Evropský semestr: Doporučení pro Českou republiku 2018

© Shutterstock

Tento článek je součástí Special reportu: ČR a Evropský semestr

Doporučení Evropské komise pro rok 2018 upozorňují na nízké platy českých učitelů a nezaměstnanost znevýhodněných demografických skupin. Dokument se mimo jiné zaměřuje i na udržitelnost českého důchodového systému a na nedostatky české vědy a výzkumu. Co si o tom myslí čeští odborníci?

Úvod

Snaha o koordinaci hospodářských a fiskálních politik členských zemí je v politice Evropské unie přítomna dlouhou dobu. Od konce 90. let odevzdávají jednotlivé státy Evropské komisi své stabilizační a konvergenční programy, ve kterých představují střednědobé plány v oblasti rozpočtových politik.

O hlubší koordinaci začala Unie usilovat v důsledku ekonomické krize. Za účelem opětovného nastartování ekonomického růstu vznikla strategie Evropa 2020, která se zaměřila na zaměstnanost, výzkum a vývoj, klima a energetiku, vzdělávání, sociální začleňování a snižování chudoby.

Evropský semestr pro ekonomické řízení pak byl zahájen v lednu 2011. V jeho rámci prezentují členské státy Komisi své plány pro daný rok a Komise má možnost zemím udělovat doporučení, kam mají se svými hospodářskými politikami směřovat.

S nástupem Komise Jean-Clauda Junckera byl Evropský semestr přepracován a členské země, sociální partneři i občanská společnost dostaly více příležitostí k tomu, aby se mohli do každoročního procesu více zapojit. Začala se také věnovat větší pozornost problémům eurozóny jako celku a vydávají se zvláštní doporučení právě pro eurozónu. Vedle hospodářských otázek se pak začal Semestr více soustředit také na otázky sociální.

Evropského semestru se týká i aktuální debata o budoucím směřování EU. V březnu 2017 představil Juncker Bílou knihu o budoucnosti Evropy, na kterou Komise navázala pěti diskuzními dokumenty. Jeden z nich se týkal budoucnosti hospodářské a měnové unie a Komise v něm navrhla i posílení spolupráce v rámci Semestru. V letošním roce Komise představila návrh víceletého finančního rámce 2021–2027, prostřednictvím kterého chce také posílit provádění reforem doporučených v rámci Evropského semestru.

Každoroční průběh Evropského semestru

Evropský semestr má každý rok podobný průběh. V listopadu zveřejní Evropská komise analýzu růstu pro následujících 12 až 18 měsíců. Zaměřuje se v ní na hlavní výzvy, které stojí před evropskou ekonomikou, a stanoví, kam se mají hospodářské politiky ubírat. O tom na jarním zasedání Evropské rady jednají také prezidenti a premiéři členských států, kteří mají udat hlavní politický směr celého Semestru. V únoru Komise zveřejňuje pracovní materiály, které monitorují situaci v jednotlivých státech a naznačují, co bude Brusel té které zemi doporučovat. Na tyto materiály mohou národní vlády reagovat. V dubnu pak předkládají členské země své programy reforem a stabilizační nebo konvergenční programy. V květnu nebo červnu Evropská komise představí konkrétní doporučení pro jednotlivé země. Ta projednává Evropská rada a formálně je schvaluje Rada EU, konkrétně ministři financí. Členské země tak dostávají zpětnou vazbu ke svým národním plánům před tím, než začnou pracovat na svých státních rozpočtech pro další rok. Podrobnější schéma průběhu letošního Evropského semestru můžete najít zde.

