Veronika Hamáčková: Cenové rozhodnutí pro OZE by měl ERÚ vypsat, neexistuje žádná faktická překážka

podpora OZE

© Solární asociace

ERÚ fakticky nic nebrání v tom, aby vydal cenové rozhodnutí pro OZE na rok 2017. Neexistuje žádné závazné rozhodnutí Evropské komise naznačující, že by šlo o protiprávní podporu, říká výkonná ředitelka Solární asociace Veronika Hamáčková.

Prezident Miloš Zeman nedávno při zasedání tripartity uvedl, že podpora obnovitelných zdrojů energie by měla být zrušena a neměla by se nadále vyplácet. Vzhledem k chybnému nastavení v minulosti je tato podpora podle všeobecného přesvědčení velkou zátěží pro státní rozpočet i pro spotřebitele. Letos má jít na podporu OZE v Česku více než 40 miliard korun. Proč by se podle Vás měla podpora zachovat?
Podporovat obnovitelné zdroje formou výkupních cen nebyl záměr, který by vyplýval z nápadu provozovatelů větrných a solárních elektráren nebo bioplynových stanic. Byla to idea státu, který zájemcům o vstup do nového a nevyzkoušeného odvětví slíbil návratnost investice do 15 let. V porovnání s jinými investičními obory není doba návratnosti 15 let nic závratného. Stát díky tomu navíc může naplňovat své závazky v navyšování podílu šetrné energetiky a společnost může těžit z kvalitnějšího ovzduší a menšího podílu fosilních zdrojů na výrobě energie.

Nesporným faktem je také to, že obnovitelné zdroje energie stojí za výrazným zlevněním ceny silové elektřiny pro spotřebitele, tedy domácnosti a firmy. Významným přínosem nastartování evropské podpory nového odvětví obnovitelných zdrojů a zejména solární energetiky je navíc to, že došlo k posílení výrobních kapacit, a celosvětově tak mohla cena fotovoltaických modulů klesnout o desítky procent. Dnes si díky tomu může vlastní solární panely na střechu pořídit i domácnost s průměrnými příjmy.

Veronika Hamáčková je jednou z osobností žebříčku #EurActory40. Více >>>>

Garance nastavených podmínek znamená respekt k právnímu státu a soukromým investicím, zvyšuje stabilitu ekonomiky a příliv zahraničního kapitálu nebo naopak snižuje náklady na financování nových projektů. Bohužel, v České republice jsme v oboru obnovitelných zdrojů naproti tomu svědky opakovaného narušování stability podmínek.

Kdo jsou vlastně v českých podmínkách výrobci energie z OZE, nebo konkrétně ze solárních elektráren?
Obnovitelné zdroje, respektive solární elektrárny vlastní například obce, družstva, developeři a v drtivé většině normální firmy, které je provozují jako součást svého podnikání. Takové podnikání je přitom nejenom ekologičtější, ale i ekonomičtější, protože přináší značné finanční úspory. Jde třeba o výrobce hraček, tužek nebo stavebních komponent. Malé projekty zase patří rodinám, které si tak samy vyrábí třetinu a více vlastní spotřebované elektřiny. Bioplynové stanice, dnes největší obnovitelný zdroj v Česku, zase často vlastní zemědělská družstva nebo třeba pivovary.

Jak velká část instalované kapacity v solární energii je v Česku koncentrovaná do rukou velkých investorů, a jak velkou část tvoří spíše malí hráči jako malé firmy, družstva a domácnosti?
Solární elektrárny jsou vlastně nejrozšířenějším zdrojem výroby elektrické energie co do počtu jednotlivých instalací. V České republice je přes 28 tisíc výroben elektřiny pomocí slunečního záření, z toho 92 % představují malé fotovoltaické elektrárny na střechách domů s výkonem do 30 kW. Jejich podíl na celkovém instalovaném výkonu 2 GW je zhruba 10 %.  Velkých elektráren nad 1 MW je v České republice kolem 500 s celkovým instalovaným výkonem 1,3 GW. Lze však očekávat, že se postupným čerpáním potenciálu výroby solární elektřiny na střechách začne poměr mezi velkými a drobnými instalacemi vyrovnávat.

