Věra Jourová: ČR patří na západ, nikoliv na východ

Věra Jourová

„ČR je významným hráčem ve střední Evropě a patří spíše na západ, než na východ. Abychom byli na čele pelotonu, není na překážku ani fakt, že jsme nepřijali euro. Není to natolik zásadní, abychom nemohli být v jádru EU,“ říká v dalším předvolebním rozhovoru 1. místopředsedkyně hnutí ANO 2011 Věra Jourová.

Rozhovor s Věrou Jourovou vychází jako další z devíti předvolebních rozhovorů, v nichž se EurActiv snaží zjistit, jaké názory zastávají politické strany, jež mají reálnou šanci uspět v nadcházejících volbách, k jednotlivým evropským otázkám. Předchozí dny jste měli možnost seznámit se s myšlenkami 1. místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska, předsedy hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka.

  • Ve volebním programu se ANO 2011 hlásí k prohlubování a upevňování členství České republiky v Evropské unii. Jak důležitá je pro Vás vůbec otázka našeho směřování v rámci EU?

Jsme v první řadě proevropská strana. Podle nás je členství v Evropské unii pro Českou republiku naprosto zásadní, protože nemluvíme o „nás a Unii“, ale o „nás v Unii“. Nesdílíme názor, že jsme „malým“ členem. Jsme naprosto plnoprávným členem a měli bychom být schopni toho využít, být čitelní a stabilní a mít v orgánech Evropské unie kvalitní zastoupení.

Myslíme si, že je potřeba si budovat velmi silnou personální základnu pro zastupování v Unii. Nelíbí se nám, jak situace vypadá nyní. Česká republika často vysílá do Bruselu lidi za politické zásluhy, bez potřebné kvalifikace, a ti tam jsou třeba jen krátkou dobu. To je velmi špatná praxe, která se dlouhodobě negativně podepisuje i na našich výsledcích v různých jednáních.

Považujeme naše členství v Unii za součást naší zahraniční politiky. Naší zásadní prioritou je pěstovat velmi silná spojenectví v rámci Visegrádské skupiny a v ekonomických vztazích se samozřejmě zaměřovat především na Německo, na jehož ekonomiku jsme jako silně proexportní ekonomika navázaní.

  • Označujete evropskou politiku jako součást zahraniční politiky. O této otázce se však vedla diskuze především ve světle sporu mezi premiérem Nečasem a ministrem zahraničí Schwarzenbergem, který vyústil ve vznik dvou postů státních tajemníků zodpovědných za tuto oblast. Vláda Jiřího Rusnoka následně post na ministerstvu zahraničí zrušila. Neměla by evropská agenda spadat spíše pod Úřad vlády?

Nechceme měnit instituce, dokud se nerozkoukáme. Měli jsme v programu několik návrhů na slučování některých ministerstev, ale teď od toho ustupujeme. Zatím jsou evropské záležitosti agendou státního tajemníka pro evropské záležitosti, a tak to chceme ponechat. Vždy je to spíš o otázkách konkrétních lidí, funkce samy o sobě problém neřeší. Zásadní věcí je, aby tajemník pro evropské záležitosti velmi úzce spolupracoval s ministerstvem zahraničí, ne-li přímo s ministrem, který by měl komunikovat s prezidentem.

  • Je podle Vás zapotřebí konzultovat evropské otázky s prezidentem?

Záleželo by na tom, jestli by ta konkrétní otázka měla nějak zásadním způsobem měnit podobu nebo fungování České republiky. Takovým případem by bylo například přijetí společné měny.

Pokud bych se ale mohla vyjádřit k našemu vztahu k současnému prezidentovi Miloši Zemanovi, negativně vnímáme jeho velmi extensivní výklad pravomocí. Myslíme si, že to, že v ústavě není taxativně vymezena spousta věcí, je správné. Ústava nemá být detailní procesní předpis. Od první republiky stojí ústava na tom, že prezident respektuje ústavní zvyklosti. To samozřejmě v našem vnímání současného prezidenta hraje roli. V našem programu mimo jiné najdete, že má-li Česká republika neodpovědného prezidenta, což je terminus technicus, není to hodnocení, pak by veškerá jeho rozhodnutí měla být kontrasignována vládou.

  • Nicméně určitá diskuze s prezidentem by podle Vás měla probíhat?

Určitě. O dlouhodobých záměrech a principiálních změnách se velmi dlouze debatuje v orgánech Evropské unie, takže je nutné takovouto debatu zahájit i vnitrostátně a nečekat, až z Bruselu přijde rozhodnutí, byť rozhodnutí, na kterém jsme se podíleli i my. Podle nás by debata s panem prezidentem měla probíhat o stejných tématech, která bychom důsledně komunikovali také s veřejností. V praxi si myslím, že ministr zahraničí s prezidentem nutně musí konzultovat pozice české diplomacie k zásadním zahraničněpolitickým otázkám.

  • Vraťme se ještě zpět k volebnímu programu ANO 2011. Mimo jiné v něm uvádíte, že „ČR se musí stát aktivním, konstruktivním, byť i kritickým, nikoli však kapriciózním členem Unie.“ Myslíte tedy, že se Česká republika v současné době chová nevypočitatelně?