Evropský semestr v datech

  • březen 2010: Evropská komise představila strategii Evropa 2020
  • červen 2010: Evropská rada schválila strategii Evropa 2020 a vyzvala členské státy ke stanovení národních cílů.
  • leden 2011Zahájeno první kolo Evropského semestru pro ekonomické řízení.
  • 27. dubna 2011: Česká republika schválila v rámci Evropského semestru svůj první Národní program reforem.
  • červen 2011: Evropská rada poprvé schválila doporučení pro jednotlivé členské státy.
  • 1. listopadu 2014: Nástup Evropské komise pod vedením Jean-Clauda Junckera, která dosavadní podobu Evropského semestru přepracovala.
  • 1. března 2017: Předseda Komise Juncker představil Bílou knihu o budoucnosti Evropy
  • 11. července 2017: Rada pro hospodářské a finanční věci formálně schválila loňská doporučení.
  • 22. listopadu 2017:Evropská komise představila zatím poslední roční analýzu růstu.
  • 7. března 2018: Komise vydala pracovní dokumenty, ve kterých naznačila, kam se mohou ubírat aktuální doporučení pro členské země. Dokument pro Českou republiku je k dispozici zde.
  • 22. a 23. března 2018: V Bruselu proběhl summit EU, na kterém evropští lídři přijali první závěry v rámci letošního Evropského semestru.
  • 30. dubna 2018: Česká vláda přijala Program národních reforem pro rok 2018.
  • 23. května 2018: Komise zveřejnila aktuální doporučení pro členské země. Dokument pro Českou republiku je k dispozici zde.
  • 28. a 29. června 2018: Probíhá zasedání Evropské rady.

Letošní doporučení pro Českou republiku

Letošní doporučení se od těch z minulého roku příliš neliší. Brusel upozorňuje ČR, že je třeba zlepšit udržitelnost veřejných financí, a to především reformou důchodového systému. Zadávání veřejných zakázek je stále složité a je třeba zavést další protikorupční opatření. Podle Komise by se ČR měla zbavit nadbytečné byrokracie v oblasti investic, ale i zbytečných překážek kladených výzkumu a inovacím a více do těchto aktivit zapojit domácí firmy. Zlepšit by se měl také vzdělávací systém, kde Komise doporučuje podporu učitelského vzdělání a zvýšení atraktivity učitelské profese. Na pracovním trhu stále zůstává prostor pro lepší zapojení žen s dětmi, nízkokvalifikovaných a handicapovaných pracovníků.

Přečtěte si také náš článek, který letošní doporučení stručně shrnuje >>>> 

Evropská komise letos udělila Česku dvě doporučení. Jejich počet tedy zůstává od minulého roku stejný, ale jedná se přeci jenom o výrazný skok od sedmi doporučení před čtyřmi lety.

První doporučení:

Zlepšit dlouhodobou fiskální udržitelnost zejména důchodového systému. Odstranit slabiny v postupech zadávání veřejných zakázek, zejména umožněním soutěže založené na kvalitě a naplňováním protikorupčních opatření.

Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí v souvislosti se stárnutím české populace – což se týká především důchodového systému a zdravotnictví – je téma, které se v Česku hojně diskutuje již řadu let.

Evropská komise varuje před neudržitelností současného systému vzhledem ke stárnutí české populace a úbytku lidí v produktivním věku.  Nyní činí výdaje na důchody celkem 8,2 % HDP a očekává se jejich nárůst. V roce 2070 by dle odhadů mohly tvořit až 10,9 % HDP.

Vláda navíc v posledním roce podnikla kroky, kterými podle Komise tuto prognózu ještě zhoršila.  Podle Komise je problematickým rozhodnutím určení věku pro odchod do důchodu na 65 let. Dalším sporným krokem je zvýšení valorizace důchodů – od letošního roku se do ní promítá polovina růstu reálných mezd a také růst životních nákladů seniorů. Komise si všímá také záměru vlády zvýšit výměry všech důchodů z 9 % průměrné mzdy na 10 %.

Experti se shodují, že i přes nízké riziko chudoby se čeští důchodci nemají tak, jako lidé stejné věkové skupiny v bohatších zemích. Otázkou proto zůstává, jak důchodový systém revidovat tak, aby mohli čeští důchodci vést život na dostatečně vysoké úrovni a aby zároveň byly výdaje státu na důchody dlouhodobě udržitelné. Vláda již disponuje technickým týmem pro důchodovou reformu, který bude předkládat různé návrhy k diskuzi.

Přečtěte si také článek „Zvyšování důchodů ohrožuje české veřejné finance, všímá si toho i Evropská komise“ >>>>

Podívejte se také na naší infografiku „Evropané stárnou a výdaje na důchody rostou. Problém se týká i ČR“ >>>>

Druhé doporučení:

Omezit administrativní překážky investování, včetně urychlení povolovacích postupů pro infrastrukturní práce. Odstranit slabá místa podvazující výzkum, vývoj a inovace, zejména zvýšením inovační kapacity domácích firem. Posílit kapacitu vzdělávacího systému k poskytování kvalitního inkluzivního vzdělávání, a to rovněž podporou učitelské profese. Posílit zaměstnanost žen, nízko kvalifikovaných osob a osob se zdravotním postižením, a to rovněž zlepšením účinnosti aktivních politik trhu práce.