Jak velkou část tvoří mezi vlastníky solárních elektráren zahraniční investoři?
Zahraniční investoři představují z pohledu výkonu zhruba jednu čtvrtinu. Jde o desítky investorů zejména z Německa, Rakouska, Norska nebo Velké Británie.

cenové rozhodnutí pro OZE

© Shutterstock / roibu

Budoucnost OZE v Česku

Velká část debaty o budoucnosti české energetiky se věnuje počtu pracovních míst, která jsou schopny jednotlivé druhy výroby vytvořit. Jak jsou na tom obnovitelné zdroje?
Obnovitelné zdroje ve světě zaměstnávají přes 8,8 milionu lidí. V České republice mohou dát práci desítkám tisíc lidí, pokud zajistíme plynulý rozvoj tohoto odvětví. Například solární energetika by u nás mohla vytvořit okolo dvou tisíc nových pracovních příležitostí v instalačních a servisních firmách. Stovky lidí u nás také zaměstnávají firmy vyrábějící špičkové fotovoltaické moduly nebo výzkumná a vědecká pracoviště.

Je možné narazit na argument, že velká část těchto pracovních míst nemusí být vytvořena natrvalo – jakmile se například podaří nainstalovat dostatečné množství solárních panelů na střechy, potenciál v instalačních firmách může být vyčerpán.
Usilujeme o vytvoření stabilního prostředí, ve kterém bude počet nových instalací na stávajících nebo nových budovách narůstat průběžně. Ročně by mohlo jít o 200 až 300 MW nových solárních výroben na střechách. Takové množství odpovídá desítkám tisíc drobných instalací, které dají práci právě servisním a instalačním firmám. Navíc další pracovní příležitosti budou vznikat v zavádění systémů akumulace energie a podpůrných IT služeb. Pokud tedy vytvoříme dobré podmínky pro další rozvoj moderní energetiky v Česku, o práci nouze rozhodně nebude.

Jak je podle Vás možné zajistit stabilní rozvoj OZE v České republice do budoucna, když už není vůle poskytovat v takové míře přímou podporu?
Přímou podporu ve formě výkupních cen po minulé zkušenosti neprosazujeme. Domníváme se, že by rozvoji obnovitelných zdrojů pomohl mix investiční podpory v kombinaci s dalšími nefinančními nástroji. Několik let například vedeme debatu o zavedení podpory v určité formě net-meteringu, kdy drobný výrobce elektřiny využívá distribuční síť jako úložiště elektřiny.

Dalším důležitým segmentem, ve kterém se v minulosti obnovitelným zdrojům dařilo, je komunální energetika. Budovy úřadů, nemocnic nebo škol, jejichž střechy budou pokryté solárními panely, pomohou v kombinaci s nástroji pro akumulací energie významně zvýšit podíl energetické soběstačnosti veřejných budov.

Přímou podporu ve formě výkupních cen po minulé zkušenosti neprosazujeme.

V zimě se v EU začne projednávat nová směrnice o obnovitelných zdrojích, která tentokrát nebude vycházet z národních cílů pro podíl OZE. Jakého podílu v českém energetickém mixu by ale podle Vás mohly OZE do roku 2030 dosáhnout?
Záleží na řadě faktorů, například jak se bude vyvíjet spotřeba energie nebo jaké budou ceny silové elektřiny, které ovlivňují investice do nových zdrojů. Za zhruba dalších 15 let bychom se mohli pohybovat okolo 20% podílu energie z obnovitelných zdrojů. Mimo vnějších impulsů, které mohou rozvoj obnovitelných zdrojů a energetiky obecně ovlivnit, záleží také na stabilitě zdejšího prostředí. Pokud budeme i nadále svědky zásahů Energetického regulačního úřadu (ERÚ) do zákonem garantovaných podmínek pro podporu stávajících instalací šetrných zdrojů, můžeme na další rozvoj moderní energetiky zapomenout. Dále je důležité otevřít debatu o tom, v jakém rámci se budou nové zdroje pohybovat. Pravidla Evropské unie například dovolují pro větší instalace obnovitelných zdrojů tržní mechanismy podpory. Jde například aukce, které už jsou vyzkoušené v Německu.