Podle mě jsme nastartovali neblahé budování image České republiky tím, že v roce 2009 padla vláda během našeho předsednictví EU. Každá země se na předsednictví dlouho připravuje a během něj intenzivně pracuje na tom, aby se prezentovala jako stabilní a spolehlivá země, která dokáže věci zorganizovat. Proto byl pád české vlády velmi silným zásahem do naší prestiže v rámci Unie.

Následovala turbulentní období doprovázená různými skandály, včetně špatného čerpání peněz z evropských fondů, které nás v Bruselu velmi poškozují. Pokud mluvíme například právě o fondech, před několika měsíci vyšla bilanční zpráva, podle které jsme úplně nejhorší zemí v otázce chybovosti v čerpání peněz a třetí nejhorší v čerpání. To jsou všechno spočitatelné položky. I kvůli tomu, že fondy EU jsou mým oborem, se mi to velmi citelně nelíbí. Myslím, že máme a vždy jsme měli na to být minimálně první pětce.

  • Mluvila jste o tom, že Vaše strana se cítí být proevropskou. Nicméně česká společnost je obecně spíše protievropská. Mělo by to mít vliv na politická rozhodnutí?

Děláme si průběžnou anketu názorů našich členů a sympatizantů. V té jsme zjistili, že naše strana jako celek je proevropská, jen velmi malá skupina členů zastává názor, že bychom některé kompetence měly přenášet zpět z evropské úrovně zpět na národní.

Samozřejmě dodáváme, že je potřeba si hlídat sféru výsostných kompetencí země. Dnes už máme poměrně vysoké procento legislativy, které je podvázáno evropskou legislativou, jedná se o přibližně 70 % předpisů. Domníváme se ale, že je zapotřebí si pohlídat, aby do zbývajících kompetencí Evropská unie nezasahovala.

  • Které konkrétní kompetence máte na mysli?

Například otázky daní nebo civilního práva. Já osobně ale podporuji i určitou harmonizaci oblasti trestního práva. Vítám společné aktivity v oblasti potírání organizovaného zločinu, protidrogová opatření a další činnosti Europolu.

  • Dlouhodobě probíhají diskuze o budoucím směřování evropské integrace, v rámci kterých se mluví o vzniku jakési dvourychlostní Evropy. Myslíte si, že je v zájmu České republiky snažit se být, řekněme, za každou cenu v tom takzvaném rychlejším „pruhu“?

My si myslíme, že ano. Dokonce se domníváme, že tomu, abychom byli v čele pelotonu, není na překážku ani fakt, že jsme nepřijali euro. Je to sice okolnost významná, ale ne natolik zásadní, abychom nemohli být v jádru EU. Jsme přesvědčeni, že Česká republika je významným hráčem ve střední Evropě a že patříme spíš na západ, než na východ.

  • Mluvila jste už několikrát o přijetí společné měny. Jak se ANO 2011 ke vstupu do eurozóny staví?

Myslíme si především, že ať už euro přijmeme, nebo ne, je potřeba dodržovat kritéria pro nízký deficit státního rozpočtu a celkový veřejný dluh. Je nutné se zasazovat o to, abychom měli zdravé veřejné finance a deficit pod tři procenta. Zároveň říkáme, že euro můžeme přijmout až v momentě, kdy bude po éře recese stabilizovaná nejen česká ekonomika, ale především ekonomika v celé eurozóně. To odhadujeme někdy na rok 2017, nicméně podobné prognózy jsou velmi ošidné.

  • A mělo by podle Vás o této otázce proběhnout referendum?

Myslíme si, že ano. Změna měny je tak zásadní otázkou, že jsme přesvědčeni, že by o ní občané měli rozhodnout přímo. Na druhé straně je třeba brát v úvahu argument, že o přijetí eura už občané jednou v referendu hlasovali, a to v momentu, kdy se rozhodovalo o vstupu do EU – je totiž závazkem zakotveným v přístupové smlouvě. Pokud by toto fakticky druhé hlasování o tomtéž dopadlo negativně, byli bychom jistě vnímáni jako partner, který nedrží dohody. Hlasování v případném referendu by tedy mohlo spíš než na otázku – „zda přijmout euro“ – odpovědět na otázku „kdy“. 

  • Jak se stavíte k dalšímu rozšiřování Unie?

V tuto chvíli je potřeba v jednáních velmi obezřetně přistupovat k novým přístupovým zemím a tvrdě vyžadovat, aby byla plněna kritéria nejen na papíře. Já jsem pracovala několik let na projektech v zemích západního Balkánu a pomáhala jsem jim i s plněním některých kapitol. Proto vím, že občas převažuje tendence si odfajfkovat určitou kapitolu tím, že uchazeč harmonizuje konkrétní předpisy a reformuje určité instituce. Ale v praxi jsem zjistila, že tak činí spíš jen „na efekt“, aby byl Brusel spokojen.

