Šéf Amnesty International: Bojím se, že vláda nebere diskriminaci Romů vážně

Generální tajemník Amnesty International Salil Shetty.

Česká vláda sice přijala některá opatření v boji proti diskriminaci Romů, ale je otázka, zda se nejedná o pouhá slova, která jsme v minulosti slyšeli již několikrát. V rozhovoru pro EurActiv na to upozorňuje generální tajemník mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International Salil Shetty, který v minulých dnech navštívil Českou republiku. Představil tu zprávu, která zemi ostře kritizuje za segregaci Romů ve školství.

Česká republika se s problémem diskriminace Romů potýká dlouhodobě a nejedná se pouze o oblast školství. V čem tkví největší problém?
Z našeho pohledu jádro toho všeho spočívá v rasových předsudcích, které se pojí s Romy a které vedou ke stereotypům. Ve společnosti jsou zakotvené názory, že Romové neuznávají vzdělání, jsou líní a neumí tvrdě pracovat. Pokud se Česká republika s těmito předsudky nevypořádá, bude obtížné cokoliv udělat s diskriminací. Premiéru Sobotkovi jsem říkal, že politici této země se již nesmějí schovávat a musí veřejně přiznat, že je tu problém a že je spojen s předsudky.

„Politici se nesmějí schovávat a musí veřejně přiznat, že je tu problém a že je spojen s předsudky.“

Pokud se vrátíme k oblasti školství, v čem vidíte problém tady?
Největším problémem jsou tzv. praktické školy, kde se k sociálně znevýhodněním dětem přistupuje naprosto stejně jako k dětem s mentálním postižením. To je ten nejšílenější nápad. Podíl romských dětí v těchto praktických školách navíc v loňském roce stoupl.

S problémem segregace se můžeme setkat i na běžných základních školách. Tyto školy lze v podstatě rozdělit na „romské“ a „neromské“ s tím, že i v těch neromských najdeme zcela oddělené budovy, třídy nebo se tu tvoří skupiny. Děti se tu potýkají s diskriminací, šikanou a dalším obtěžováním. Pokud jsou romské děti šikanovány a začnou se bránit, jsou okamžitě označeny za viníka. Učitelé a ředitelé bohužel k tomuto problému také přispívají, protože mají často stejné postoje. To je důvod, proč nechtějí, aby tyto děti chodily do „jejich“ škol. Jakmile nějakou školu začnou navštěvovat romské děti, ředitelé se začnou bát, že z ní budou neromské děti odcházet.

Důležité je nicméně vědět, že se toto všechno dá vyřešit. Stejným problémům čelily i další země. Pokud to bere vážně vláda, lze s tím něco provést.

Není problém už v předškolní péči?
To je to samé. Jediný rozdíl může být v tom, že v této fázi se potíže u dětí nemusí tolik projevovat. Co se ale týče postojů učitelů a ředitelů, systém se nechová příliš odlišně.

Vláda Bohuslava Sobotka chce, aby byl poslední rok v mateřské školce pro všechny děti povinný. Je to podle Vás dobře?
Je to dobrý nápad. Musíme se ale ujistit, že tu nebudou stejné problémy, jaké jsou v systému základních škol. A musí se jít pod povrch. Pokusy o řešení už tu byly. Česká republika ale pouze přejmenovala tzv. zvláštní školy pro děti s mentálním postižením na tzv. praktické školy. Nelze se soustředit pouze na symptomy, ale je nutné se vypořádat s příčinou.

Při své návštěvě České republiky jste se setkal s premiérem Sobotkou. Myslíte, že si závažnost celého problému uvědomuje?
Kvůli tzv. infringementu, který proti České republice zahájila Evropská komise, o něco více ano. Sobotkova vláda přichází s jasnějšími a smysluplnějšími návrhy, ale je otázka, jestli to bude mít nějaký dopad. Podobné plány už v minulosti zazněly, ale nikdy na ně nebyly vyčleněny prostředky a nebyly implementovány. Obdobné je to i nyní. V podstatě tu jsou jen slova a zatím se nic konkrétního neděje.

Bohužel jsem tento pocit měl i na konci včerejšího jednání. Neodcházel jsem s pocitem, že bych si říkal, že se nyní věci posunou dále. Byla to opět zase jen slova, která jsme už několikrát slyšeli.

Jaké mohou být důsledky toho, pokud se problém rychle nevyřeší?
Amnesty International zahajuje kampaň, která by měla na českou vládu vyvinout mezinárodní tlak. Česká vláda si evidentně neuvědomuje vážnost situace a to, že pokud se dostane před Soudní dvůr EU, hrozí jí sankce. Mnohem horší je ale to, jak by se na českou společnost nahlíželo ve světě. Pocházím z Indie, a když se řekne Česká republika, představím si moderní společnost, která respektuje právní stát a lidská práva. Je nemyslitelné, aby tu byla menšina, u které jsou tato práva potlačována. Společnost by měla chtít, aby se s tím skončilo.

