Vladimír Špidla: Česká republika je s Evropou osudově spojena

zdroj: Evropská komise

„Potřebujeme především stabilní a prosperující EU v globalizovaném světě,“ říká Vladimír Špidla, mluvčí stínové vlády pro evropské záležitosti a bývalý člen Evropské komise. EurActiv s ním hovořil především o fiskální smlouvě a řešení současné krize eurozóny, ale také o pozici České republiky v rámci Unie.

  • Jak se sociální demokracie staví k obsahu fiskální smlouvy, která mimo jiné zavádí pravidlo vyrovnaných národních rozpočtů? V českém kontextu je fiskální zodpovědnost spíše tématem vlády, jak se na to dívá opozice?

Sociální demokracie je toho názoru, že fiskální smlouva je potřebná, protože umožní Evropu stabilizovat v ekonomickém a rozpočtovém smyslu. Česká republika je s Evropou spojena v dobrém i zlém; když se Evropě daří, má z toho užitek i ČR, když bude mít Evropa problémy, bude mít větší nebo menší problémy i ČR. Z tohoto prostoru se zkrátka nemůžeme geopoliticky vyvázat. S celkovým strategickým zaměřením tedy souhlasíme, není to ale pro nás dost. Smlouva totiž neodpovídá na hlavní příčinu krize, kterou nejsou rozmařilé sociální systémy, ale neschopný bankovní systém, který vynucuje na veřejných rozpočtech, aby sanovaly jeho neúspěchy, a každých deset let zruinuje některou část světa.

Jedná se prozatím o první fázi, o které bude jistě nutné nadále jednat. Musí však také následovat další fáze, a to striktní finanční regulace, jako například oddělení retailových a investičních bank. Měly by být zakázány některé typy finančních produktů, zavedena daň z finančních transakcí, zlikvidovány daňové ráje a postupně by měla být vytvořena koordinovaná hospodářská politika na evropské úrovni. Fiskální smlouvu chápeme jako první sanační krok, který může vést k tomuto cíli. Je omyl domnívat se, že levice nechce zdravé veřejné finance. Principem sociálního státu je prostřednictvím veřejných financí přerozdělovat HDP, a nikoliv ho nechávat, aby se rozděloval čistě podle tržních pravidel, protože jsou věci, které trh nedokáže zajistit.

  • Jak se stavíte k argumentu, že podepsáním fiskální smlouvy by se Česká republika zřekla části své suverenity?

Přistoupením k jakékoliv smlouvě se zbavujeme části své suverenity. Ale současně se části suverenity zříkají i ostatní, s nimiž ji sdílíme. Otázkou zůstává, kdy je součet nákladů a výnosů výhodnější. Když vstupujeme do mezinárodní dohody o clech, také se vzdáváme části pravomocí, a mimo jiné musíme například snižovat cla ve styku s Čínou. Vstoupíme-li však do nějaké smlouvy, díky níž sdílíme svou suverenitu s jinými, paradoxně svou vlastní suverenitu posílíme, protože získáme vliv vůči jiným zemím. Společná iniciativa nám tak nakonec dává možnost určovat podmínky našeho života. To vždycky vyžaduje důslednou úvahu. Důležitou poznámkou ale je, že v případě fiskální smlouvy nejde o přenášení kompetencí na nadnárodní organizace. Podle mého soudu je to klasická mezinárodní smlouva a o přenosu suverenity na Evropu zde může být jen velmi těžko řeč.

  • Jak se díváte na možnost, že by se kvůli přijetí fiskální smlouvy konalo v České republice referendum?

Referendum je možné pořádat o řadě otázek, ale pro mě jako sociálního demokrata pouze za předpokladu, že bude schválen zákon o obecném referendu, a že tedy nebude používáno jednorázové referendum podle toho, jak se to zrovna hodí. Ústavně neexistují důvody pro to, aby se konalo referendum. Jde o mezinárodní smlouvu, takže případné referendum by vytvářelo precedent, který by bylo v budoucnu možné aplikovat i na další běžné mezinárodní smlouvy.

