Veronika Vrecionová: Ochrana životního prostředí patří mezi konzervativní hodnoty

© Archiv ODS

Nová podoba zemědělské politiky, problémy českého venkova, zelená politika Ursuly von der Leyenové i brexit. To jsou témata, o kterých redakce EURACTIV.cz hovořila s českou europoslankyní Veronikou Vrecionovou (ODS, ECR).

Veronika Vrecionová dříve působila v domácí politice na komunální úrovni jako starostka, poté se stala senátorkou a následně i poslankyní. V současné době je předsedkyní Spolku pro obnovu venkova. Po květnových eurovolbách se stala novou českou europoslankyní za ODS (ECR).

V minulosti jste působila v domácí politice, co Vás vedlo k tomu kandidovat do Evropského parlamentu (EP), a přejít tak na evropskou úroveň?

V rámci ODS, a vlastně i v rámci Spolku pro obnovu venkova, se již dlouhodobě věnuji tématu zemědělství a venkova. Řada věcí se přitom dá ovlivňovat už na půdě Evropského parlamentu. Zároveň mám pocit, že se téma venkova upozaďuje. Chtěla bych být proto „ambasadorkou českého a moravského venkova v Evropském parlamentu“ – to je moje pracovní heslo.

Kromě toho, že se po květnových eurovolbách ustavil nový Evropský parlament, tak se aktuálně v Evropské unii ustavuje také nová Evropská komise. Jaký názor máte na budoucí předsedkyni Ursulu von der Leyenovou?

Já jsem pro ni nehlasovala, nehlasovali pro ni ani poslanci z ODS, a pokud vím, tak pro ni nehlasovala drtivá část frakce ECR. A to z toho důvodu, že když byla paní von der Leyenová na slyšení v naší frakci, tak se k některým našim dotazům vyjadřovala velmi neurčitě a nebyli jsme s jejími odpověďmi úplně spokojení. Poté ještě vystoupila na plénu, kde se navíc posunula velmi výrazně doleva a hodně ustoupila zeleným.

Pokud by se jí podařilo naplnit, co slibovala na plénu, tak by to mělo velmi negativní dopady na Českou republiku. A to teď říkám i přesto, že jsem přesvědčena, že chránit životní prostředí je konzervativní hodnota. Myslím si, že rozumná ochrana životního prostředí je naprosto nezbytná a nutná, obzvláště s ohledem na mé téma venkova a zemědělství. Ale to, co v rámci ochrany životního prostředí v současné době hodně akcentuje větší část politiků v Evropském parlamentu, a co vlastně slíbila Ursula von der Leyenová, je spíše ideologická záležitost, která nemá s opravdovou ochranou životního prostředí nic společného.

Stavba nové Komise je ve finále. Dominovat jí budou silní místopředsedové a zelená agenda

Už příští týden začne „grilování“ nastávajících eurokomisařů před Evropským parlamentem. Kdo nakonec projde sítem? Jak bude fungovat nová struktura Evropské komise a co mohou priority nové předsedkyně znamenat pro Česko?

Budoucnost reformy SZP

Přejděme teď k Vám blízkému tématu zemědělství. Jak to nyní vypadá v Evropském parlamentu s projednáváním reformy společné zemědělské politiky?

V tuto chvíli nejsem schopna říct, co bude, protože společná zemědělská politika byla vlastně projednávaná v minulém složení Evropského parlamentu. Teď se v zemědělském výboru rozhoduje, jestli se celá problematika otevře znovu, nebo jestli to, co projednal minulý výbor, půjde rovnou na plénum.

Velkým tématem se v souvislosti s novou podobou společné zemědělské politiky stalo zastropování dotací pro velké zemědělské podniky. Jak je to s názory na tuto problematiku v Evropském parlamentu?

Situaci a náladu v Evropském parlamentu hodně sleduji, protože jsem velkým přívržencem zastropování plateb tak, aby se více dostalo na malé a střední zemědělce. A ne tak, aby to fungovalo jako dnes, kdy drtivou většinu finančních prostředků čerpají velcí zemědělci, kteří na venkově vlastně ani nežijí.

Minulý zemědělský výbor se k této otázce postavil otevřeně. Vím, že ve výboru pro životní prostředí, který společnou zemědělskou politiku také projednával, padaly k zastropování taková čísla, která by poškodila velkou část našich středních zemědělců. A s ohledem na stávající složení parlamentu, které se hodně posunulo do zelena, se trochu obávám, aby v případě znovuotevření celého balíčku nedošlo k jeho schválení v podobě, jež by negativně zasáhla i naše menší a střední zemědělce.