Co se kromě změn ve vzdělávacím systému dá ještě udělat? Napadá mě třeba vzdělávání učitelů nebo možnost pracovat s rodiči romských dětí, které raději tyto děti posílají do romských škol, protože se bojí jejich šikany…
Pokud jste Rom a máte dítě, stojíte před naprosto bizarní volbou. Buď jej pošlete do školy, kde bude sice v bezpečí a nebude mu hrozit šikana, ale nedostane se mu kvalitního vzdělání. Druhou možností je, že ho zapíšete do běžné školy, kde ale nemáte jistotu, že bude v přátelském prostředí. Není to tedy podle mého názoru otázka vzdělávání rodičů. Je nesmysl si myslet, že Romové nechtějí pro své děti dobré vzdělání.

Měla jsem spíše na mysli poskytnout poradenství rodičům, kteří stojí před volbou, kterou zmiňujete a se kterou nevědí, jak se vypořádat.
To je určitě možné a spoustu neziskových organizací, s nimiž jsem se setkal, to dělá. Je to ale úkol pro vládu. Problém, kterému nyní čelíte, je segregace. Je naprosto běžné, že když Rom chce přihlásit své dítě do základní školy, učitelé mu řeknou, že ve škole není místo. To se rodičům neromských dětí nestane. V této situaci je potřeba, aby zasáhl školní inspektorát, který by to měl odhalit a potrestat. Je zodpovědností vlády, aby chránila své občany.

Klíčovou roli tedy hraje školní inspektor.
A také ministerstvo školství a všechny vládní rezorty. Odpovědnost jde až do nejvyšších pater, k premiérovi, protože to je velmi závažný problém, který lze vyřešit. Mluvíme tu o zhruba 200 tisících lidí, mělo by se proto jednat o prioritu. Česká republika není chudá země. Máte prostředky, schopnosti a ve světě hájíte lidská práva, nevidím důvod, proč by to nemělo jít.  

Sleduje Amnesty International problémy i v jiných oblastech, než je vzdělávání?
Naše zkušenosti z celého světa jsou takové, že nerovnost a diskriminace prochází všemi sektory. Když jsem včera v Ostravě mluvil s romskými matkami, bylo pro mě šokující, že mají v porodnicích oddělené pokoje. Když se romská matka chystá na porod, není ve stejné místnosti jako ostatní rodičky. Diskriminace prostupuje všechny oblasti – zaměstnanost, vzdělávání, zdravotnictví i bydlení. Amnesty se zabývá záležitostí romského bydlení i v jiných zemích. My jsme se ale zaměřili na zdejší školy, protože když odstraníte diskriminaci v jedné oblasti, v těch dalších už je to to samé.

Právě jste řekl, že problém vychází z celé společnosti. Co by měla Česká republika udělat, aby se zbavila předsudků o Romech?
Bez toho, aniž by o problému mluvila politická reprezentace otevřeně, to nepůjde. Potřebujete, aby o tom veřejné osoby začaly mluvit. V České republice je dlouhodobě popíráno, že problém není technického rázu, ale spíše věcí rasových předsudků. Je potřeba nazývat věci pravými jmény.

„Myšlenka, že romské děti nemohou být úspěšné, je mylná.“

Existuje několik možných řešení. Jednou z nich je, že poukážete na příklady pozitivní integrace Romů, abyste ukázali, že zažité stereotypy nejsou pravdivé. V Česku lze najít výjimečně chytré děti romského původu, které se navzdory všem překážkám stávají úspěšnými. Myšlenka, že romské děti nemohou být úspěšné, je mylná. Musíte jim dát příležitost, aby mohly v životě uspět. Váš systém jde ale v současnosti opačným směrem.

Je možné říct, že diskriminace Romů je celoevropský problém, nebo v Evropě existují státy, které se s tím umí vypořádat?
Problém není zcela vyřešen nikde, ale již jsme ušli dlouhou cestu. Problém je, že v České republice zatím nevidíme posun. Se Slovenskem, které je vaším nejbližším sousedem, to nejde srovnávat. Česká republika je na tom z ekonomického hlediska, lidského kapitálu i technické vybavenosti na mnohem vyšší úrovni. Porovnat problém s jinými státy by mohlo být zajímavé, ale co byste tím dokázali? Chcete snad říct, že Francie romskou problematiku neřeší, a proto je v pořádku diskriminovat romské děti v Česku?

Spíš jsem měla na mysli osvědčené postupy z jiných zemí.
Dobrých příkladů není málo, ale jde o to, zda chcete věci skutečně změnit. 

Myslíte si, že tlak ze strany Evropské komise může v tomto smyslu skutečně pomoci?
Rozhodně. Myslím si ale, že to není dobrý důvod, aby Česká republika začala jednat. Domnívám se, že by Česká republika a česká společnost měla začít problém řešit, protože to je správná věc a je to v souladu s jejími hodnotami. V Česku přece neproběhla revoluce jen tak pro nic. Bylo to pro spravedlnost, férovost a rovnost. Tak proč by vaší zemi měl poučovat někdo zvenčí? Ale dobře, pokud se věci nehýbají, změní to podle mě infringement.

Autor: Adéla Denková/Eliška Kubátová