ mapy střední Evropy přece rozhodly vítězné mocnosti v Postupimi, bez toho by Beneš a Češi nezmohli nic,“ sdělil EurActivu. Podle něj si nikdo ani v Německu „nepřeje oživovat ať už skutečné, či údajné bezpráví a otravovat tím ovzduší.“ „Historii nelze přehodnocovat z jakoby nadčasových morálních hledisek bez respektu k dobovému kontextu a souvislostem příčina-následek,“ dodává.

Církevní restituce

Mládek v souvislosti s možností prolomení dekretů zmiňuje také kontroverzní zákon o církevních restitucích, který vláda Petra Nečase přes kritiku opozice prosadila loni v listopadu. Poslanecká sněmovna přehlasovala veto Senátu, prezident Václav Klaus pak zákon nepodepsal, ale ani nevetoval. „Největší riziko církevních restitucí je to, že budou vydané exekutivně i těm, kteří na to nemají nárok. Oni se toho ale domůžou u soudu a vznikne tak precedens. V České republice se nachází velké množství majetku šlechticů, kteří o něj přišli před rokem 1948, případně se jednalo o kolaboranty, kteří by to nyní také chtěli zpátky,“ řekl v rozhovoru Mládek.

Vládní strana TOP 09, která se o zmíněný zákon zasadila, se podle něj totiž oficiálně nepřihlásila k hranici 25. února 1948. Představitelé opoziční sociální demokracie, kteří dnes (18. února) dokonce podali návrh na zrušení zákona k Ústavnímu soudu, tuto obavu vyjádřili opakovaně. Sdílí ji i Klepárník z Cesty. Jak sdělil EurActivu, největší hrozbu prolomení hranice z února 1948 spatřuje právě v církevních restitucích.

Poslankyně TOP 09 Jitka Chalánková se proti těmto obavám ohrazuje. Benešovy dekrety jsou podle ní platné a jak řekla redakci, „na základě česko-německé deklarace a zejména díky vstupu do Evropské unie nehrozí žádné problémy v těchto záležitostech.“ Organizace sudetských Němců podle ní Jan Mládek v rozhovoru zmiňuje zbytečně. „Domnívám se, že nastoluje téma, které není.“

Tehdejší ministr kultury Jiří Besser (nyní TOP 09) navíc možnost překročení hranice února 1948 církevními restitucemi vyloučil již při navrhování příslušného zákona.