Takže nyní vážíme na vahách, jestli problematiku zastropování znovu otvírat, nebo ne. Samozřejmě si neděláme iluze, protože nemáme většinu, ale byla bych velmi ráda, aby k zastropování došlo. Ovšem na nějaké rozumné výši.

A co si o zastropování myslí členské země? Které jsou pro, a které naopak proti?

Když se v minulosti projednávala podoba nynější zemědělské politiky, tak pro zastropování byly v podstatě všechny země kromě České republiky a Slovenska, protože máme velmi podobnou strukturu zemědělství. Ještě bylo proti Německo, protože bývalá NDR na tom byla taky podobně. Dnes už proti zastropování Němci úplně nebojují, protože už si strukturální problém částečně vyřešili. Tehdy byli proti i Britové, ale ti z Unie vystupují. Všechny ostatní země byly pro, a tak to je i dnes, protože jinde v Evropě zastropování již funguje.

Když o zastropování neformálně mluvím s poslanci z jiných zemí, tak to vůbec nevnímají jako problém. Ptají se mě proč v Česku taky nezastropujeme dotace velkým podnikům. Oni je zastropované mají a podporují spíš menší zemědělce. Tady u nás ale v současné době politická vůle nebude, protože našim největším „čerpačem“ je premiér a pan ministr zemědělství Toman. Oba jednají v zájmu firem, které jsou jim prostřednictvím nějakých fondů vlastní.

Místo zastropování platba na první hektary. Doladění nové zemědělské politiky mají v rukou europoslanci

Po dvou a půl letech budou 4 čeští europoslanci bránit zájmy národního agrárního sektoru v zemědělském výboru EP. Čeští agrárníci to vítají, zvláště v době klíčových jednání o budoucí SZP po roce 2020, s jejímiž návrhy ne vždy souhlasí.

Vy jste tedy pro, co ale říkáte třeba na alternativu v podobě platby na první hektary.  Myslíte si, že by to byla lepší varianta?

První věc je, že dnes přichází oponenti zastropování v Česku, s tím, že by mělo být dobrovolné a že bude stačit tzv. redistribuční platba na první hektary. Ale já se ptám, proč to neudělali doteď? Nikdo to zatím neudělal, takže pokud tady nebude tlak, tak se redistribuční platba dobrovolně nezavede.

A zadruhé, částka, která by se měla dostat k menším zemědělcům, představuje stále velký nepoměr v porovnání s velkými zemědělci. Já si dokonce myslím, že by měly být zavedeny obě varianty – jak zastropování, tak redistribuční platba.

Nejsem ale zastánce toho, aby se zastropovávalo na nějakých velmi malých plochách. Konkrétní limit je věc k diskusi, ale viděla bych ho třeba na 1 500 hektarů. Jinak řečeno, na výrazně vyšší částce, než je to běžné v zemích kolem nás, protože musíme brát v potaz naši odlišnou zemědělskou strukturu. Do budoucna by podle mě dávalo smysl, kdyby došlo k postupnému snižování.

Na druhou stranu, oponenti argumentují, že by zastropování sice pomohlo malým zemědělcům, ale na úkor těch velkých a ohrozilo by jejich konkurenceschopnost…

Nemyslím si, že by to mělo velké zemědělce znevýhodňovat. Velké firmy už mají ekonomickou výhodu ze své velikosti – mají aparáty, jsou schopné, mají kapitál, můžou daleko snáz nakupovat. Kdežto malí a střední zemědělci jsou lidé, kteří si zpravidla často sami hospodaří a musí splňovat stejnou administrativu jako velké podniky, chodí jim kvanta kontrol. Pořád se mluví o narovnávání podnikatelského prostředí a tohle je příklad úplného nesmyslu. Nemůžete přeci malému zemědělci nastavit úplně stejné podmínky jako velkému.

Navíc, drtivá většina velkých firem vůbec nemá sídlo na venkově. A tady jde o to, aby finanční prostředky, například z Programu rozvoje venkova, na venkov skutečně doputovaly. Dnes je úplně evidentní, že peníze odtékají z venkova pryč.

Zastropování dotací by nás mohlo zničit, říká ředitel zemědělského podniku

Zavedení limitu na evropské dotace pro farmáře by podle ředitele společnosti Zdobnice Josefa Duška mělo negativní vliv na zaměstnanost na českém venkově i na stav krajiny. Jeho zemědělský podnik by kvůli tomu musel výrazně omezit své podnikání.

Problémy českého venkova

Kromě členství v zemědělském výboru jste také náhradnicí ve výboru regionálního rozvoje a v Česku předsedáte Spolku pro obnovu venkova. S jakými problémy se potýká český venkov a jak mu s nimi EU může pomoci?