Již delší dobu Evropská komise apeluje na zvýšení investic do české vědy a výzkumu a celkové odbourání bariér, které růst tohoto sektoru omezují. Letos je důraz kladen na zapojení českých firem do vědy a výzkumu a posílení jejich inovační kapacity.

Komise upozorňuje, že z národních veřejných zdrojů byly financovány jen 7,3 % investic do výzkumu a vývoje, což bylo o třetinu méně než v roce 2015. České firmy své investice za poslední dva roky také snížily. Téměř dvě třetiny všech investic do českého výzkumu a vývoje financovaly zahraniční firmy. Zatímco zahraniční společnosti své investice do českého výzkumu za posledních šest let zdvojnásobily, české firmy své vklady naopak snížily. Dalším problémem je nedostatečná provázanost mezi veřejným výzkumným (hlavně akademickým) sektorem a českými soukromými firmami.

Nová opatření, jako je například Metodika 17, podpora spolupráce mezi akademickou obcí a firmami či inovativní projekty Technologické agentury ČR, pomáhají deficit české vědecké základny vyrovnat, ale dané reformy nejsou ještě kompletní a problémy přetrvávají. Podle Komise by situaci mohl vyřešit vyšší zájem studentů o vědecké obory, nábor zahraničních talentů či zpřístupnění sektoru ženám (pouze 23% českých vědců pracujících na plný úvazek jsou ženy na rozdíl od evropského lídra Bulharska s 50% obsazením vědeckého cechu ženami). Poslední návrh o to více odráží celkový genderový problém českého trhu práce, který Komise dále upozorňuje v letošních doporučeních.

Přečtěte si také článek „Česká věda a výzkum závisí na penězích zvenčí. Zlepšit by se měla i spolupráce firem a vědců“ >>>>

Další část doporučení se týká českého vzdělávacího systému. Komise upozorňuje, že se od roku 2012 výrazně zhoršily výsledky studentů v přírodovědných oborech a čtení, které se navíc výrazně liší mezi studenty z různých socioekonomických skupin. Existují i výrazné rozdíly v kvalitě poskytnutého vzdělání na školách kvůli přílišné výběrovosti systému a časnou diferenciací žáků. Největší rozdíly a vyloučení zažívají romské děti a studenti, kde pouze 34 % dětí do čtyř let je zapojeno do vzdělávacích struktur a 72 % romských studentů opouští školství předčasně, což výrazně ovlivňuje jejich budoucí vyhlídky na zaměstnání.

Pomoci by měly programy financované z Evropského sociálního fondu (ESF), které podporují přípravu učitelů na práci s různorodými skupinami. Podstatná bude i návaznost státních výdajů na program inkluze dětí se zvláštními potřebami do běžného vzdělávání, který započal patřičný program ESF z roku 2016. Inkluzi napomáhá i povinné zavedení předškolní docházky v posledním roce před nástupem do prvního stupně. Předčasným odchodům marginalizovaných žáků by měly pomoct vzdělávací kurzy pro učitele, aby uměli lépe identifikovat ohrožené žáky a přizpůsobit jim osnovu tak, aby k odchodům nedocházelo.

Platy učitelů jsou i přes nedávné zvýšení o 15 % jedny z nejnižších v EU. Nábor vázne a zájem o učitelské povolání je kvůli nízkým platům a špatné reputaci nízký. Česká vláda stále nemá pro tuto problematiku právní rámec a poslední návrhy byly zamítnuty. Krizi učitelského oboru by podle některých názorů vyřešil kariérní řád, který by zavedl spravedlivější systém odměňování. Ministerstvo školství ale v polovině června na dotaz serveru EURACTIV.cz odpovědělo, že se opětovné předložení kariérního řádu nechystá. Namísto nového kariérního řádu jsou nyní v Poslanecké sněmovně k projednání pouze dílčí úpravy s dopadem na učitelskou profesi. MŠMT v minulosti také uvedlo, že se čeká razantní zvýšení učitelských platů. Podle Komise by měl také pomoci plánovaný program financovaný z ESF na podporu nových učitelů, který by měl zamezit předčasnému opouštění této profese.

