Tomáš Weiss: Je nutné, aby EU vyjednávala jako celek

Tomáš Weiss; Institut pro evropskou politiku EUROPEUM.

Euractiv.cz v rozhovoru s analytikem Institutu pro evropskou politiku Europeum Tomášem Weissem hovořil o dvou krizích, které české předsednictví muselo hned na počátku svého šestiměsíčního působení v čele EU řešit. Podle Weisse se ČR podařilo svou úlohu zvládnout dobře.

  • Jak byste zhodnotil působení českého předsednictví v průběhu nedávného konfliktu Izrael – Hamas?

V první řadě si myslími, že to nebyl neúspěch. Těžko říci jestli to byl úspěch. Nikdo nemohl čekat, že se podaří dosáhnout výrazného úspěchu. Dle mého názoru je to úspěch v tom smyslu, že Česko zvládlo roli předsednické země. Nebyl to úspěch, který by šokoval.

  • V konfliktu Izrael – Hamas velmi aktivně vystupovala Francie v čele s Nicolasem Sarkozym. Nepoškodila jeho aktivita snahy ČR, které nyní zastává roli, již Francii náležela ve druhém pololetí minulého roku?

Jsem přesvědčen, že se dalo očekávat, že bude francouzskému prezidentovi Sarkozymu nějaký čas trvat než si zvykne, že už Francie není předsednickou zemí. Nicméně si myslím, že české předsednictví zvládlo celou situaci s nadhledem, a že s francouzským prezidentem dokázalo koordinovat postup. České předsednictví nechalo francouzského prezidenta jednat a v zásadě tvrdilo, že jeho činnost je v souladu s linií českého předsednictví. Aktivita francouzského prezidenta je vcelku pochopitelná, protože Francie má v této oblasti tradičně silnější vazby než Česká republika a nemá to vůbec co do činění s faktem, že je v současnosti právě Česko předsednickou zemí.

To, že Francie byla tak aktivní, bylo shodou okolností dáno právě tím, že v minulých šesti měsících seděla na předsednickém křesle. Jinak jsem přesvědčen, že francouzská aktivita není žádná výjimka a není to nestandardní. Myslím si, že Nicolas Sarkozy by jel do oblasti, ať už by předsednictví zastával jakýkoli členský stát. Neviděl bych to proto jako zásadní problém. Z pohledu českého předsednictví bych situaci zhodnotil tak, že svou roli přesvědčivě zvládlo. Jsem přesvědčen, že Nicolas Sarkozy mohl být v této krizi tak aktivní i z toho důvodu, že v USA dochází k výměně administrativy. Pokud by se za EU angažovalo předsednictví a dalším hráčem by byly Spojené státy, tak už by třeba pro Francii nebyl prostor a Nicolas Sarkozy by si cestu do oblasti rozmyslel.

  • Mohla by podle Vás opětovná dvoukolejnost evropské diplomacie poškodit důvěryhodnost EU jako aktéra na globální úrovni?

Evropská unie vždy mluvila více hlasy. Paralelní aktivita předsednické země a členského státu v zahraničně  politické oblasti není posun k horšímu, protože EU jinou situaci fakticky nezná. Musíme si uvědomit, že EU stále funguje v oblasti zahraniční politiky na principu jednomyslnosti. Francie je velký stát a má určitou roli na mezinárodní scéně a nevzdá se jí jen kvůli tomu, že je členem EU. Velké státy takto fungují a nezbývá, než to akceptovat. Bylo by naivní očekávat, že by francouzský prezident propásl příležitost se v tomto konfliktu angažovat nebo že by všechny členské státy měly na tento problém stejný názor. Proto v této oblasti zůstává stále jednomyslnost. Členské státy totiž nemluví jedním hlasem a ani jedním hlasem mluvit nechtějí. Chtějí si v této oblasti udržet autonomii. Ano, znevažuje to Evropskou unii jako globálního aktéra, mám-li to takto říci, nicméně Evropská unie v tomto smyslu ani nikdy plnohodnotným globálním aktérem nebyla. Není to rozhodně krok zpět. Je to potvrzení toho, že jsme se v této oblasti ještě nedostali dál.