Potýkáme se s problémem vylidňování venkova, to je ale samozřejmě problém celé Evropy a celého světa. Je však nutné nastavit podmínky tak, aby se trend nejlépe zastavil, nebo alespoň snížil. Řada problémů začíná infrastrukturou. Na venkově potřebujeme mladé lidi, dneska se mluví například o úplné, nebo částečné práci z domova. K tomu je však potřeba infrastruktura – komunikace, posílení autobusové a vlakové dopravy, to znamená velké investice.

Na venkově nám také chybí vysokorychlostní internet, který jsme nebyli schopni zajistit. A i když na něj byly vyčleněny prostředky, tak jsme nebyli schopni to zpracovat. A právě takové věci se ve výboru řeší, protože řadu našich problémů mají samozřejmě i ostatní země, které se k nim ale zjevně dokáží postavit líp.

Problém je tedy propojen s naší domácí politikou, měli bychom být doma schopni připravit podmínky a umět pojmenovat problémy tak, abychom byli schopní čerpat dotace. Česká republika musí umět říct, co potřebuje.

Stát obcím moc nepomáhá, a naopak je zavaluje různou byrokracií, ze starostů se postupně stávají zoufalí úředníci, kteří musí vyplňovat všelijaké tabulky. Tam, kde jsou starostové osvícení, a naštěstí jich přibývá, si všechny problémy uvědomují a snaží se je řešit i přes to, že jim stát hází klacky pod nohy. Tím mám na mysli třeba EET a podobné věci, jež komplikují život malým živnostníkům, kteří jsou na venkově potřeba. Pak dochází k vymýšlení dotačních titulů, aby na venkově udrželi obchod. To je prostě úplně nesmyslná politika. Já si myslím, že je nutné si vzít příklad z toho, jak problém řeší v jiných zemích.

Jak pomoci českému venkovu

Na venkově chybí občanská vybavenost, infrastruktura a lidé ochotní zde pracovat. Pomoci mu mohou snížení administrativní zátěže pro podnikatele, ale i moderní technologie.

Irská pojistka vs. tvrdý brexit

Evropský parlament 18. září přijal rezoluci k brexitu. Vy jste pro ni nehlasovala, co vás k tomu vedlo?

Já nejsem příznivec referend a prvků přímé demokracie, ale když už se pro něj Britové, podle mě dost nešťastně, rozhodli, tak je potřeba ctít jeho výsledky. Velká Británie s Evropskou unií už dva roky velmi neúspěšně vyjednává o podobě brexitu a o rozvodové dohodě. Já si myslím, že se neměla vyjednávat jenom tato dohoda, ale zároveň i uspořádání vztahů poté.

Teď nastoupil Boris Johnson a vyvolává velmi negativní reakce ze strany EU, která říká, že v dohodě nebudou žádné změny. Právě to uvádí i ona deklarace Evropského parlamentu. Co se ale stane, když nebude žádná dohoda a dojde na tvrdý brexit? Velmi negativně to zasáhne nejenom Británii, ale i všechny členské země EU, naše obyvatele a také naše firmy. A to přeci nechceme. Budoucí uspořádání musí být co nejlepší, abychom mohli spolupracovat. Nemá smysl vykopávat a prohlubovat příkopy. Proto jsem nehlasovala pro velmi neústupné stanovisko Evropského parlamentu.

Rezoluce hovoří o tom, že Evropský parlament nepřijme takovou rozvodovou dohodu, která nebude obsahovat irskou pojistku, nebo její alternativu. Zaznívá totiž argument, že dohoda bez irské pojistky by ohrozila mírový proces v Severním Irsku. Měla by Unie na dohodu bez pojistky přistoupit?

Britský parlament již pojistku odmítl třikrát. Když na ní budeme trvat, dojde k tvrdému brexitu, a pak mezi Irskem a Severním Irskem vznikne hranice. Tím ničeho nedosáhneme.

Já považuji neústupnost Evropské unie za chybnou. Na druhou stranu vidím velkou chybu také na straně Británie, která zatím nepřišla s žádnou alternativou. Boris Johnson teď přichází s nějakými nápady, ale zatím jsem ještě nic realistického neslyšela (rozhovor proběhl 23. září – pozn. redakce).

Johnson hájí nový plán brexitu. Britské opozici, Bruselu ani irské vládě se však nezamlouvá

Do brexitu podle současného termínu zbývá 27 dní. Zatím ale stále není jasné, jak budou po odchodu vypadat vztahy Británie s Unií. Nové plány premiéra Johnsona se totiž nezdají opozici, irské vládě ani unijním lídrům. Bude se dál jednat.