Zuzana Brzobohatá: Pro ČR je podoba rozpočtu 2014+ nevýhodná

Zuzana Brzobohatá (ČSSD, S&D); zdroj: EP

Víceletý finanční rámec pro období 2014-2020, strukturální a kohezní fondy, směrnice, jejíž snahou je srovnat zastoupení pohlaví ve velkých firmách, či ustavení jednoho sídla Evropského parlamentu. To je legislativa, která byla ve středu pozornosti během tohoto plenárního zasedání Evropského parlamentu. Povídaly jsme si o ní se sociálně demokratickou europoslankyní Zuzanou Brzobohatou.

  • Ústřední legislativou, která byla v rámci plenárního zasedání přijata, je podoba víceletého finančního rámce pro období 2014-2020. Ten by měl dosahovat 960 miliard eur. Jak tento příští sedmiletý rozpočet hodnotíte?

Mě osobně mrzí, že finanční rámec je nižší, než byl ten v minulých sedmi letech. A to nejen proto, že Evropa potřebuje prostředky, aby mohla dostát svým ambiciózním cílům v různých oblastech, ale i z pozice České republiky. Ta je stále čistým příjemcem evropských peněz, takže by mělo být jejím enormním zájmem, aby rozpočet byl co nejvyšší. Myslím si, že minulá vláda neudělala moc dobře, když se snažila prosazovat, aby byl rozpočet co nejnižší. Pro Českou republiku je snížení víceletého finančního rámce jednoznačně nevýhodné.

  • Na druhou stranu ale první kapitola, která obsahuje prostředky pro kohezní politiku a na podporu růstu a zaměstnanosti, byla finančně posílena.

Ano, to ale neznamená, že se vrátíme k původně vyjednané částce, kterou jsme měli v minulém programovacím období, tedy přibližně 27 miliardám eur. Dnes jsme na 20 miliardách, které jsou předběžně slíbeny z únorového zasedání Evropské rady. Samozřejmě se může stát, že dojde k drobnému navýšení, ale určitě to nebude tak radikální, aby bylo vyrovnáno minulé období.

Na druhou stranu je pravda, že jsme peníze v minulém programovacím období nejen nevyčerpali, ale některé budeme muset i vracet. Je škoda, že jsme možnosti zejména investičních peněz ve stávajícím období nevyužili.

  • Evropský parlament v březnu tohoto roku odmítl návrh finančního rámce předložený Evropskou radu mimo jiné s tím, že není dostatečně pružný. Je současná podoba rozpočtu flexibilnější?

Určitě. Vycházím z možná jednoduchého ženského hospodaření. Myslím si, že jsme se v loňském a letošním roce dostali do potíží s proplácením schválených projektů ze zcela prostého důvodu. Když se chystal minulý rozpočtový rámec před osmi lety, nikdo nemohl čekat, jak hluboká bude krize, na kolik se sníží příjmy do evropského rozpočtu, nebo jakým způsobem budou státy čerpat. Proto se počítalo s určitým procentem nevyčerpání.  Na rozdíl od České republiky nicméně mnohé státy pochopily, že evropské peníze jsou jediné investiční prostředky, které mají, takže se je pokoušely dočerpat do posledního eura. Tím pádem logicky částka přestala stačit.

Podle mě bylo potřeba v polovině sedmiletého období udělat revizi rozpočtu a některé nasmlouvané částky preventivně snížit, což se nestalo. Proto nám zbyly, jak někdy lidově říkám, nezaplacené faktury z minulosti. To se snažíme do příštího období eliminovat a v polovině období by měla proběhnout revize. Překvapuje mě, že naše bývalá vláda měla s tímto krokem velký problém, protože se jedná o jeden z prvků chování řádného hospodáře.

  • Jak by tedy revize mohla pomoci k větší flexibilitě?

Můžeme zjistit, že Evropa je v období hospodářského růstu, a rozpočet tak můžeme revidovat směrem nahoru. Případně z některých kapitol přesuneme prostředky jinam. To je myslím docela rozumné, protože sedmileté období je hodně dlouhá doba. Stejně tak tvrdí někteří kolegové, že by víceleté rámce měly být pětileté, aby kopírovaly volební období Evropského parlamentu a Evropské komise. To by bylo podle mě logičtější.

  • Už jsme trochu naťukly problematiku evropských fondů. Ve středu byla schválena legislativa upravující podmínky čerpání evropských strukturálních a kohezních fondů v příštím programovém období. Jak jste s její podobou spokojená?

Jsem především ráda, že se ji vůbec podařilo přijmout. Podle kolegů z Výboru pro regionální rozvoj přišlo k takzvanému koheznímu balíčku tisíce pozměňovacích návrhů. Vytvoření kompromisu tak bylo krajně obtížné. Schválen byl jak základní rámec, tedy kolik peněz budou mít jednotlivé země k dispozici, tak i podmínky čerpání. Od toho se bude odvíjet příprava Dohody o partnerství mezi Českou republikou a Evropskou komisí.

Nicméně protože jsme balíček schválili až nyní, není možné, aby byla dohoda dojednána a schválena do konce roku, jak se původně uvažovalo. Termín se přesouvá na březen příštího roku, což už bude v průběhu nadcházejícího programovacího období. Jsem ráda, že se podařilo schválit rámec a teď je míček na straně členských států, které by měly co nejrychleji začít pracovat na národních dokumentech.

  • Tento týden nebyl schválen pouze sedmiletý finanční rámec, ale i rozpočet na rok 2014. Vyjednávání mezi Radou a Parlamentem nebyla nijak jednoduchá…

Rozpočtový výbor striktně trval, aby se nejdříve vyřešily propady letošního roku, protože evropský rozpočet musí být vždy vyrovnaný. Hrozilo totiž, že se dluh převede do nového období a že se z nových peněz část ukrojí na staré projekty. Rozpočtový výbor napříč politickým spektrem snad kromě konzervativců však trval na tom, že musíme jít do nového období s čistým stolem. Bylo to tedy přímo spojeno s vyjednáváním o finančním rámci.