  • Přejděme ke druhé krizi – rusko-ukrajinský spor o ceny plynu a zastavení dodávek zemního plynu způsobily českému předsednictví hned od nového roku plno starostí. Přistoupilo podle Vás české předsednictví k řešení této krize zodpovědně?

Dle mého názoru se české předsednictví v řešení krize dodávek zemního plynu angažovalo dostatečně. Můžeme se bavit o tom, jestli se mohlo zapojit dřív, jestli bylo možné o pár dní dříve opustit tu víceméně společně domluvenou pozici EU, že do této krize nebude zasahovat a počká, až si to vyřeší obě strany mezi sebou. Můžeme debatovat o tom, zda se do toho mohlo vložit o den či dva dříve, ale to nemohu posoudit. Nicméně předsednictví plnilo svoji funkci, protože vyjednávalo a koordinovalo Evropskou unii. U obou krizí, a u této krize jsme to mohli jasně vidět, předsednictví skutečně tlačilo řešení přes Evropskou unii. ČR zapojovala všechny státy, což je přesně funkce, kterou předsednická země má. Předsednictví se snažilo být objektivní i přesto, že když se člověk podívá na českou zahraniční politiku, tak více straní řekněme Ukrajině než Rusku, protože zvláště současná česká vláda je dost kritická vůči Rusku. Tento postoj české vlády jednání za EU neovlivnil, což je správné. Vláda ČR nemluvila jménem Česka, ale celé Unie. V tomhle smyslu si myslím, že Česká republika svou roli předsednické země opět zvládla.

  • V souvislosti s řešením rusko-ukrajinského sporu se objevily kritické hlasy na adresu EU i českého předsednictví, že se měla ČR coby předsednická země zapojit aktivněji a dříve. Je to podle Vás pravda?

Dovolím si tvrdit, že to je absurdní. V tomto sporu jak Ukrajina, tak Rusko sledovaly svoje zájmy. Ukrajina je navíc politicky rozdělená a hraje své hry i na vnitropolitické scéně. Jak už jsem říkal, EU se možná mohla aktivně do toho řešení zapojit o den nebo dva dříve, ale že by to pomohlo rychlejšímu řešení toho sporu nějak výrazně, to si nemyslím. Rusové dle mého názoru chtěli ukázat, jakou mají moc a Ukrajina zase, že se stále dokáže postavit Rusku. Tohle zkrátka Evropská unie nijak změnit nemůže.

  • Jedna z hlavních priorit českého předsednictví EU je energetická bezpečnost, která ještě více nabyla na významu v souvislosti s rusko-ukrajinským sporem. Lze podle Vás v budoucnu podobné situaci předejít?

Podle mě je nutné, aby EU vyjednávala jako celek. Nevyřeší to jakoukoli závislost, ale vytvoří se tím opravdu vzájemná závislost, kdy se jeden partner bez druhého těžko obejde. Protože, když mluvíme o vztahu s Ruskem, tak EU jako celek a Rusko na sobě vzájemně závisí. Jednotlivé státy ovšem, jak jsme měli možnost vidět i teď v posledních dnech, až tak závislé na ruských dodávkách zemního plynu nejsou. Slovensko na nich závisí úplně, proto jej zasáhlo zastavení dodávek zemního plynu více, než třeba Českou republiku. Když ale Rusko nebude dodávat plyn na Slovensko, tak to ruská státní pokladna nepocítí, když jí zůstane možnost dodávat plyn do západní Evropy jinou cestou. Skutečná vzájemná závislost obou partnerů dle mého názoru tudíž fakticky existuje jen do té míry, dokud je EU schopná mluvit jedním hlasem. Abychom se v budoucnu vyhnuli podobné situaci, bude zapotřebí, aby EU byla schopná podepisovat smlouvy jako celek.