Přečtěte si také článek „V ČR je nedostatek učitelů. Pomoci mají vyšší platy, sliby se však v peněženkách nemusí projevit “>>>>

Přečtěte si rozhovor s ředitelem gymnázia Hynkem Bouchalem: „České školství se nachází v hluboké krizi“>>>>

Česko má jednu z nejnižších nezaměstnaností v EU. Komise ovšem upozorňuje na některé problémy, mezi které patří nedostatečná zaměstnanost žen s dětmi, handicapovaných a nízkokvalifikovaných pracovníků.

Platy žen jsou v průměru o 22,5 % nižší než mzdy mužů. Nerovnost je hlavně spjatá s dlouhou rodičovskou dovolenou (jedna z nejdelších na světě) a zároveň s minimálním využití této možnosti ze strany mužů (pouze 1,8 % v roce 2015). Podle ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) je rozdíl mezi mírou zaměstnanosti žen bez dětí a žen s dětmi do šesti let 40 %. Navíc přes 60 % nezaměstnaných žen s dítětem do šesti let se stává nezaměstnanými bezprostředně po ukončení rodičovské dovolené.

Matky s dětmi uvádějí jako hlavní důvod profesionální pasivity nedostatek předškolních pečovatelských zařízení. Pouze 4,7 % dětí do tří let byly umístěny v jeslích či školkách. V roce 2015 navštěvovala necelá tři procenta českých dětí do tří let nějakou formu péče o děti (např. jesle), což je druhý nejnižší podíl v EU. S podílem 78 % dětí ve věku 3 až 6 let, které navštěvují alespoň jednu hodinu týdně zařízení péče o děti, se řadí Česko na devátou nejnižší příčku v EU. Podpora formou služeb péče o děti je velmi nízká a představuje 0,57 % HDP. Průměr EU je 1 %. Důležité jsou nejen dětské skupiny a mikrojesle, ale také „systém mateřských škol a tzv. garance místa pro děti v mateřských školách, která umožňuje plánovat návrat na trh práce jak rodičům, tak i zaměstnavatelům,“ vysvětluje MPSV.

Situaci napomáhá loňské zavedení povinné docházky dětí do školek v posledním ročníku před nastoupením na první stupeň. Program podpořený z Evropského sociálního fondu výrazně pomohl zavedením 9 000 nových míst ve školkách a vytvoření 5 500 míst v takzvaných dětských skupinách. Byl zahájen i pilotní program mikrojeslí pro děti od šesti měsíců do čtyř let.

Přečtěte si také článek „Jak umožnit ženám s dětmi pracovat? Zapotřebí je více školek, ale i větší flexibilita zaměstnání, radí Komise“ >>>>

Další znevýhodněnou skupinou na trhu práce jsou lidé s nízkou kvalifikací. Pouze 43,7 % nízkokvalifikovaných osob bylo v roce 2016 zaměstnáno. Pouze každý pátý nízkokvalifikovaný zájemce o práci se zúčastnil rekvalifikačního či aktivačního programu. Programy převážně cílily na žadatele s menšími překážkami, zatímco lidé, co potřebují pomoc nejvíce, byli zastoupeni minimálně. Dalším výrazným rysem českého systému je zaměstnávání nízkokvalifikovaných pracovníků ve programech veřejně prospěšných prací, které jejich kvalifikaci nezvýší. Dotovaná místa v soukromých firmách využívají úřady práce minimálně (pouze 10 % uchazečů je v takovém programu přihlášených). I přes reorganizaci Úřadu práce z roku 2012 se nadále nedostává dostatečné podpory nízkokvalifikovaným lidem kvůli nedostatku personálu specializovaného na jejich potřeby.

Pomoci by mělo využívání partnerství s obcemi a nevládními organizacemi (např. územní pakty), v jejichž rámci by bylo možné rozšířit škálu individualizovaných služeb pro dlouhodobě nezaměstnané. Účinné jsou také rekvalifikační kurzy jak pro nezaměstnané tak i pro zaměstnance přímo na pracovišti.  Za podpory mentora se udržují zaměstnanci v obraze, a program tím může zamezit například propouštění starších zaměstnanců přizpůsobením se novým potřebám trhu práce.

Přečtěte si také článek „Podniky volají po zaměstnancích, řada lidí ale stále nepracuje. Přitom je lze k práci přitáhnout“ >>>>

Stanoviska

Stárnutí obyvatelstva je opravdovým fiskálním problémem. Rozhodnutí vlády zhoršily dlouhodobý výhled zhruba o dva procentní body,“ komentoval nárůst výdajů na důchody ekonom Zdeněk Čech ze Zastoupení Evropské komise v ČR.