  • Evropský parlament dále v prvním čtení schválil návrh směrnice, který by měl prolomit takzvaný „skleněný strop“ a usnadnit ženám jejich účast ve správních a dozorčích radách velkých evropských společností. Týká se především výběrových řízení, ve kterých by v případě, že mají oba kandidáti na stanovenou pozici shodné předpoklady, měl dostat přednost ten z dosud méně zastoupeného pohlaví.

Důležité je zdůraznit, že nemluvíme o ženách, ale o méně zastoupeném pohlaví. Například firmy, které se zabývají typicky ženskými věcmi, jako je třeba móda, by měly získat do vedení více mužů, což je podle mě dobře. Jedním z bodů dané legislativy dokonce je, že v případě, že pracovníci méně zastoupeného pohlaví, tvoří méně, než deset procent, tak se to podniku vůbec netýká. Tím odpadají známé argumenty odpůrců týkající se například hornictví.

  • Směrnice se navíc týká pouze velkých společností kótovaných na burze a výslovně nezahrnuje malé a střední podniky. Mluví navíc jen o nevýkonných členech řídících orgánů. V České republice jde tedy jen o velmi malé množství pozic.

Evropský parlament pouze doporučuje členským státům, aby zvážily, jestli vytvoří v této oblasti národní legislativu. Nejedná se tedy o diktát z Bruselu, jak je to u nás často prezentováno.

  • Ke konkrétním krokům se chystá Německo, které by mělo přijmout zákon, podle nějž by do roku 2016 mělo být v dozorčích radách firem kótovaných na burze zastoupeno alespoň 30 procent žen.

Ano, je to předmětem koaliční smlouvy mezi CDU/CSU a SPD, což je zajímavé, protože Německo nepatří k zemím, kde by byla podpora žen dlouhodobá, jako je tomu například ve skandinávských státech. Vliv velkých německých podniků, které mají v Česku dcery, bude u nás velký, protože německý management se na českých pobočkách určitě projeví. Řekla bych, že to bude přirozený proces.

  • V Německu je zmíněný zákon iniciativou sociálních demokratů. Můžeme čekat něco podobného i v rámci českého koaličního jednání?

Já osobně bych to přivítala, ale myslím si, že v současné době se řeší spíše konfliktní otázky daní nebo církevních restitucí. U nás to není zatím na pořadu dne. Nicméně nemyslím si, že by v České republice musela být přijata tato legislativa, protože vliv Německa bude veliký.

Vynutí si to například i ekonomický život, protože analýzy jasně ukazují lepší výsledky podniků, v jejichž vedení jsou obě pohlaví zastoupena rovnoměrně. Jsou daleko stabilnější a lépe se vypořádávají s krizovými jevy. Například rozbory, které se zabývaly chováním bank během ekonomické krize, ukázaly, že ty, ve kterých bylo větší zastoupení žen, byly daleko odolnější vůči těmto krachům. Ženy se chovaly méně riskantně.

  • Je ale kvóta tím správným způsobem, jak to řešit?

Já kvótu beru jako první pomoc. V okamžiku, kdy se situace ustálí, už nebude potřeba ženám pomáhat. Je však potřeba to odstartovat.

  • Tématem, které se mezi europoslance pravidelně vrací, je zavedení jednoho sídla Evropského parlamentu. Europoslanci totiž mají svá pravidelná plenární zasedání ve Štrasburku, ale zbylé dny pracují v Bruselu a část administrativy se nachází v Lucemburku. Podle nové zprávy, kterou tento týden schválilo plenární zasedání, by si zákonodárci o svém sídle měli rozhodovat sami.

Evropský parlament by měl mít právo sám se rozhodnout, kde bude zasedat, a je paradoxní, že je to zatím v rukou hlav států. Poslanci si přejí jedno sídlo, ale nepanuje jednoznačná shoda, jestli to má být Brusel nebo Štrasburk.

  • Aby tomu tak bylo, muselo by ale dojít ke změně primárního práva a tedy k souhlasu všech členských zemí. Francie a Lucembursko se však nijak netají tím, že by s tímto nesouhlasily. Má tedy vůbec smysl se tímto krokem zabývat?

Je pravda, že se jedná o takové hezké předvolební téma. Nicméně myslím si, že každé volební období se dostáváme trochu dál, protože díky Lisabonské smlouvě má Parlament víc a víc pravomocí. Jeho postavení už začíná být podobné národním parlamentům, i když samozřejmě stále nemůže rozhodovat o věcech, jako jsou například daně.

Mluví se o tom, že by ve štrasburské budově mohly sídlit nějaké jiné evropské instituce, které by Francii nahradily ekonomický výpadek. To není úplně špatná myšlenka, protože evropských agentur a různých institucí máme celou řadu a ty často sídlí v pronajatých budovách. Jejich sestěhování do Štrasburku by v konečném důsledku vedlo k úspoře peněz. Mohlo by jít například o justiční instituce.

  • Mluví se také o univerzitě…

Ano, mně by se univerzita líbila daleko víc, ale chápu, že je to politicky citlivé a je potřeba Francii něco nabídnout. Pokud mám mluvit za sebe, mně by se Štrasburk jako sídlo Parlamentu líbil víc a raději bych opustila Brusel.

  • A nebylo by problémem, že většina ostatních institucí zasedá v Bruselu?

To by nevadilo. Dá se to řešit pomocí videokonferencemi a elektronickými přenosy.

Rozhovor připravila Anna Kuznická.