Výbor regionů: Jedna z cest, jak být v EU slyšet

© European Union / Nuno Rodrigues

České zájmy v EU nereprezentují jen vláda nebo europoslanci, také zástupci regionů mají možnost do jisté míry ovlivnit podobu evropské legislativy. Starostové nebo primátoři mají šanci podělit se o svůj pohled v tzv. Evropském výboru regionů.

Jedním ze základních kamenů fungování Evropské unie je tzv. princip subsidiarity, podle kterého mají být rozhodnutí v rámci EU přijímána na té úrovni, kde to z praktického hlediska dává největší smysl. Na nadnárodní „evropské“ úrovni by se tedy neměly řešit úkoly, které efektivněji splní státní správa nebo regionální a místní samosprávy jednotlivých členských zemí. K tomu je logicky zapotřebí, aby se tyto nižší úrovně mohly nějakým způsobem zapojit do rozhodovacího a legislativního procesu EU.

Výbor regionů (VR) je poradním orgánem Evropské unie obhajující zájmy místních a regionálních samospráv členských států Unie, který funguje od první poloviny devadesátých let.

„Výbor regionů, jak se definoval v prohlášení o svém poslání, je politické shromáždění volených regionálních a místních zástupců, kteří působí ve prospěch evropské integrace. Zajišťuje institucionální zastoupení všech území, regionů, měst a obcí EU. Jeho posláním je zapojovat regionální a místní orgány do evropského rozhodovacího procesu, a podporovat tak větší účast občanů na tomto procesu,“ píše se na stránkách Evropského parlamentu.

VR sice nemá rozhodovací pravomoc, trio hlavních unijních institucí, tedy Evropská komise, Rada EU a Evropský parlament, však musí výbor konzultovat v případech, kdy se projednává návrh legislativy v oblasti, která se týká místních a regionálních samospráv. To podle webu výboru platí pro 70 % legislativy. Pokud ke konzultaci nedojde, výbor se může obrátit na Soudní dvůr EU.

V některých oblastech jako vzdělávání, veřejné zdraví, transevropské sítě nebo hospodářská a sociální soudržnost jsou konzultace povinné, Komise a další instituce však o ně mohou požádat i v jiných případech. Výbor může vydávat stanoviska také z vlastní iniciativy. Důležité je však upozornit, že i když konzultace často proběhnout musí, EU (její hlavní trio institucí) není povinna brát stanoviska VR v potaz. Jak však píše sám výbor, „v praxi tak ovšem ve větší či menší míře činí“.

Podobnou poradní roli jako Výbor regionů má také Evropský hospodářský a sociální výbor, kde zasedají zástupci odborů, zaměstnaneckých organizací, firem či zájmových skupin ze členských zemí EU.

Výbor regionů se po odchodu Spojeného království skládá ze 239 členů a stejného počtu náhradníků, kteří se potkávají až šestkrát ročně. Vlády členských zemí nominují regionální a místní představitele (starosty, zástupce regionů či měst apod.), kteří pak tvoří jednotlivé národní delegace. Jejich velikost závisí na počtu obyvatel daného státu. Členové VR mají pětileté funkční období.

V rámci výboru funguje šest komisí, které se specializují na určité tematické oblasti. Komise NAT řeší otázku přírodních zdrojů a zemědělství, COTER teritoriální politiku soudržnosti a rozpočet EU, ECON hospodářskou politiku, ENVE životní prostředí, klimatické změny a energetiku, SEDEC sociální politiku, vzdělávání, zaměstnanost, výzkum a kulturu, a CIVEX občanství, správu, institucionální a vnější věci.

Členové komisí zkoumají legislativní návrhy a vypracovávají stanoviska, o kterých se pak jedná a hlasuje na plenárních zasedáních celého VR. Proces tedy funguje podobně jako u Evropského parlamentu.

Plenární shromáždění volí předsedu VR a prvního místopředsedu na 2,5 let trvající mandáty. Kromě nich sedí v předsednictvu orgánu také místopředsedové za každý členský nebo předsedové jednotlivých politických skupin. Členové VR jsou totiž rozděleni také podle své politické příslušnosti na liberály, lidovce nebo socialisty​, tedy opět podobě jako v Evropském parlamentu. Předsednictvo se potkává častěji než celý výbor.

Česká republika má ve Výboru regionů vzhledem k počtu obyvatel 12 zástupců, kteří jsou vládě navrhováni Svazem měst a obcí ČR a Asociací krajů ČR. Mezi řádnými členy v současné době sedí primátor Prahy Zdeněk Hřib, primátor Ostravy Tomáš Macura, kladenský radní Dan Jiránek, místostarosta obce Rádlo v Libereckém kraji Pavel Branda, náměstkyně hejtmana Karlovarského kraje Jana Mračková Vildumetzová,  hejtmanka středočeského kraje Jaroslava Pokorná Jermanová, hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek, zastupitel (a donedávna hejtman) Plzeňského kraje Josef Bernard, hejtman Libereckého kraje Martin Půta, zastupitel Královehradeckého kraje Oldřich Vlasák a starosta obce Dolní Studénky na Šumpersku Radim Sršeň. České delegaci předsedá náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek, jejími koordinátory jsou Marek Polach a Petr Osvald.

Česká stopa ve výboru se dá najít i mimo politické funkce. Petr Blížkovský, který dříve působil mimo jiné v Radě EU nebo na ministerstvu zahraničí, se v říjnu loňského roku stal na pět let generálním tajemníkem výboru. „​​​​​Generální tajemník Evropského výboru regionů má celkovou odpovědnost za přípravu postupů a provádění rozhodnutí přijatých statutárními orgány, jimiž jsou plenární shromáždění, předsednictvo, Konference předsedů a sám předseda,“ stojí na stránkách VR.

„Naši občané očekávají, že EU bude zvládat změny tak, aby zachovala silné hospodářské a sociální systémy a hájila to, čemu se někdy říká ,evropský způsob života‘. Toho docílíme jedině tím, že budeme k EU i nadále přistupovat z národní i místní perspektivy, a to prostřednictvím stálého dialogu mezi občany, obcemi, regiony a úrovní EU. K tomu mají nejlepší dispozice místní a regionální představitelé,“ nechal se Blížkovský slyšet v prosincovém rozhovoru

Jedna věc je mít ve výboru své zastoupení, druhá ale umět ho efektivně využít. Výzkumníci z brněnského Centra pro studium demokracie a kultury přišli v roce 2015 s doporučeními, jak by mohly české regiony a municipality zefektivnit prosazování svých zájmů na evropské úrovni celkově, tedy nejen skrze Výbor regionů. Zásadní je podle výzkumné zprávy například dokázat dlouhodobě udržet klíčové odborníky, zlepšit informovanost měst a krajů o připravované legislativě nebo častěji vytvářet partnerské sítě regionů se stejnými zájmy.