Jedním z hlavních bodů ohledně udržitelnosti důchodů, které Komise kritizovala, bylo stanovení univerzálního věku pro odchod do důchodu 65 let. Petr Eckefeldt z Generálního ředitelství Evropské komise pro ekonomiku a finance upozornil, že Česko by namísto pevného věkového stropu pro odchod do důchodu mělo zavést spíše automatický mechanismus. Ten by vypočítával důchodový věk na základě střední délky života a dalších faktorů. „Automatizace procesu znamená i méně parlamentních diskusí, které se zdlouhavě vedou vždy, když se změní očekávaná délka věku,“ vysvětlil Eckefeldt.

I přes snahy vlády penzijní krizi zlepšit, si čeští důchodci vedou v porovnání s evropským průměrem spíše špatně. „Když srovnáme chudé důchodce z jiné země s těmi našimi, tak ti zahraniční jsou v podstatě bohatí lidé,“ uvedl odborník Martin Potůček, předseda bývalé Odborné komise pro důchodovou reformu fungující za předchozí vlády.

Pokud jde o problémy v oblasti výzkumu a vývoje, i „přes slovní deklarace představitelů státní správy o podpoře se v praxi firmy potýkají s byrokratickými překážkami v nástrojích podpory výzkumu a vývoje. S současné době to vidíme především u daňových odpočtů,“ řekla serveru EURACTIV mluvčí Svazu průmyslu a dopravy ČR Eva Veličková.

Na nevlídnost českého prostředí upozorňuje i expert společnosti Deloitte Luděk Hanáček, podle kterého by pomohlo posílení možnosti využívat různé druhy podpory výzkumu a vývoje jako přímé dotace nebo slevy na dani a zároveň snížení nejistoty při kontrolách těchto podpor.

Evropská komise kritizuje nedostatek propojení českého veřejného výzkumu se soukromým sektorem. Podle Akademie věd (AV ČR) již spolupráci se soukromým sektorem prospěla některá nová opatření. „Naší nejznámější platformou je nepochybně Strategie AV21. Díky její realizaci se nám podařilo navázat intenzivní spolupráci vedle akademických institucí i s celou řadou průmyslových a komerčních subjektů,“ říká mluvčí Jan Martinek.

Velký problém představuje i nízký podíl státního rozpočtu na investicích do vědecké základny. Vlastní podíl české vlády na financování byl v letech 2010 až 2017 nepatrný. Akademie věd například uvádí, že přímo ze státního rozpočtu dostává již po několik let pouze třetinu svých financí. „Ve srovnání s vědecky vyspělými zeměmi je to zoufale málo. Například německá Společnost Maxe Plancka získává od státu asi 80 % svého rozpočtu a Helmholtzovo společenství, které se na aplikovaném výzkumu podílí obdobně jako AV ČR, zhruba 70 %,“ říká mluvčí Martinek.

Velkou výzvou pro stát bude navázat na financování nynější výzkumné infrastruktury, kterou pomohly vybudovat a doposud udržet evropské fondy. S předpovídaným odlivem evropských financí z východní Evropy do jižních členských států v rámci navrhovaného rozpočtu pro léta 2020-27 by to mohlo pro ČR představovat rozpočtovou komplikaci.  „K navýšení výdajů do veřejného výzkumného sektoru musí dojít i proto, že se v minulosti vybudovala velká výzkumná infrastruktura za podpory evropských fondů a nyní je nezbytné na jejich provoz zajistit financování,“ říká Hanáček.

České školství se vzhledem k výraznému odlivu absolventů pedagogických fakult do soukromého sektoru potýká s nedostatkem mladých učitelů.  „Pokud aspoň 70 % procent absolventů fakult připravujících učitele bude nastupovat do školství, tak se nám podaří zastavit přirozený demografický úbytek učitelů,“ uvedl ministr školství Robert Plaga (ANO).

Podle Bohumila Kartouse z informačního centra pro vzdělávání EDUin ovšem platy nejsou jediným důvodem, proč mladí lidé nemají o profesi zájem. „Část uchazečů odrazuje samotné studium učitelství,“ vysvětlil redakci. Otázkou je podle něj také sociální postavení učitelů a jejich obraz na veřejnosti. „V tomto jsme úplně jinde než třeba často zmiňované Finsko, kde je učitelství respektováno jako společensky důležitá profese,“ dodal odborník z EDUin.