V souvislosti se směrnicí se mluví také o způsobech, jak OZE lépe integrovat do sítě a do trhu. Podle řady názorů by například do budoucna neměly mít OZE přednostní přístup do sítě. Co si o tom myslíte?
Podporujeme lokální využívání energie a v principu jsme pro zachování přednostního přístupu obnovitelných zdrojů do sítě, nicméně to není nutnou podmínkou. Díky své flexibilitě mohou OZE fungovat na trhu i bez přednostního přístupu, čehož budeme moci plně využívat až s nástupem řešení pro akumulaci a chytrých IT řešení pro řízení spotřeby a výroby energií.

solární panely

© Shutterstock / franco lucato

Cenové rozhodnutí pro OZE

Otázka obnovitelných zdrojů je v české debatě už dlouho dobu spojena s heslem „notifikace“. Čeká se totiž na notifikaci několika programů pro podporu OZE ze strany Evropské komise. Jaká je současná situace?
V důsledku nevypsání podpory pro podstatnou část obnovitelných zdrojů v České republice a neukončený proces konzultace s Evropskou komisí hrozí opět zvýšení nestability v energetice a nedůvěry investorů. Přitom z právního hlediska bylo vypsání podpory na konci loňského roku v souladu s naším i evropským právem. ERÚ fakticky nic nebrání v tom vydat cenové rozhodnutí i pro rok 2017. Neexistuje totiž žádné závazné rozhodnutí Evropské komise o tom, že jde o protiprávní podporu.

Už je známo, kdy by měla Komise rozhodnout o podpoře tzv. starých OZE, tedy zdrojů spuštěných mezi lety 2006 a 2012, které tvoří většinu podporovaných zdrojů?
Ministerstvo průmyslu opakovaně uvedlo, že proces bude ukončen před koncem roku. Pro nás je pochopitelně klíčové, aby Evropská komise vydala své stanovisko co nejdříve. I na základě našich jednání se zástupci komise však chápeme, že jde o komplikovanou debatu s řadou legislativních podkladů a ekonomických analýz. Podporujeme ministerstvo průmyslu v jeho snaze dokončit zdárně celý proces tak, aby se do oboru obnovitelných zdrojů vrátil potřebný klid.

Za zhruba dalších 15 let bychom se v Česku mohli pohybovat okolo 20% podílu energie z OZE.

Až bude s notifikací jasno, jaká další témata pro Vás budou aktuální z hlediska budoucnosti OZE?
Budeme usilovat o to, abychom obnovili pozitivní vnímání obnovitelných zdrojů a jejich přínosů, jako je snižování závislosti domácností, firem i celé země na spalování uhlí a na dodávkách energetických surovin ze zahraničí. S řadou významných partnerů z průmyslu a s Aliancí pro energetickou soběstačnost jsme například letos iniciovali projekt Obnovitelné desetiletí, který má za cíl vyzdvihnout zajímavé a inspirativní příklady konkrétního využití obnovitelných zdrojů v České republice.

Vedle toho budeme usilovat o vytváření podmínek pro další růst solární energetiky a akumulace. Namátkou mohu zmínit například vytvoření nových tarifů zaměřených na podporu fotovoltaiky a využití akumulace, zrušení sankcí za přetoky do sítě u takzvaných mikrozdrojů, zlepšení využití programu Nová zelená úsporám, obchodní net-metering, vytvoření legislativního rámce pro akumulaci nebo dlouho očekávané vyjasnění podmínek pro rekonstrukce u fotovoltaických elektráren.

Pokud jde o novou tarifní strukturu, podle ERÚ by měla být vytvořena až poté, co decentralizovaná výroba bude pokrývat 30 % české spotřeby. To může být až za dlouho. Mělo by se s tím podle Vás začít dřív?
Nepodporujeme rychlý nástup nové tarifní struktury. První návrh byl uspěchaný, protože současný podíl malých zdrojů je stále menšinový. Pokud bychom měnili tarify, pak pouze tak, abychom fixními poplatky neznevýhodnili stávající nebo nové investice do decentralizovaných zdrojů energie.