Jsem v otázce rozšíření občas trochu skeptická, protože některé záležitosti nejsou v souladu s kulturou určitých východoevropských zemí. A to nemyslím nijak pejorativně. Navíc vím, že speciálně na západním Balkáně mnozí lidé o vstup do Unie ani nestojí, protože sami cítí, že by mohl právě tento určitý kulturní rozdíl způsobit problémy.

  • Působila jste na ministerstvu pro místní rozvoj a dlouhou dobu se zabýváte evropskými fondy. Co konkrétně by se podle Vás mělo změnit, aby bylo čerpání evropských peněz efektivnější, než doposud?

Česká republika momentálně jedná o Dohodě o partnerství, což je mezistátní dohoda mezi Evropskou komisí a členským státem, ve které každá země určí, na jaké konkrétní oblasti mají být evropské fondy v období 2014-2020 vynaloženy. Myslím, že je potřebná určitá revize této dohody, protože podle nás její současná verze dostatečně netlačí na tvorbu pracovních míst. Evropské fondy mají přispívat k růstu HDP, vyšší zaměstnanosti a inovacím, a to tam podle nás není dostatečně zdůrazněno.

Podle nás by nemělo být dvacet a půl miliardy eur, které má Česká republika získat z evropských peněz v příštích sedmi letech, promarněno na masové financování měkkých projektů. Z těchto prostředků se často platí zbytečné semináře či další nejrůznější akce s podivnými výsledky.

  • To se tedy týká samotného zaměření fondů. Co si ale myslíte o nastavení implementačního systému v příštím programovém období?

Myslím, že v tom, jak nastavit implementační systém, jsme nepoučitelní. Jde přitom o jednoduchou věc, tedy o pohyb dokumentů a dat směrem nahoru a peněz směrem dolů, to vše za přísné kontroly a auditu. Nicméně tento systém je u nás zanesen neuvěřitelnou spoustou nadbytečných článků a podceněný z hlediska efektivní kontroly.

Do toho navíc vstupuje znovu otevřená otázka decentralizace přerozdělování peněz, v níž hrají větší roli kraje. Kraje se opět, nepoučeny z mementa některých ROPů, hlásí o silné slovo při rozdělování fondů v příštím období. Považuji to za špatné. Minulost ukázala, že není dobré, když o rozdělávání prostředků rozhodují kolektivní politické orgány – v tomto případě to byli krajští radní.

Ideální systém administrace je centralizovaný, řízený několika málo ministerstvy, kraje a obce nechť rozhodnou o účelu vynakládání evropských peněz – tedy na co by měly jít, případně o rozdělení financí konkrétním projektům v transparentním procesu podle jasných měřitelných kritérií. Ať se ale nepletou do administrace celého systému – tu je třeba zajistit z jednoho místa, které je odpovědné vládě a Bruselu. A proplácení ať dělá tendrem vybraná banka – nechápu, proč mají finanční toky zajišťovat úředníci. Ať dělá každý to, co umí a k čemu je zřízen.

  • Takže to je ta základní změna, která je potřeba.

Vůči manažerským schopnostem našich ministerstev jsme samozřejmě skeptičtí, přesto ale voláme po co největší centralizaci. Jsme totiž přesvědčení, že za oblast financování z evropských fondů má být vůči Bruselu odpovědný pouze jeden subjekt. Základní manažerská poučka praví, že tento subjekt nemá mít pouze absolutní odpovědnost, ale i absolutní pravomoc. Dnešní systém, kde peníze rozdělují kraje, tedy rozhodují o nich volení zástupci, je cesta do pekel. Ať krajští politici rozhodují o strategii, co by měly evropské prostředky podporovat, ale ať se nepletou do systému podávání, hodnocení a vyplácení projektů. To by měl dělat jeden orgán, který má dostatečnou personální a odbornou kapacitu.

A můžeme jít ještě dál. Proplácení prostředků by měla mít na starosti banka a nikoliv úřad (v současném období je to ministerstvo financí; pozn. red.). Úřad přece není dobré platební místo a stát přece není dobrý hospodář.

  • Co říkáte na aktuální stav čerpání evropských prostředků v ČR?

Čas bohužel neúprosně běží a my už teď víme, že do konce roku nestihneme zasmluvnit některé projekty, a proto nestihneme vyčerpat všechny peníze, které můžeme. Navíc spoustu prostředků odevzdáme za chyby na tzv. korekcích. Vím o velkém množství projektů, které jsou odsouhlaseny, ale ještě u nich neproběhlo výběrové řízení na stavbu. Obávám se proto, že budeme narážet i na pomalou realizaci projektů, kterou lze zrychlit jen tlakem ze strany donora. Bilance ztráty – tedy nevyčerpaných peněz – ke konci tohoto roku bude kolem 30 miliard korun, do konce programového období odhaduji ztrátu 100 miliard korun.

Mám také informace o tom, že celý systém v současnosti v podstatě kolabuje, protože se tu stále vypisují nové výzvy, běží vyhodnocování a bodování projektů a uzavírají se smlouvy. Přitom by již měl pouze „dobíhat“, tedy mělo by docházet jen k realizaci projektů, jejich kontrole a proplácení. Celý aparát musí navíc programovat další období a je přetížen.

S Věrou Jourovou hovořila Anna Kuznická.