Absolventů, kteří se odhodlají učitelství vyzkoušet, je značný nedostatek hlavně v přírodovědných oborech, což by i vysvětlovalo podprůměrné výsledky českých studentů v tomto odvětví.

„Převažují zájemci z pedagogických fakult. Osobně bych přivítal více odborníků, tomu nicméně brání zkostnatělá legislativa prosazená školskými odbory, která ředitele nutí přijímat pouze zájemce s pedagogickým vzděláním, a pak pochopitelně stále nízká míra ohodnocení pedagogické práce,“ říká ředitel gymnázia v Havlíčkově Brodě a držitel ceny Zlatý Ámos Vysočiny, Hynek Bouchal.

I když se česká vláda snaží platové podmínky učitelů kompenzovat, nesrovnalosti přetrvávají. „Proces zvyšování učitelských platů v České republice trpí nepřehledností, víceznačností příslibů, nedostatečnou sladěností s plánováním výdajů státního rozpočtu a jeho výhledu a nedostatečně vnímaným souběžným růstem mezd v ostatních profesích,“ uvedli autoři studie think-tanku IDEA, Daniel Münich a Vladimír Smolek.

Ohledně systému financování českých škol ředitel Bouchal dodává, že „peníze putují za žákem, takzvanou jednotkou výkonu. Čím víc žáků škola má, tím více peněz dostane. Takový systém devastujícím způsobem demotivuje pracovní morálku žáků, školy jim nadbíhají, snaží se je ve škole za každou cenu udržet. Navíc v ČR v 90. letech bez jakékoliv systémové regulace vzniklo obrovské množství středních škol a volných míst na nich je nyní násobně více, než je potenciálních žáků v populaci.“

Podle průzkumu Evropské komise si až 43 % výrobců stěžuje, že nedostatek zaměstnanců omezuje další produkci. „EK správně poukazuje na riziko spojené s akutním nedostatkem pracovní síly s potřebnými dovednostmi a kvalifikacemi, na které upozorňuje podnikatelská komunita dlouhodobě,“ uvedla Vladimíra Drbalová ze Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Jedním z problémů je například předčasné opouštění vzdělávacího systému. „Někteří žáci preferují zaměstnání před studiem, což má kořeny v často nereálných představách o studiu a zaměstnání. Často také vnímají školní prostředí jako nepřátelské a obávají se nedůvěry a rasismu,“ říká k tomu Roman Matoušek z Agentury pro sociální začleňování při Úřadu vlády. „Předčasné odchody ze vzdělání významně přispívají k reprodukci chudoby a sociálního vyloučení, což má negativní dopad jak na místní soužití, tak dlouhodobě na veřejné rozpočty,“ dodává Matoušek.

Další problém představují exekuce, se kterými se v ČR potýká téměř 900 000 lidí. „Exekuce jsou základní problém, proč se klienti odmítají vrátit na trh práce. Souvisí s tím i nelegální práce. Dozvídáme se, že lidé pracují buď bez smluv a dohod, nebo dohodu mají, ale skutečné výdělky neodpovídají těm oficiálním,“ upozornila jedna z pracovnic Úřadu práce během debaty, která se věnovala výsledkům studie zaměřené na postavení nízkokvalifikovaných osob na trhu práce.

Vice-prezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR Milena Jabůrková zmiňuje jako důvod vyšší neúčasti žen na pracovním trhu jejich motivaci přijmout nabízené zaměstnání. Nezbytností pak je zejména „širší využití flexibilních forem práce, částečné pracovní úvazky, tzv. homeoffice nebo sdílené pracovní úvazky například výhodnějšími odvody pro částečné pracovní úvazky či dohody, či daňovými zvýhodněními,“ upřesnila Jabůrková.

Firmy jsou ale také podle ní ochotny vyjít matkám s dětmi vstříc, aby si je udržely v zaměstnání. Nabízejí jim proto „úpravu pracovní doby, zapojení do vzdělávacích programů, možnost kariérního růstu, různé sociální benefity – například zvláštní dny pracovního volna s náhradou mzdy matkám s malými dětmi. Větší firmy mají i podnikové školky, aby vyzvedávání a docházka dětí byla jednodušší,“ řekla Jabůrková.