  • V případě, že by byl přijat zákon o obecném referendu a konalo by se poté referendum o fiskální smlouvě, sociální demokracie by jej tedy podpořila?

Stanovisko sociální demokracie v tomto uzavřené není. Jsou pevné argumenty, které říkají, že pro referendum o fiskální smlouvě neexistují ústavní důvody. Mohou se samozřejmě objevit jiné argumenty. Zatím je ovšem neznám; jak jsem již řekl, jedná se o běžnou mezinárodní smlouvu, která je výrazně slabší než například Lisabonská smlouva, a ta byla schvalována parlamentním způsobem.

  • Jak hodnotíte společnou iniciativu premiérů Nečase a Camerona, kteří se rozhodli podpořit dokončení vnitřního trhu, ve kterém oba spatřují jeden ze způsobů, jak zachránit společnou měnu? Může se jednat o způsob, jakým se obě země, které se k fiskálnímu paktu nepřipojily, snaží udržet ve hře a podílet se na řešení krize?

Britové skutečně hledají cestu zpět do Evropy, a to mi vyhovuje. Dlužno však říci, že je to iniciativa, která vychází z tzv. Montiho reportu, zprávy současného italského premiéra, která byla na požádání Komise zpracována již asi před rokem a půl. Je v ní formulována řada opatření, která by zlepšila fungování vnitřního trhu. Jsem zastáncem vnitřního trhu, takže si myslím, že když se do toho Británie a Česká republika pustí s elánem, je to hodné podpory.

  • Jakých dalších priorit by se měla podle Vás EU při řešení krize držet? Hovoří se například o podpoře zaměstnanosti, zejména u mladých lidí.

Jak jsem již říkal, sociální demokraté považují za důležité vytvořit účinnou finanční regulaci, zavést daň z finančních transakcí a posílit strukturální politiku na evropské úrovni. Co se týče podpory zaměstnanosti, domníváme se, že jde o věc, kterou je třeba výrazně podpořit, ale zatím se pro ni nedělá dost. Po mnoha letech se ukazuje, že národní úroveň tuto otázku není schopna zvládnout. Je tedy třeba, aby se výrazně mobilizovala evropská úroveň, což prozatím neprobíhá dostatečně.

  • Myslíte si, že během sedmi let členství v EU si Česká republika na evropském poli dokázala vybudovat stálou a jasnou pozici? Jak by podle Vás měla vypadat vize české evropské politiky?

Jde o můj osobní názor, ale domnívám se, že jsme si jasnou představu vytvořit nedokázali. V ČR se sváří dvě koncepce Evropy – mezivládní a komunitární. Já jsem zastáncem té druhé, protože dějiny ukázaly, že nejdůležitější věc v Evropě, čili mír, nikdy nebyla dosažitelná mezivládní cestou. Každý pokus o vytvoření rovnováhy sil vždy skončil další nerovnováhou a další katastrofou. Vize ČR by měla být založena na vědomí, že se nacházíme v Evropě a jsme s ní za všech okolností osudově spojeni. Především potřebujeme stabilní a prosperující EU v globalizovaném světě. Proto je podle mého názoru správné rozvíjet komunitární prvky.  Nikde jinde než v evropských institucích nemáme tak rovnoprávné postavení bez ohledu na naši reálnou váhu, ať už ekonomickou, vojenskou nebo politickou. Našimi prioritami by tak mělo být zejména vytváření společné zahraniční a bezpečnostní politiky a posilování společné ekonomické politiky.


Vladimír Špidla vystoupil jako jeden z řečníků na semináři „Fiskální smlouva – stará pravidla v novém hávu?“, který na konci února pořádala Asociace pro mezinárodní otázky v rámci projektu Challenging the Czech Tales on European Policies.